V poslední době zazněla dvě pro nás významná mezinárodní prohlášení. Nejprve bylo v Bundestagu (Německém spolkovém sněmu) odhlasováno, že v tomto smyslu se skutečně jednalo o genocidu, a byla přijata řádná deklarace. Dalším, pro nás ještě významnějším, je uctění památky padlých Arménů prezidentem Milošem Zemanem při jeho státní návštěvě v Arménii u pomníků obětí těchto událostí. Prezident také vyzval český parlament, aby přijal usnesení v tomto duchu.

Tuto genocidu zatím oficiálně český parlament v žádné deklaraci neodsoudil, je zde však usnesení zahraničního výboru Poslanecké sněmovny z loňského roku, ve kterém je konstatováno, že reakce tehdejšího mezinárodního společenství, která umožnila rozvinout represe proti národnostním a náboženským menšinám do »dosud nevídaných rozměrů«, je neodpustitelná a zavrženíhodná. Odsouzeno bylo také »relativizování či popírání tohoto, jakožto i dalších genocid«. Genocida je mezinárodně uznána v mnoha zemích, jako jsou Rusko, Kanada, Francie, Polsko, Německo nebo Slovensko a další. Tato genocida později v době druhé světové války byla inspirací pro nacisty.

Osobně velmi vítám postoj prezidenta republiky, neboť popírání historických skutečností by nemělo patřit k politice dneška. Už samotný fakt, že USA (jako velký přítel Turecka – součásti NATO), které mají navíc tendenci světu vnucovat své chápání lidských práv jako jediný správný výklad, nejsou schopny, a co víc - spíše ochotny vůbec Turecko spolupomoci přimět k akceptování své historie, což je na pováženou a o něčem to zjevně svědčí. V té souvislosti se jeví v jiném světle i dnešní kroky Turecka, které není spolehlivým partnerem při řešení uprchlické krize a neplní dohody sjednané s Evropskou unií.