Situace se „žlutým vestám“ vymkla z rukou, tvrdí vláda. Nutno dodat, že se situace vymkla z rukou hlavně prezidentu Macronovi. Jeho vláda chtěla opětovně zvýšit ceny pohonných hmot od Nového roku o 6 centů za litr a nakonec pod tlakem masových demonstrací a nesouhlasu 70 procent veřejnosti bylo od tohoto záměru odstoupeno. Demonstranty to ale neuklidnilo. Naopak, čekají se mnohem větší demonstrace, které budou pokračovat i o tomto víkendu.
Macronova éra se zřejmě chýlí ke konci. Jeho podpora dlouhodobě a trvale klesá. Je dnes nejméně oblíbeným prezidentem v novodobé historii Francie. Proč tomu tak je? Když šel do voleb, tak on byl outsider a neměl silnou voličskou základnu. Byl zvolen jen aby nebyla zvolena Marine Le Pen a stalo se tak po obrovské mediální kampani. Co kdyby ve Francii došlo k přiškrcení migrace a obohacování, jako se dnes děje v Itálii a nakonec by se ukázalo, že to funguje? To francouzské elity nemohly dovolit a tak se přidaly k němu. Část voličů asi i trochu okouzlil a bylo hotovo. Média chrochtala blahem, že demokracie ve Francii zvítězila a odkládá se obrovský průšvih. Macron však neomezil migraci jako navrhovala Marine Le Pen, nevyhošťoval a neseškrtal dávky nepřizpůsobivým. Jelikož ale francouzský socialismus lidem platí kde co a současně Macron hájí multikulturní stát, musel začít někde škrtat aby to úplně nekrachlo. Nevzal však nepřizpůsobivým lidem co se na ekonomice nepodílí. Vzal zase těm, co celý ten cirkus dlouhodobě financují a v obavě z nálepky xenofobie ho volili.
Ve Francii se lidem nežije dobře. Nezaměstnanost dosahuje 10 procent a dochází k delokaci výroby do zemí mimo Francii, z důvodu nižších nákladů a mezd v daných zemích východní Evropy. Minimální mzda obyčejných Francouzů je okolo 1480 euro, což se nám zdá z našeho pohledu hodně, ale z pohledu spotřebitelských cen a úrovně kvality života ve Francii je to pro místní většinu hodně málo. A tak se stalo, že se Francouzi po pár letech probudili ze sna a teď nestačí zírat a vyšli do ulic. Bohužel jak už to bývá, když se něco takto pohne, nalepí se na to sběř vylezlá ze všech koutů, která vidí šanci beztrestně rabovat a ničit. K tomu se přidávají extrémisté.
Jinak nám vadí dvojí metr. Když na Ukrajině hořeli policisté, měli jsme online zpravodajství o zlém režimu prezidenta Janukovyče, co poslal proti lidem policii a byl obrovský tlak médií na jeho odstoupení. Podobně v Bělorusku, když prezident Lukašenko použil na demonstranty vodní děla, tak byl vláčen médii a na Bělorusko byly uvaleny sankce. Dnes média po celé EU nevědí, co k tomu mají říci když policie používá ve Francii proti demonstrantům slzný plyn a donucovací prostředky a tak většinou mlčí anebo se k tomu vyjadřují velmi opatrně. Možná se v těchto dnech Macron dočká toho, že z miláčka a zachránce Evropy z něj bude Janukovyč 2. To se ale elitám EU určitě nelíbí, je to jejich kůň a tak se v tom teď jak press tak i probruselští politici pěkně plácají.
A co říci na závěr? Těmito událostmi je zásadně zpochybněna skutečnost, že EU je garantem stability a také že Francie je pod Macronovým vedením krásná, bezpečná, multikulturně bohatá země, kde jsou lidé spokojeni a užívají si klidný, bezpečný a spokojený život a také že jenom země V4 by za svůj klid v zemi měly platit resp. být jejich obyvatelé odměněni "solidárními sankcemi" ze strany EU za to, že nechtějí mít tak klidnou a krásnou zemi jako je Francie v dnešní podobě kvůli odmítání přesídlování a relokaci islamistů.
Vláda ANO, ČSSD s podporou KSČM však v tomto hraje dvojí hru. Na jednu stranu chtějí být probruselští a na druhou stranu odmítají migraci. Obojí však nejde. Buďto jedno anebo druhé, protože politika EU je postavena na globalizaci a vytváření jednoho nadnárodního superstátu. A pokud bude EU, tak bude pokračovat i migrace. Proto hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) je v tomto postoji jediná a zásadní. Naši občané by měli mít možnost formou celostátního referenda se vyjádřit, jestli za stávajících podmínek chtějí být součástí EU. Ale zákon o referendu nám současná vládní koalice stále odmítá prostřednictvím sněmovny přijmout. Nezbývá než se tedy obrnit trpělivostí. Jedno je ale jasné již dnes. Čas běží a Francie a Německo se z důsledků islamizace již nikdy nevzpamatují.
