Klíčovými body novely jsou přesnější definice nouzového stavu a také chce zakotvit do ústavního zákona Ústřední krizový štáb (ÚKŠ). Současně navrhuje, aby vláda mohla při mírnější podobě krize nově vyhlásit "jen" stav nebezpečí, přičemž toto právo měly dosud pouze krajské samosprávy na svých územích. Navíc i při stavu nebezpečí by se přitom podle Hamáčka mohlo sáhnout k omezení občanských práv. Kladu si potom otázku, na co tedy potom máme např. složky Integrovaného záchranného systému (IZS) a dalších státních složek? Těch otazníků je ale mnohem více.
Při reakci na povodně byly v roce 1998 definovány tři krizové stavy – Nouzový stav (NS), Stav ohrožení státu (SOS) a Válečný stav (VS). Záhy poté se zjistilo, že tyto krizové stavy by měly silný dopad, a proto se krizovým zákonem definoval stav nebezpečí, jímž se dala pravomoc především hejtmanům krajů. Už tehdy by bývalo bylo vhodné, kdyby NS byl v ústavním zákoně . č. 110/1998 Sb., ale k jeho novele nebyla tehdy politická vůle.
Poslední zkušenosti s pandemií koronaviru vedly k „potřebě“ dát vládě do ruky nástroj slabší než NS, ale zvolení názvu „stav nebezpečí“ je naprosto nevhodný. Jsem přesvědčený o tom, že rozsah omezení se dá do určité míry regulovat pomocí vyhlášených konkrétních krizových opatření. Když už potřeba vyhlášení NS byla tak akutní (podle mého názoru nebyla), měl být zvolen jiný název. Duplicitní charakter stavu nebezpečí může také potenciálně skrývat politické nebezpečí. Například hejtman nevládní strany se rozhodne vyhlásit/nevyhlásit stav nebezpečí a vláda se může pro jeho území rozhodnout jinak a tím jej politicky poškodit.
Pokud zákon projde tak, jak je navržen, mělo by být zřízení ÚKŠ ukotveno přímo v ústavě, což by prý mělo urychlit jeho svolání. Definovat ÚKŠ a jeho složení ústavním zákonem je ale naprosto nevhodné. ÚKŠ je (a musí být) výhradně pracovní orgán bez jakýchkoliv exekutivních pravomocí, pouze doporučující. Složení se mění podle konkrétní krizové situace, sedí tam úředníci a odborníci, musí být operativní a flexibilní. Je to orgán krizového řízení, a proto by měl být ukotven pouze v krizovém zákoně.
Navržená případná novela tohoto ústavního zákona by navíc v podstatě přinesla rozvrat stávající celé řady zákonů, které na tento ústavní zákon navazují. To ale ministra Hamáčka nezajímá. On a ČSSD teď potřebuje náš národ zachraňovat před pandemií a k tomu mít navíc nástroj v podobě novely ústavního zákona o bezpečnosti. Ty skutečné důvody jsou ale přeci každému jasné: Trvale klesající volební preference a debakl ČSSD v právě skončených krajských a senátních volbách ho nutí být "mesiášem", který národ zachraňuje a je trvale v popředí zájmu médií.
Přijetím tohoto ústavního zákona v této podobě by ale mj. umožnilo ČSSD být u moci v současné vládě bez voleb a v podstatě třeba i na neomezenou dobu. Teď navíc podle Hamáčka nastal čas na radikální opatření jako v Izraeli. Ano, čas nastal, ale hlavně na to, abyste se s Maláčovou, Petříčkem, Pochem a dalšími sebrali a odešli na propadliště politických dějin.
