Většina amerického zahraničněpolitického establishmentu nadále považuje NATO a transatlantickou vazbu za klíčový prvek zahraniční politiky Spojených států, konstatuje Ted Galen Carpenter. Tento mezinárodněpolitický expert dodává, že proto jsou opakované výzvy amerického prezidenta Donalda Trumpa, aby evropští spojenci investovali více do vojenské oblasti, přijímány s nevraživostí hraničící s hysterií. Není divu, protože Evropané na základě zkušeností a změnami bezpečnostní situace v současné době preferují neutralitu. Doba se mění a s ní i posun nálad evropské veřejnosti. Také zpráva Evropské rady pro zahraniční vztahy je plná nových a pro tvrdošíjné zastánce NATO a transatlantických vazeb, zřejmě překvapivých zjištění.
Rozsáhlý průzkum zahrnoval 60 tisíc respondentů ze 14 zemí EU
a naznačil, že důvody ostrých rozdílů v evropském a americkém pohledu na
množství zahraničněpolitických otázek jsou mnohem hlubší. Na otázku, na jakou stranu by se měla jejich země přidat v
případě konfliktu mezi USA a Ruskem, většina respondentů odpověděla, že ani na
jednu Pouze 18 % lidí ve Francii by podpořilo Spojené státy, zatímco 63 % by
volilo neutralitu; v Itálii je to 17 % versus 65 % a v Německu 12 % ku 70 %.
Podobné jsou výsledky v nových východoevropských členských státech NATO.
Maďarští respondenti potom ze 71 % volí neutralitu a USA by podpořilo jen 13 %
z nich, v Rumunsku je tento poměr 65 ku 17 % a neutralistické nálady převládají
v poměru 45 ku 33 % dokonce i v Polsku, které má přitom mrazivou historickou
zkušenost s Ruskem z carské i sovětské éry.
Na otázku, na jaké straně by měla stát jejich země v případě
střetu Spojených států s Čínou, byly odpovědi ve prospěch USA ještě slabší.
Největší podporu Washingtonu vyjádřili Poláci - 24 % pro Spojené státy, 54 %
pro neutralitu -, přičemž na americkou stranu by se přidalo jen 19 % Čechů, 17
% Rumunů, 13 % Maďarů, 18 % Francouzů, 20 % Italů a pouhých 10 % Němců.
Další zjištění potvrzuje, že Evropané momentálně preferují
nezávislou zahraniční a bezpečnostní politiku namísto dalšího setrvávání v
pozici slabšího partnera Washingtonu. Podle průzkumu Pew Research Center z roku
2015 provedeného v 8 zemích NATO, dokonce vyplývá, že průměrně 49 % respondentů
by nechtělo bránit spojence, přičemž ve Francii, Itálii a Německu tuto nechuť
vyjádřila většina dotazovaných.
Závěrem tedy je, že transatlantická solidarita a celá
kolektivní obrana je momentálně pouze konceptem „odtržených“ politických elit
na obou stranách Atlantiku a názory tamních obyvatel na zahraniční politiku
jsou odlišné.
Nelze tedy spoléhat pouze na NATO. Je potřeba začít přemýšlet
o jiném formátu kolektivní obrany i s ohledem na vývoj v Turecku, Saúdské
Arábii, Libyi, Jemenu atd. Společná evropská armáda ale touto alternativou není. Neutrální
je Švédsko, Finsko, Rakousko, Švýcarsko a přitom netrpí touhou do NATO
vstupovat. Referendum o našem členství v NATO by nám taky slušelo. S touto
vládou to ale rozhodně nehrozí.
Radovan Vích
poslanec, místopředseda Výboru pro obranu PS PČR