Názory, že 65 % vodohospodářského majetku je dnes daleko za svou životností a na jeho celkovou obnovu by bylo za současného tempa obnovy zapotřebí více než 100 let neobstojí, protože situace je téměř ve všech krajích stejná anebo podobná a přesto se ceny za vodné a stočné v jednotlivých částech republiky zásadně liší. Cena vody mezi léty 1989 a 2016 vzrostla více než stonásobně, ale spotřeba vody mezi stejným obdobím paradoxně klesla na polovinu. Co tedy tvoří cenu vody? Cenu vody tvoří cena za vodu jako takovou, což je řádově 35%, ale zbytek ceny tedy přibližně 65% připadá na stočné.Významná část z ceny vody cca 35 % jde vlastníkovi na obnovu majetku, 40 % jde na provoz a 25 % si z ceny vody bere stát ve formě celé řady poplatků a DPH, aniž by se tyto prostředky někdy prokazatelně vrátily zpět do vodohospodářství. Takže to v konečném důsledku musí zaplatit odběratelé - občané.
Jaké jsou tedy příčiny tak vysoké ceny vodného a stočného právě v Libereckém kraji?
Je to důsledek rozhodnutí předchozích vlád pod vedením ODS v kombinaci s jeho vlastníkem Severočeskými vodovody a kanalizacemi (SčVK), resp. jeho majoritních akcionářů, tedy Severočeské vodárenské společnosti (SVS) a zahraniční CGE (Veolia). Majoritním vlastníkem SVS jsou v převážné většině obce. Paradoxem zůstává, že vlastníkem 50,1% akcií SčVK je zahraniční společnost CGE (Veolia), která své zisky odvádí do zahraničí a své zisky ve formě zpětných reinvestic z dividend do obnovy zastaralé infrastruktury neodvádí. Společnost SVS uvádí, že má paritní akcionářské zastoupení ve SčVK společně s CGE (Veolia). To však ve skutečnosti není pravda. Podíl akcií 50,1 : 49,1 % v neprospěch SVS vypovídá jasně, kdo má zde rozhodující slovo. Přitom voda je v první řadě majetkem občanů našeho státu a měla by jim tedy primárně patřit a měli by si o ní občané rozhodovat sami. Smlouva na zajištění provozu vodohospodářské infrastruktury s CGE (Veolia) je uzavřena do roku 2020. Provozovatel CGE (Veolia) zajišťuje zásobování vodou a odkanalizování a platí vlastníku (SčVK) nájem, ze kterého je vlastníkem SčVK, resp. SVS hrazena veškerá obnova infrastrukturních zařízení. Podmínky průběžné amortizace a možných odpisů vlastníků SVS investovaných do obnovy infrastruktury se nepodařilo z dostupných informací zjistit, ale pokud se jedná o dotace, tak potom v tomto případě lze odpisy uplatnit sporadicky. Prostředky na investiční výstavbu si zajišťuje vlastník sám, zpravidla výběrem poplatků za vodné a stočné a jeho pravidelným zvyšováním tak, aby docházelo k průběžné obnově neustále se zhoršujícího se stavu infrastruktury (zejména na malých obcích). Nutno říci, že na úkor odběratelů. CGE (Veolia) tuto povinnost podle platných smluv nemá. Logika tedy říká, že uvedenou smlouvu je potřeba změnit a nejlépe vypovědět. Podle veřejně dostupných informací SVS jedná se společností CGE (Veolia) o odkupu anebo prodeji akciového podílu anebo prodeji akcií SVS třetí straně. Se zájemci SVS jedná neveřejně.
