Dne 17. května 2020 má skončit nouzový stav. Bude to znamenat, že vláda přijde o zcela mimořádný instrument, kdy toho mohla činit hodně bez výběrových řízení, nařizovat pracovní činnost a nebyla tolik vázaná Parlamentem ČR. A i to omezeně, vzhledem ke stavu legislativní nouze.
Přílišné neprotahování nouzového stavu je i v souladu se stanoviskem hnutí SPD, které nesouhlasí s tím, aby občané ČR byli přehnaně omezováni ve svých právech déle, než je nezbytně nutné. Stav nákazy koronavirem SARS-CoV-19 se podle epidemiologů vyvíjí vcelku uspokojivě, proto nevidím důvod přehnaně škrtit ekonomiku, která poslední dva měsíce enormně trpí. Hlavně jsou silně postižené malé a střední firmy a OSVČ.
Čím delší bude ekonomická uzávěra, tím větší budou mít problémy právě tyto subjekty. A od nich se často hlavně odvíjí možná nezaměstnanost v regionech mimo největší města. Praha, Liberec, Karlovy Vary a jižní Čechy zase zřejmě budou hodně zasažené chybějícími turisty, uvidíme, zda to vnitrostátní turistika trochu zahojí, ale jsem v tomto ohledu spíše skeptický. Naši obyčejní pracující občané prostě peníze nemají.
O to je teď důležitější, aby stát podpořil české firmy, hlavně ty malé, a také OSVČ. Velké firmy totiž spíš disponují finančním polštářem pro případ krize, u nadnárodních společností zase může pomoci mateřská společnost nebo jiné společnosti ze skupiny. To malé české firmy a OSVČ k dispozici nemají.
Proto je dobře, že vláda spustila podpůrné programy které SPD také podpořilo, ale zatím ne všechny dobře fungují. Hlavně ty programy COVID se nějak moc nepovedly. Ale ani čerpání ošetřovného, jak pro zaměstnance, tak pro OSVČ nijak dobře neběží. Úřady už fungují v téměř běžném režimu, ale vyplácení se nezrychluje. Je jasné, že do ideálu má situace daleko, není dořešená péče o školní a předškolní děti (je to problém, protože když budou ve školách, zase se mohou obávat nákazy jejich učitelky, zvlášť pokud jsou v rizikové skupině, těch je opravdu mnoho). Zřejmě se také mnoho úředníků obává přijít zpět do práce, také mezi nimi není málo lidí v rizikových skupinách. Ta reakce je ale předvídatelná a logická. Jsem také přesvědčen o tom, že někteří rodiče děti do školy nepošlou aby nepřišli o ošetřovné. Paradox.
Na druhou stranu ty záchranné programy si nastavují sama příslušná ministerstva a měla by si je nastavit tak, aby to administrativně zvládla vyřídit a aby žadatele vyřizování přehnaně neobtěžovalo. Protože podle starého hesla: Kdo rychle dává, dvakrát dává. Tak tomu v současné době ale není. Vyžadovat ze strany úřadů od rodičů potvrzení, že škola byla opravdu kvůli koronaviru zavřená, tak to je opravdu na zlatého bludišťáka.
Jde o to, aby koronavirus nepotopil celou českou ekonomiku. Zároveň je ale jasné, že ne ve všem budeme moci postupovat tak jako dosud. Ukazuje se, že je zásadní chyba orientace našeho průmyslu a hospodářství na země EU, hlavně Německo. Potřebujeme diverzifikaci průmyslu a kvalitnější ekonomickou diplomacii, která pomůže našim podnikům také na mimoevropské trhy. Samozřejmostí by mělo být nakupovat lokálně, podpořit české firmy, české zemědělce. Protože jestli budou uzavřené hranice, nebo jen částečně otevřené pro určité státy méně postižené koronavirem, bude to potřeba. Jinak květák za 80,- a paprika za 130,- Kč/kg, tak to tu ještě fakt nebylo. To jsou ty důsledky dotací, likvidace našeho zemědělství a politika EU. Jsme dnes závislí na dovozech, protože naše zemědělství bylo trestuhodně zlikvidováno, a když vypadnou pracovníci potřební na sklízení třeba ve Španělsku anebo Itálii, tak my to jako koncoví zákazníci zaplatíme, protože doma se to již nepěstuje a jiná možnost prostě není. Jak prosté.
Dobré bude, když se podaří v tomto ohledu vyjednat nějakou vzájemně prospěšnou a fungující spolupráci v rámci V4, resp. V4+. Už to v podstatě nějakou dobu probíhá - třeba koordinace zavírání hranic v takovém formátu proběhla, teď se ve stejném formátu plánuje opatrné pozvolné otevírání, prioritně pro obchodní a rodinné vztahy. A to je dobře. Potřebujeme hlavně zajistit výrobu a dodávky životně důležitých surovin a zboží, například mít zajištěná léčiva, potraviny a zemědělské produkty, kdyby dodávky z větší dálky vázly a my na nich přitom byli existenčně závislí (aktuálně roušky a respirátory).
Na druhou stranu je potřeba mít stále kontrolu na hranicích zejména s Německem a být velice ostražití k osobám cestujícím k nám z Itálie, Španělska, Francie, Belgie, Nizozemí, Ruska a USA. Tato opatření ale mají a budou dlouhou dobu mít velký dopad zejména na cestovní kanceláře a navazující služby v rámci cestovního ruchu (mezinárodní letecká a autobusová doprava, lázeňství, hotely, ubytovací služby, restaurace, průvodcovská činnost, prádelny atd.). Na ty by stát měl vytvořit zcela nový a hlavně dlouhodobý podpůrný program, který zatím ale stále chybí. Řada z nich zřejmě skončí a půjdou na úřady práce. A to bude stát mnohem větší finanční prostředky než by stála ta pomyslná státní pomoc.
Finanční pomoc našim drobným podnikatelům, živnostníkům a firmám, které musely zavřít nikoliv ze své vůle, ale kvůli vládním usnesením a restriktivním opatřením, by měla být prioritou. Zatím tomu ale ve všech případech není. Je to škoda.
