V posledních dvou letech se zvýšil tlak na její ratifikaci, ale mnoho států její ratifikaci nedokončilo nebo přímo odmítlo, jako Maďarsko a Slovensko. Zejména z toho důvodu, že se ukázalo jak se původní cíl úmluvy vyvinul z důrazu na práva žen ve směru uznávání práv menšin, které si libovolně mění pohlaví, snižování významu rodiny, tradiční výchovy, usnadnění odebírání dětí z rodin. Navíc je možné říci, že úmluvu odmítají státy s vyspělou právní kulturou a silným postavením žen ve společnosti, tedy státy v obdobné situaci v jaké je i Česká republika.
V Istanbulské úmluvě jsou problematické hlavně ustanovení o tzv. genderu, tedy ne o ženách/mužích jako takových, ale o umělém konstruktu zvaném gender. Gender (genderová identita) má představovat to, jak jsou jako ženy/muži společností vnímáni, jaké role jsou jim přisuzovány apod. Často používaný pojem genderová identita však v úmluvě ani není definován (jeho obsah tedy bude upřesňovat tzv. GREVIO - viz níže). Dost nebezpečný se zdá být článek 12 odst. 1 úmluvy o tom, že státy, které přistoupí k Istanbulské úmluvě (ale i třeba Evropská unie jako jedna z budoucích stran úmluvy) mají podniknout opatření k vymýcení zvyků a tradic založených na stereotypním pojímání rolí mužů a žen. Velkou část zabírá trestně právní rovina věci, kde je však překvapující výslovný zákaz alternativního řešení sporů, např. mediace, což je v rozporu s moderními trendy v trestním právu.
Velkou roli při zavádění Istanbulské dohody do praxe a hlavně v monitoringu jejího dodržování mají hrát neziskové organizace (NGO). Už nyní je to vidět na tom, že téměř jediné články na českém internetu obhajující tuto úmluvu jsou právě od NGO. Někdy tam není ani uveden autor, jen poznámka, že projekt podporují: tzv. Norské fondy, fondy Evropského hospodářského prostoru nebo přímo Open Society Fund (známého miliardáře George Sorose).
Ratifikovat Istanbulskou úmluvu by v podstatě znamenalo, že přiznáme, že máme v České republice problém s nucenými sňatky nebo zločiny ze cti (slyšeli jste někdy, že by se to v českých rodinách dělo?), ženskými obřízkami a podobně. Jiné zavrženíhodné chování vůči ženám už je i dle názoru odborníků (viz seminář v Poslanecké sněmovně minulý pátek, kde tento názor vyjádřil odborník na trestní právo Mgr. Michal Heres) většinou pokryto trestním právem, které je v naší zemi v porovnání s jinými zeměmi světa na vysoké úrovni.
Samozřejmě odsuzuji veškeré násilí proti ženám. Pokud by však bylo třeba některé zavrženíhodné jednání proti ženám podrobněji řešit, pak je vhodnější cestou řešení na úrovni českých zákonů, ať už novelou zákona nebo opatřeními na úrovni vlády nebo orgánů státní správy.
Nechceme ale určitě připustit, aby o tom, co je po právu v České republice, rozhodovala malá, nevolená skupina lidí navíc sídlící v jiném státě. Tím nemyslím Evropskou komisi, ale orgán GREVIO (s 10 až 25 členy), který má pravomoc vykládat nejasná ustanovení Istanbulské úmluvy. K výkladu nejasných právních ustanovení ale přeci máme soudy. Navíc právní řád by měl být natolik čitelný a předvídatelný, aby každému občanovi bylo předem zřejmé, jestli to, co udělá, v něčem poruší právo, tedy je to zakázané a může to být postihováno státní mocí. Nebo takové jednání není zakázané dle zásady uplatňované v českém soukromém právu „co není zakázáno, je povoleno”. Jak to ale budou občané vědět, pokud jsou některé pojmy používané v úmluvě výrazně, doufejme, že ne záměrně, nejasné? Dovede si například každý občan jasně představit, co to je tzv. ekonomické násilí? I takový pojem se v Istanbulské úmluvě vyskytuje.
Není navíc vůbec zřejmé, proč taková úmluva vznikla. Buď pro to, že dané státy neumí řešit ochranu žen samy. Pokud ji řešit umějí, k čemu je potřeba Istanbulská úmluva? V tom případě je nadbytečná. Nebo je to proto, aby se odškrtla položka ze seznamu, jakou úmluvu ještě Rada Evropy nemá? To také asi není správný důvod. Vzhledem k problematickým ustanovením úmluvy, která politolog Roman Joch nazývá dokonce "toxickými" ustanoveními úmluvy, se však vkrádá myšlenka, že pravým cílem úmluvy je úplně něco jiného, o dost nebezpečnějšího. A tím může být demontáž klasické rodiny, kde je muž mužem a žena ženou, mají děti a ty vychovávají k úctě k odlišnostem mezi mužem a ženou, které nejsou špatné, ale naopak přínosné a vyplatí se je chránit, abychom v neustálém hledání nových identit, rolí, genderů, jak pobízí úmluva, neztratili sami sebe.
Je třeba rovněž upozornit na nenápadný trik ze strany orgánů Evropské unie. Dne 11. května 2017 Rada Evropské unie schválila Istanbulskou úmluvu na svém jednání, které se mělo týkat zemědělství a rybolovu, ale mimochodem, aniž to bylo předem v programu, schválila i tuto úmluvu. Následovat by tedy mělo projednávání v Evropském parlamentu, tam ale má ČR jen 21 poslanců z celkových 751 poslanců, tedy nás jako obvykle mohou přehlasovat.
Ratifikaci Istanbulské úmluvy velmi důrazně nedávno odmítlo Slovensko, zejména s poukazem na to, že úmluva působí proti rodinám a má jiné možné nepředvídatelné důsledky. Je však překvapivé, že dle informací z tisku, se premiér v demisi Andrej Babiš v únoru 2018 během jednání v Bruselu vyjádřil, že nevidí důvody, proč by Istanbulská úmluva neměla být ratifikována. Doufejme, že to bylo jen překvapivou otázkou ze strany novinářů. Hnutí SPD podporuje posilování role klasické rodiny s tradiční výchovou dětí. Program SPD také zahrnuje všechny možné způsoby, jak hájit práva a zájmy občanů, proto SPD nemůže souhlasit s předání pravomocí nad českými rodinami v takové míře nevolené skupině osob.
