Přitom se dále všechno pro naše občany zdražuje. Inflace v únoru byla nejvyšší za posledních 25 let a dosáhla 11,1 %. I ekonomovi amatérovi musí být jasné, že se to promítne do cen všech výrobků, od potravinářských po průmyslové. Současně nerostou platy a mzdy. Závěr z toho je jasný. Jde o skokové chudnutí občanů České republiky, která bude mít pokračování. Když se k tomu zároveň přidá to, že porostou výdaje na podporu velké migrační vlny z Ukrajiny, je jasné, že na vyrovnaný státní rozpočet můžeme ještě dlouho zapomenout.
Všude se teď řeší jenom Ukrajina. Nejsme hyeny a xenofobové a je potřeba pomoci obětem války. Je mi také líto všech obyčejných lidí, kteří trpí v současném válečném konfliktu na Ukrajině, ať jsou na jedné či druhé straně. Ale, jistě nejenom mě napadá otázka, zda to opravdu ČR zvládne? Humanita je hezká věc, ale neměla by se dít za cenu "ať to stojí, co to stojí". Když se totiž člověk zamyslí, tak důsledky budou dalekosáhlé. Příspěvek na bydlení 250,-/den/os., tj. 93 000,-/os./měsíc. Ministr vnitra Rakušan (STAN) očekává cca 500 000 uprchlíků = celkem 46,5 miliard korun za rok. Příspěvek na zajištění základních potřeb 5000,-/os./měs. Za rok při očekávaném počtu se jedná o 30 miliard = celkem 76,5 miliardy Kč. Zdravotní pojišťovny očekávají náklady za 100 000 uprchlíků cca 1,5 miliardy Kč = 7,5 miliardy. Celkem je to již 84 miliard Kč za jeden rok. A to jenom, když se počet uprchlíků zastaví na čísle 500 000. Na výuku 100 tisíc dětí ve školách také chybí kapacity, a to budou další náklady a nároky na už tak vyčerpané učitele a také pro děti, které ovládají zpravidla pouze azbuku. A k tomu další náklady. Třeba platba za státní pojištěnce. V případě 500 tisíc uprchlíků je to více než 11 miliard korun za rok.
Argumenty, že se jedná o pracovní sílu nejsou v případě matek-samoživitelek na místě. Jich se budou týkat převážně tzv. humanitární dávky anebo dávky v hmotné nouzi, které se potom vyšplhají na 7,5 miliardy korun. Další platby státu budou na příspěvky na solidární bydlení a takto by se dalo pokračovat. Státní rozpočet je ve schodku 280 miliard korun a každá další miliarda navíc je problém. Česká republika není nafukovací a vláda by měla říct, kde je ten strop a jaký má plán. Ministr vnitra Rakušan a hejtmani v současné době uvádějí číslo 300 tisíc. Navíc Rakušan nevyloučil ani vznik stanových táborů. Takže pokud nebudou v nejbližších dnech nějaké radikální opatření ze strany vlády, tak bude naše republika ekonomicky a sociálně položena. V podstatě to znamená to, že v každém kraji vznikne jedno okresní město z navíc. Nepředstavitelné!
K tomu si připočtěte, že již dnes člověk shání velice těžko praktického lékaře, pediatra, zubaře, endokrinologa, očního apod. Běžná čekací doba na termín u doktora specialisty je 5 měsíců. Zvládne náš zdravotnický systém tento nápor? Ano, zvládne. Ovšem za cenu, že běžní občané si budou muset zvyknout na skutečnost, že se v lednu objednají k doktorovi a o prázdninách dostanou termín. Možná. Další skutečnost je, že Ukrajinci mají mnohem nižší proočkovanost např. na dětské choroby než u nás.
Naše občany dnes spíše trápí jejich vlastní, domácí rozpočet. Na koníčky zapomněli už dávno, do restaurací a za kulturou mohli posledního cca půl roku chodit jen „vyvolení”, a nyní to pro mnoho lidí bude nedostupné, protože na to prostě nebudou mít. Nyní začíná být otázka v mnoha rodinách, jak vůbec utáhnout platby za bydlení, za jídlo, za benzín do auta (i pro dojíždění do práce). Komu končí v současné době fixace hypoték, ten se již nedoplatí. Naše občany potom čeká i nadále odkládání zdravotní péče, a to už přestává být legrace.
Myslím, že to je velký průšvih současné vlády, která se nechá vléci sledem událostí a neřídí stát, ale pouze improvizuje. V řádu maximálně několika týdnů proto očekávám velké sociální otřesy a nesouhlas veřejnosti s jejich dosavadními postupy. Ne, že bych si to osobně přál. Jen vládní neumětelství a nerozhodnost v otázce přijímání regulačních opatření pro zlepšení kvality života našich občanů a její postoje k řešení konfliktu na Ukrajině k tomu jsou živnou půdou.
Jasně, válka je vůl a je potřeba jim pomoci. Přístřeší, teplo, strava, postel, deka a zajištění základních životních potřeb. To vše pouze po nezbytnou dobu. Ale chtělo by to systémové změny, a ne tyhle hurá akce. Tímto dojde k zásadní změně a snížení kvality života našich občanů, a na to je potřeba také myslet. Jinak jsem zaznamenal, že vlajky Ukrajiny z profilových fotografií na sociálních sítích tak nějak rychle mizí. Asi to nadšení již opadlo.
