Ministr obrany Martin Stropnický (ANO) je prý připraven na toto téma také diskutovat.
Někteří namítají, že tento projekt je již překonán, někteří tvrdí, že odvody by se daly řešit i elektronicky (!) a nazvaly by je pouze "kurzy krizové přípravy". Argumenty, že dnes "mladí neumí vzít do ruky krumpáč" jsou sice pravda, ale na druhou stranu si je potřeba uvědomit, že by to znamenalo zásadní koncepční změny, které by stály spoustu finančních prostředků a výstavbu kapacit pro zvládnutí základní přípravy deseti tisíců odvedenců ročně. Uvedený záměr tedy znamená implikace do oblastí běžného života spousty lidí a zaslouží si širokou politickou a odbornou diskusi. Tento problém také nelze jednoduše popsat na několika řádcích. O co tedy jde?
AČR se od roku 1993 potýká s neucelenou koncepcí, která se vždy rozpracovávala a diskutovala tak dlouho až nakonec vlivem nedostatku finančních zdrojů a rozpočtových škrtů nebo změnou politické reprezentace skončila více méně nezdarem. Charakteristiky bezpečnostního prostředí, z kterých doktrinální a koncepční obranné dokumenty vycházejí, nejsou aktuální vzhledem k délce doby jejich zpracování a nebraly v úvahu současné aktuální skutečnosti jako je neřízená masová migrace milionů obyvatel z Blízkého východu a Afriky, nástup radikálního islámu anebo ukrajinskou krizi. Všechny tyto skutečnosti mají a budou mít za důsledek zásadní změny bezpečnostní situace v Evropě. Další významem narůstajícím je hrozba terorismu, kybernetických útoků a ochrana kritické infrastruktury.
Výdaje na obranu od roku 2002 dlouhodobě klesají až na loňskou úroveň 1,04% HDP. Větší výdaje na obranu v poměru k výši HDP mají i takové státy jako Rumunsko, Bulharsko, Chorvatsko a Albánie. V počtu vojáků na sto ekonomicky aktivních obyvatel v zemích NATO jsme dokonce předposlední (0,5). Armáda se má třeba dlouhodobě dočkat přezbrojení pásových obrněných vozidel, které se opět posunulo z roku 2019 na rok 2020. Přitom pásová obrněná vozidla BVP2 jsou od roku 2015 za prahem životnosti. Podíl mandatorních, investičních a ostatních běžných výdajů MO není dlouhodobě optimální, za což nese politickou odpovědnost ministr Stropnický a nárůst rozpočtu o 5 mld. Kč ročně je v současné době nedostatečný.
NKÚ nedávno kontroloval 17 projektů z let 2011 až 2015, které měly dohromady téměř za 3,3 miliardy korun pomoci zvýšit akceschopnost armády. Při kontrole mj. zjistil, že nákup techniky pro armádu v minulých pěti letech brzdily nedostatky v koncepci a plánování, průtahy i málo peněz. Podle kontrolorů se už řadu let nedaří dokončit reorganizaci a transformaci armády a zabezpečit pro resort obrany dostatečný rozpočet. Populace slábne a snižují se i zdravotní požadavky na uchazeče o vojenské povolání. AČR je tedy dlouhodobě podfinancována a nemá dostatek vhodných lidských zdrojů.
Od roku 2005 je AČR plně profesionální. Bylo k tomu několik důvodů. Charakteristika tehdejšího bezpečnostního prostředí, neustále složitější zbraňové systémy, snižující se počty schopné branné populace, naše členství v NATO a EU a zejména příslib vlád ODS a ČSSD, že budou výdaje na obranu stabilně ve výši 2% HDP a bude tedy dost prostředků na její modernizaci a akvizice. K tomu však ve skutečnosti nikdy nedošlo. Byl to důsledek všech dosavadních vlád, které upřednostňovaly výdaje státu na provozní výdaje ministerstev, stále vzrůstající počty státních úředníků, neadresné sociální dávky atp. a to vše na úkor bezpečnosti našeho státu. Aby vlády mohly splnit své předvolební sliby, vydaly se tou nejjednodušší cestou, vzali to vojákům, kteří neprotestovali. Od doby profesionalizace naší armády se ale změnila další spousta věcí. USA přestaly mít geopolitický zájem ve střední Evropě, což daly jasně najevo např. upuštěním od výstavby stacionárního radaru v Brdech, EU je slabá a nemá v podstatě žádné vojenské schopnosti (ty mají jednotlivé státy) a dále oslabuje (např. v důsledku brexitu). Vystoupení dalších států z EU nelze vyloučit a je čím dále více pravděpodobnější. Vyjádření prezidenta USA Donalda Trumpa a jeho kritika NATO je věcná. Členské státy NATO prostě vydávají na společnou obranu málo. Změřeno bojovými schopnostmi, armády států EU dosahují jedné desetiny úrovně armády USA. Z těchto důvodů vyplývá, že ČR a ostatní státy odmítají možnosti vytvoření systému kolektivní obrany uvnitř EU. Výstavba společné armády EU pro absenci některých zásadních prvků architektury velení, řízení, komunikace, zpracování dat, vojskového zpravodajství, průzkumu atd. není možná.
