Ekologie
Připomeňme si její pojetí ve 20. století. Tehdy se ještě jmenovala „ochrana životního prostředí“ a jejím cílem bylo, aby se zbytečně neznečišťovalo, snížily se emise, odstranil popílek přimontováním účinných filtrů na komíny továren. Anebo se dělaly akce na čištění lesů od nepořádku zanechaného tam návštěvníky apod. To je podle mě ta rozumná ekologie, tedy snažit se minimalizovat škodlivé dopady lidské činnosti na okolní přírodu, ale v rozumné míře.
Dnešní ekologie, jak ji chápe a podporuje EU, však spočívá v zásadním omezování lidské činnosti. Například se budují cyklostezky, aby se víc jezdilo na kole než autem. To by bylo ještě v pořádku, ovšem v realitě jsou stavěné za pomoci nesmyslných dotací na lesních cestách, na leckdy zcela pochybných a nepotřebných místech a jen se tím plýtvají zdroje z rozpočtů. Nebo se jako cyklostezka označí chodník, čímž dojde k ohrožení chodců, kteří nestačí nebo kvůli zdravotním problémům (senioři), nízkému věku (malé děti) nebo technickým záležitostem (maminky s kočárky) nemohou dostatečně rychle uskakovat před rychle jedoucími cyklisty. Co bychom ale neudělali, když jsou na to prostředky z fondů EU, ne?
Tím to ale ani z daleka nekončí. Třeba emisní limity pro osobní automobily byly stanoveny na takové hodnoty, že jich technologicky prakticky nejde dosahovat, přitom zástupci automobilového průmyslu to marně vysvětlovali bruselským úředníkům. Co se pak stalo si jistě pamatujete z kauzy Volkswagen. A je to zřejmě málo, takže se emisní normy mají dále zpřísnit a je jasné, že pak už je žádná osobní auta jezdící na benzín nebo naftu splnit nedokážou, takže půjde použít jen technologii elektromobilů. Emisní norma Euro 7, plánovaná pro rok 2025, tak bude de facto znamenat konec konvenčních spalovacích motorů. Evropská komise totiž upravila jen část normy, která se ukázala jako technicky nesplnitelná. Počítalo se třeba s tím, že automobily musejí daných limitů dosahovat za všech jízdních podmínek. Přitom je logické, že třeba během startování do kopce s taženým přívěsem není možné dosáhnout stejných emisí jako během běžné jízdy po okresní silnici. To v praxi znamená faktický konec spalovacích motorů, protože takové limity prostě a jednoduše nejde splnit.
Navíc všichni budou všude nabíjet svá elektrická vozidla a než dojedete na návštěvu rodičů třeba z Karlových Varů do Brna, tak budete muset někde hodinu a půl strávit při dobíjení svého auta, které navíc dříve stálo 350 tisíc, ale teď díky „pokrokovým technologiím“ stojí minimálně jednou tolik. Záměrně pomíjím rozepisováním se o nesmyslnosti realizace každodenního dobíjení vozidel na sídlištích a městských aglomeracích.
Země EU se v rámci Kjótského protokolu zavázaly k různým omezením svých emisí a EU jako celek si pak ve své klimatické politice určila řadu cílů, které chce do budoucna naplnit. Největšími znečišťovateli na světě jsou přitom Čína a USA, kteří se na tomto podílí dvěma třetinami. Nic na tom, že státy EU se podílejí na světovém podílu znečištění skleníkovými plyny pouhými zhruba 8 %, přičemž Německo z tohoto koláče ukrajuje více než 2 %. V celkovém srovnání zemí EU, je pak navíc vidět dlouhodobě ustálený a mírně klesající trend vývoje vypouštěných skleníkových plynů. Jinými slovy, České republiky se to až zase tak netýká, ale musíme se přeci politice EU opět podřídit, ne? Green Deal a další nesmyslné investice a dotace na „zelené“ projekty ze strany EU, které v rámci rozvoje hospodářství, infrastruktury a kvality života našich obyčejných lidí nic dobrého nepřinesou. Přitom naše města a obce, ale zejména jejich občané, přeci nejlépe vědí, co by potřebovali zrekonstruovat anebo postavit. Takhle je to ale ze strany EU již předem určeno.
Inkluze
Víte, jak se aktuálně řeší inkluze? Takový žák chodí do třídy běžné základní školy, i když na úroveň ostatních žáků z různých důvodů nemá. Nebavíme se například o invalidech a dětech s kochleárním implantátem. Bavíme se o dětech, které nerozumí, během vyučování mají hysterické záchvaty nebo se jinak velmi nestandardně chovají. Tyto děti nikdy nedosáhnou úrovně ostatních žáků ve třídě a tím pádem je brzdí v tempu výuky, protože vše se musí opakovat tak dlouho, až to inkludované děti konečně pochopí. Takovýchto dětí může být ve třídě třeba také osm. Asistenti pedagogů to příliš nezvládají nebo tam o přestávkách ani nejsou přítomni a žák vyvádí vesele dál. Spolužáky to nebaví, protože když je někdo třeba s agresivním chováním napadne a oni se musí bránit, jsou napomenuti oni. Výuka je samozřejmě narušená, jednomu jedinci je věnována neadekvátní pozornost na úkor ostatních. Tohle je ve zkratce inkluze, která stojí ročně 4 miliardy korun a zavedla ji do škol ministryně Valachová (ČSSD).
Výsledkem je houf naštvaných rodičů, vyčerpaní učitelé, jedno dítě, které má pocit, že mu stejně nikdo nerozumí a celý zbytek třídy žáků, který zase nezvládl probrat učivo, natož ho pořádně pochopit nebo dokonce procvičit. Jedná se tedy o záměrné zhoršování úrovně vzdělanosti národa. Dříve byly pro tyto žáky určeny tzv. „zvláštní školy“ anebo „speciální třídy“, kde se jim mohli školení pedagogové intenzivně věnovat. Dnes je tady od toho inkluze. Je to vše samozřejmě v rámci politiky EU.
Digitalizace
Třetím hlavním tématem je digitalizace. Rozumná digitalizace by byla usnadnit občanům lepší přístup k veřejným službám, tedy aby si nemuseli brát dovolenou ze zaměstnání k obíhání úřadů a vyřídili vše pohodlně z domova, když mají zrovna čas. Nová digitalizace podle EU ale vede také například k získávání otisků prstů (do občanek, cestovních pasů), sbírání osobních údajů o občanech prostřednictvím Smart phonů, včetně těch velmi citlivých (o jejich pohybu, o zdravotním stavu, v budoucnu zřejmě i o jejich politických názorech - pokud budou spolupracovat s Facebookem a dalšími platformami, nebo o tom, co kupují - viz bankovní identita). Tyto všechny získané informace pak úřady EU plánují různě propojovat, viz třeba v posledních dnech tolik ze strany SPD kritizovaný covid pas EU.
Zatím to vypadá nenápadně. Každá část se připravovala odděleně a k propojení zatím nedošlo. Ale až k němu dojde, abyste se nedivili, co všechno o Vás bude vědět nejen stát, ale hlavně nikým nevolení úředníci v Bruselu. Prostě „Velký bratr“ se vším všudy.
Jak z toho všeho ven? Řešením, je pouze referendum o vystoupení z EU. SPD ho má jako jediný politický subjekt zastoupený ve Sněmovně dlouhodobě v programu. Tak si na to až půjdete k volbám za 4 měsíce vzpomeňte!
