Z těchto důvodů je i jiný pohled a názor na řešení migrační krize států V4, nebo pobaltských států, než států jako Francie, Německo, Velké Británie, Itálie, Řecko a Španělsko. Zatímco ta první skupina odmítá trvalé přerozdělovací kvóty, ta druhá se je naopak snaží prosazovat všemi možnými způsoby ať již přistoupením ke Globálnímu paktu OSN pro bezpečnou, řízenou a pravidelnou migraci, Globálnímu přístupu k migraci a mobilitě, anebo třeba Istanbulskou úmluvou. U ledu je zatím také "dočasně zaparkovaný" kontroverzní a citlivý dokument (nařízení EU) tzv. Dublin IV., otázkou však zůstává do kdy? Toto nařízení EU je totiž norma nejvyšší právní síly evropského práva, nutná beze změny implementovat do českého právního řádu. Zmiňované státy jižní Evropy, které mají postavení první bezpečné země, a tudíž musí přijímat nově příchozí, se dožadují pomoci. Francie a Německo trvají na vzájemné solidaritě mezi členskými státy a střední a východní Evropa, včetně Rakouska, zase odmítají přijímání jakéhokoliv počtu přistěhovalců, a prosazují spíše pomoc v zemích původu.
Evropa není jednotná a vzájemné vztahy mezi jednotlivými státy se dále spíše vyostřují. To jí činí samozřejmě slabou čelit mnohem většímu náporu migrantů. O případné environmentální krizi, která bude mít za následek další vlnu přistěhovalectví, raději nemluvě. Celkově vzato přišlo do Evropy jenom od roku 2014 1,8 milionu migrantů, z toho více, než milion v roce 2015. Brusel tvrdí, že to nejhorší má Evropa za sebou. Skutečnost je však jiná. Na území Turecka je zadržováno okolo 3 milionů ilegálních imigrantů, ale to jenom díky smlouvě s EU. Je to však draze vykoupeno 6 milardami eur (také z našich daní) zaslané režimu nevyzpytatelného prezidenta Erdogana. V Maďarsku je sice EU kritizovaný plot, který má sice skuliny a dá se obejít (Černé moře), ale zastavil tzv. Balkánskou trasu a to díky zejména neskutečnému nasazení Maďarů a Makedonců. Momentálně se však objevují tendence, že by míra ilegální imigrace mohla začít opět stoupat. Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky například přiznal, že do Španělska jenom za tento rok přicestovalo 56 200 nelegálních přistěhovalců (?), do Řecka 28 700 a do Itálie 22 500. Jenom v říjnu 2018 to bylo za jediný měsíc ve Španělsku rekordně více než 10 tisíc migrantů. Navíc zahraniční pozorovatelé říkají, že příčina samotné migrační krize nebyla dosud uspokojivě vyřešena, a že nás další vlna běženců rozhodně nemine. Tomu se dá bezpochyby věřit. Hladomor v Jemenu, situace v zemích tzv. Sahelu atd. Obecně je v pohybu asi 65 milionů lidí, Libyi, Sýrii a Afghánistán nevyjímaje.
Ačkoliv už dlouho slyšíme, že je potřeba najít řešení v podobě revize dosavadních azylových zákonů, nic se pořád neděje. Státy EU nemají společnou azylovou a migrační politiku, naopak existuje 28 rozdílných státních azylových a migračních pohledů, přístupů a řešení. Namátkou na jedné straně plot (Maďarsko), anebo na druhé straně přijmeme všechny (Německo). Namísto toho, abychom se snažili dosáhnout kompromisu, každý razí pouze svou myšlenku, a odmítá jakékoliv jiné názory. Pro EU jak typické!
Z migrační krize se stalo jedno z nejdůležitějších politických témat. V Německu, které bylo doslova magnetem pro masy migrantů, kvůli otevřené politice Angely Merkelové, se konají deseti tisícové demonstrace, které volají po jejím odvolání. Merkelová, která pod obrovským takem zjistila, že se její politika patrně neosvědčila, se proto rozhodla se svým dosavadním vítačstvím přestat. Podobně nedávné a současné deseti a statisícové demonstrace ve Franci, kde prezident Macron je nejméně oblíbeným prezidentem v novodobé historii a jeho popularita poklesla pod 29 procent. Jak je vidět, občané EU, nebo aspoň jejich většina, vidí migraci jako velký problém, na nějž nedokázala dosavadní politická garnitura reagovat. To se pak projevilo i na výsledcích voleb v jednotlivých zemích.
Téma ilegální imigrace bude tedy rezonovat i nadále a to zejména s ohledem na její důsledky a dopady na rozpočty jednotlivých zemí. Mám tím na mysli nejen zvyšující se náklady na bezpečnostní složky jednotlivých států z důvodu nárůstu kriminality a páchané násilné trestné činnosti frustrovaných "testosteronových mladíků", ale zejména náklady spojené se sociálními dávkami a snahami o jejich integraci do společnosti. Jenom Německo přiznává, že jich z 1,3 milonů nepracuje 90 procent a zařadit do pracovního procesu se s velkými obtížemi podařilo jenom okolo 6 procent, a to pouze na ty pracovní činnosti, kde není potřeba v podstatě žádná kvalifikace.
Rozhodnutí o tom, kam bude do budoucna směřovat EU v otázce ilegální migrace přinese až změna složení v europarlamentu v květnu 2019. Volby se blíží a SPD se na tyto volby pečlivě připravuje společně s Marine LePen, Matteo Salvinim a dalšími lídry stran, které jsou s námi společně sdruženy ve frakci ENF (Evropa svobodných národů). Teprve potom se ukáže síla vlasteneckých stran, nazývaných nesprávně tzv. demokratickými stranami jako populistické, a vznikne vůle konečně něco změnit. Projekt EU nefunguje a EU je nereformovatelná. Je potřeba ji nahradit jiným projektem, založeným na čtyřech svobodách pohybu (osob, zboží, služeb a kapitálu) a společné bezpečnosti. Zároveň na co nejužší spolupráci suverénních svobodných států ale bez diktátu EU! Ta doba se blíží!
