Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) Ing. Miloslav Kala rozhovorem pro web irozhlas.cz dne (8. ledna 2025) opět zmínil některé palčivé problémy rezortu Ministerstva obrany (MO). Nejdůležitější je věta, že „na všechny ty požadavky a závazky, které postupně vznikly, současná ekonomika nezvládá vydělat”. Zamysleme se tedy, co přínos má a kde je to o zbytném utrácení. Největší nárůst rozpočtu zaznamenal rozpočet MO. O to důležitější je investovat přidělené peníze smysluplně a ne jen nakoupit „pár předražených hraček” a až pak řešit, kam je zaparkovat, kdo s nimi bude jezdit, a kde na ně vezmeme náhradní díly.
Pontony neunesou Leopardy
Prezident NKÚ kritizuje ale i nákupy ženijní techniky. Cituji z výše zmíněného článku irozhlasu.cz 8.1.2025 “Podobně ale ženijní vojsko (kontrola se týkala období 2018–2022 – pozn. red.). Tam měli rozpočet asi 3 miliardy. Vyčerpali z něho 9 % a pontonové mosty, které pořídili, měly nosnost menší než tanky, které máme kupovat. Takže si kupujeme (pontonové) mosty, přes které potom ty tanky neprojedou.”
Není to problém jen současné vlády ODS, TOP09, KDU-ČSL a STAN. Například při zadání zakázky pro nákup pásových bojových vozidel pěchoty v roce 2019 nebyl zadán požadavek na obojživelnost. Přitom stávající BVP2 plavat umí, jak už jsem několikrát opakovaně uváděl.
Honem, honem utrácet
V závěru roku MO ukvapeně utrácelo. Celkem za poslední měsíc roku 2024 to byla cca ¼ rozpočtu (40 mld korun), přičemž se jednalo zejména o zálohové a předčasné platby. Třeba za transportní letouny (Embraer C-390 Millenium) bylo zaplaceno 8 mld korun. Přitom některé nákupy nejsou ani obsahem Koncepce výstavby Armády ČR (KVAČR).
Dobře provázaný rozpočet by měl být takový, že když nakupujeme těžké „nové“ tanky a pásová bojová vozidla pěchoty (BVP), nemůžeme současně kupovat pontonové mosty, které je neunesou. Což se zase „podařilo“. Mít tanky nebo obrněná vozidla, která se mohou projíždět jen na suché zemi a nezvládnou plavbu přes Labe anebo Vltavu, je velkou chybou.
Rozpočet MO není pružný
Pružností rozpočtu mám na mysli to, že když se zjistí, že nějaká technologie na bojišti nefunguje, aby bylo možné ji nahradit lepší a novější technologií. To není dodrženo v případě nákupu stíhacích letounů F-35, které máme platit celkově 11 let (od loňského podpisu smlouvy), celkem 150 miliard Kč, jen za stroje samotné, až pak na nich budou moci naši letci dva roky trénovat mimo ČR a teprve potom je s velkou slávou dostaneme všechny (snad v roce 2035). Možná. Ale platíme je už od loňska, a k tomu ještě na honem v závěru roku další splátkou 10 mld korun. Celkem tedy vloni zaplatilo MO 26 miliard korun (!!!) jenom za americké předražené stíhačky F-35 (které po nás nikdo nepožaduje a nepotřebujeme je) jenom proto, abychom splnili papírově ta 2 % HDP výdajů na obranu. Za další údržbu a provoz dáme, podle odhadů MO, dalších 322 mld korun. Přitom není jisté, zda v okamžiku převzetí tato technologie už nebude zastaralá. (Jen pro srovnání roční splátka za letouny JAS-39 Gripen je oproti F-35 „pouhých“ 1,7 mld korun).
Myslet i na opravy, počítat celou životnost
Je třeba, aby se požadavky na výzbroj a vojenskou techniku pro Armádu ČR nesnižovaly, ale aby se výrazně zlepšovaly, když je na to výrazně vyšší rozpočet. Dát do smluv pokuty za nedodržení termínů dodávek by mělo být samozřejmé, ale není. Nesjednat rovnou při nákupu zároveň servisní smlouvu a nepočítat s náklady na celkovou životnost nakupované techniky jsou také velké chyby. Je také třeba myslet předem na náklady za nákup náhradních dílů, na proškolení vojenského personálu, a abychom pro novou techniku měli nejen garáže, ale hlavně vojáky. Dlouhodobě na tyto problémy také upozorňuji.
Jen pokud dokážeme peníze do obrany naší vlasti smysluplně a ekonomicky odpovědně investovat, a budou prováděna transparentní výběrová řízení s podmínkami maximální podpory domácího průmyslu, má smysl rozpočet MO navyšovat. Ale je potřeba jasně odmítnout provádění přímých nákupů na kterých se dohodnou dvě vlády a platby potom směřují třeba do USA, Francie anebo Německa, a nikoliv domácím zbrojním firmám. Je také potřeba jasně odmítnout zálohové a předčasné platby. Potom je ke zvážení, jestli ty finanční prostředky nepoužít na zlepšení životní úrovně našich občanů, to by ostatně mělo být samozřejmou prioritou každé normální vlády.
