Premiér Andrej Babiš počátkem června na jednání Bezpečnostní rady státu ministryni Karlu Šlechtovou důrazně povzbudil, aby byla zakázka dokončena, rozuměj smlouva na radary MADR dořešena.
Na zasedání branného výboru dne 6. června 2018, kterého se ministryně obrany nezúčastnila, náčelník generálního štábu Aleš Opata oznámil, že největší problém, který byl s certifikací toho systému do systému velení a řízení NATO, byl vyřešen. S Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost to prý bylo vydiskutováno a je to ve fázi, kdy společně s vojskovými zkouškami proběhne certifikace toho systému.
Následně však přišlo z NATO vyjádření, které tuto snahu zcela narušuje. Výbor NATO ve svém stanovisku uvádí, že mobilní radary MADR nemohou být zapojeny do systému NATO. Jako důvod se uvádí, že pocházejí z Izraele, který není členskou zemí NATO.
Otázkou tedy je, zda země NATO budou nadále smět používat jen systémy vyrobené v zemích NATO. Má to svou logiku v tom, že výrobci z jiných zemí by mohli do systémů zabudovat zařízení, které by chránila některé jiné státy. Taková je např. situace u ruského leteckého protiraketového systému S-400, který ruská armáda dodává i do jiných zemí (Turecko), protože má technicky vyřešeno, aby tento systém nesestřeloval ruské rakety.
Otázkou tedy zůstává, jaká byla specifikace této zakázky, kdo ji prováděl a to od samého začátku vypsání tohoto tendru. Primárně to měla být specifikace potřeb armády na zabezpečení protivzdušné obrany našeho státu. Z uvedeného však vyplývá, že radary vyráběné Izraelem jsou bezpečnostním rizikem pro NATO při zapojení zmiňovaných radarů do jejich integrovaného protivzdušného systému (NATINAMDS). Při obhajování zakázky na izraelské radary bylo uváděno, že je používá i Kanada, která je členem NATO. Následně se ale zjistilo, že Kanada je sice používá, ale nezapojuje je prý pro účely NATINAMDS.
Pokud je tedy izraelský radiolokátor bezpečnostním rizikem pro NATO, kladu si otázku jak je to třeba s letouny JAS-39 GRIPEN? Faktem zůstává, že stávající systém protivzdušné obrany ČR, který je minimálně 15 let za hranicí životnosti, je schopen svou funkci plnit zejména díky nadšencům, kteří různými improvizacemi jsou schopni tento systém držet při životě. Obrana našeho vzdušného prostoru je dlouhodobě zanedbávána a podceňována. Její stav je v některých oblastech katastrofální. Doba, ve které by měla přijít náhrada za stávající systém, je tak stále v nedohlednu. Je potřeba přijít s adekvátním řešením, které bude systémové a také rychlé. Může to být řešení přímého nákupu bez prostředníka, tedy vláda mezi vládou. K tomuto kroku se však zřejmě odhodlá až vláda s důvěrou, která je ale asi také v nedohlednu. Připadá mi to celé jako politický boj s náznaky účelovosti s cílem poškodit obranyschopnost České republiky. A to je věc minimálně k zamyšlení.