Situace je o to znepokojivější v souvislosti s plánovaným rozšířením těžby v polském dole Turów-Bogatyně a jeho vlivu na vodohospodářskou infrastrukturu v celém jizerskohorském pásu. Toto je však problém, který se týká všech obyvatel kraje. Problém spočívá v rozhodnutí polské strany o záměru prolomení těžebních limitů a snahou vytěžit hnědouhelné ložisko beze zbytku v maximálním rozsahu, což znamená prohloubení dolu o dalších cca 40 metrů. S plánovaným postupem rozšíření těžby v Turowě směrem ke státním hranicím totiž hrozí další výrazné poklesy hladiny podzemní vody a ovlivnění vodních zdrojů v okolí. Existuje odborná studie, podle které by případná sanace stála více než 2 miliardy korun. Údajně ale existují i kvalifikované odhady, že konečné náklady by mohly být až dvojnásobné. A to je více než děsivé. Kdyby mohly vyjádřit v této lokalitě svůj názor všichni ti, kteří ho vyjádřit nemohou (lesy, louky, pastviny a fauna) jistě by tento záměr jednoznačně odmítli. Vyjádřit svůj názor v této věci by ale měli mít v první řadě občané, a to formou referenda. Ti by tento záměr s největší pravděpodobností zamítli. Do situace vstoupil i kraj, který jedná s Ústředními orgány státní správy, které mají danou problematiku v gesci, o způsobech možného řešení. Přitom v podstatě jednoduché řešení se nabízí samo. Prostě tento záměr jednoduše ze strany našeho státu a kraje odmítnout. V opačném případě by muselo Polsko všechny náklady spojené s touto aktivitou uhradit a teprve po splnění všech sanačních opatření v daných lokalitách, vyslovit s prolomením limitů velmi opatrný souhlas.
Do hry vstupuje i další subjekt tzv. "hospodaření" s vodou ve Frýdlantském výběžku, kterým je Frýdlantská vodárenská společnost (FVS). (Oblast Chrastavska a Hrádecka je v působnosti SVS).
Ke stávající situaci je potřeba doplnit, že ještě dnes nejsou v krajích a okresech obhospodařujících SVS a FVS výjimkou obce, které nejsou odkanalizované vůbec (192 tisíc obyvatel) anebo nejsou ani napojeny na čističky odpadních vod (248 tisíc obyvatel). Jistě by stálo i za pozornost, kam se vlastně kaly a odpady ze stávajících úpraven vody a jímek vlastně odvážejí a jak a kde a v jakém množství se likvidují. Toto se z výročních zpráv jednotlivých vodárenských společností ale zjistit nedá stejně jako zde chybí zahrnutí množství vody čerpaných z vlastních studen.
Dalším znepokojením je současné napojení jednotlivých aktérů SVS a FVS na čelní představitele krajské ODS, která se na tomto provozním modelu při jeho vzniku, který je pro kraj dlouhodobě nevýhodný, od začátku podílela. Na jednu stranu se jménům v dozorčích radách a vedoucích pozicích SVS a FVS nelze z hlediska největších akcionářů (velkých měst) divit, protože se podle svého volebního sloganu ODS "nebojí věci řešit", ale pokud se podíváme například na zpracovatele potřebné dokumentace k zajištění potřebného úvěru na rekonstrukci úpravny vody v Bílém Potoce, v celkové plánované výši 196 milionů Kč, tak se zde objevují náznaky klientelizmu a provázanosti nejen na nechvalně proslulé stavební firmy ale i na neúspěšné kandidáty do Senátu za tuto stranu.
Také je zvláštní zastoupení jednoho z největších akcionářů SVS (města Liberce), který má sice zastoupení v dozorčí radě SčVK v osobě současného primátora, což ale na druhé straně evokuje dojem, že nechce za hospodaření SVS nést politickou odpovědnost činností v její dozorčí radě (střet zájmů). Každopádně trochu podivné hájení zájmů obyvatel Liberce způsobem "chytrá horákyně".
Takže takto to v praxi funguje s hospodařením s vodou v Libereckém kraji, která je vlastnictvím nás všech, ale ovládají a rozhodují za nás jiní. Málo peněz na opravu a výstavbu potrubí, odliv velkých zisků do ciziny a hlavně – extrémně vysoká cena vody, kterou platíme my všichni. Nechme se překvapit kdo se stane majitelem "naší vody" a bude s ní i nadále "hospodařit" po roce 2020. Současným způsobem financování ale nebudou mít kanalizaci v nejzapadlejší obci našeho kraje asi nikdy a náklady na vodu se také snižovat nebudou i kdyby jsme jí opravdu šetřili. A že vody bude čím dále méně, tak to je nad slunce jasnější.