V důsledku těchto faktorů nelze tedy principiálně dále veřejnost utvrzovat ve falešném přesvědčení, že nás bude bránit NATO a EU a naše malá profesionální armáda. Spoléhat tedy na teritoriální dlouhodobou obranu našeho státu silami a prostředky aliance bez dostatečného počtu vlastních vycvičených záloh a branné přípravy obyvatel prostě nelze.
Koncepce výstavby Armády České republiky (KVAČR) schválená vládou ČR v lednu 2016 není zpracována reálně. Nebere dostatečný ohled např. na enormní nárůst extrémismu spojený s migrační krizí, která se neustále prohlubuje. Podle KVAČR teritoriální obrana vychází z konceptu plnit tento úkol v dekádě a s podporou spojenců (NATO), tedy bez vlastních teritoriálních sil a sil územní obrany.
Aktivních záloh je v současné době málo a pokud bychom chtěli zavézt pouze kurzy krizového řízení, k tomu již dnes existuje systém přípravy občanů k obraně státu (POKOS), který je nedílnou součástí plánování jeho obrany. V současném právním řádu je příprava občanů k obraně státu řešena zákonem o zajišťování obrany ČR a je dobrovolná. Na této přípravě občanů se mohou podílet i občanská sdružení, církve, náboženské společnosti a další právnické osoby v součinnosti s příslušnými krajskými a obecními úřady. Zákonná povinnost občanů bránit svou vlast totiž nezanikla ani s profesionalizací AČR, není pouze dostatečně využívána a pro obranu státu je nedostačující.
Obrana vlastního teritoria, objektů důležitých pro obranu státu, operační přípravy státního území a ochrana objektů kritické infrastruktury by měla být jedním z hlavních bojových úkolů AČR a nikoliv pouze účast vybraných jednotek na zahraničních operacích. Je potřeba rozvíjet a udržovat i ostatní druhy vlastních vojsk a služeb.
Všechny současné zkušenosti však ukazují, že schopnost dlouhodobě bránit vlastní teritorium spočívá v masivní schopnosti rozsáhlé mobilizace záloh. Jedním z možných řešení může být v oblasti přípravy obrany území státu např. vytvoření výcvikových a mobilizačních praporů na snížených počtech s úkolem provádění výcviku záloh a při ohrožení vytvářet lehké brigády na doplnění nasazených mírových sil. Zálohy mohou být vytvořeny na základě intenzivní vojenské přípravy v délce cca 8 týdnů a následně 4 krát 2 týdny cvičení do čtyřiceti let . K vojenské přípravě mohou být povoláni zdravotně způsobilí muži a dobrovolně se hlásící ženy v termínu mezi ukončením středoškolského studia a nástupem na vysokou školu, nebo do zaměstnání. Obsahem může být základní střelecký výcvik a činnost jednotlivce na bojišti. Muži mohou mít možnost vojenskou přípravu odmítnout čestným prohlášením, že odmítají nastoupit k přípravě obrany země. Výzbroj těchto brigád mohou tvořit pěší zbraně, ženijní prostředky, ruční protitankové a protiletadlové systémy a lehké minomety. Mobilitu lze zajistit lehkou obrněnou technikou a vozidly.
Toto však také znamená vyčlenění dostatečného a hlavně vládou dlouhodobě garantovaného objemu finančních prostředků na obranu, tedy 1,6-2 % HDP, a to okamžitě. Na druhou stranu je potřeba vidět přínos v budování vlastních obranných schopností s masivním zapojením domácího obranného průmyslu. Hlavní smysl je však potřeba vidět v posílení vlasteneckého cítění populace při obraně "vlastního domova". A to je na tom asi to nejdůležitější.
Tento model (jako možné řešení) však již byl na počátku roku 2016 detailně představen hnutím Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura (SPD) v rámci odborného semináře na půdě PS PČR. Jak se však blíží termín rozhodujících voleb do PS PČR, tak jednotlivé strany a politici tento model kopírují a hodlají ho představit jako součást svého vlastního volebního programu. Asi cítí, že trpí programovým deficitem a tyto volby pro ně mohou být také posledními.
Ing. Radovan Vích
plukovník v.v.
