Čtyři roky jste byl poslancem Sněmovny. Členem dvou jejích výborů. Co jste si z toho odnesl do své další politické práce?
Je to tak, byly to zkušenosti jak negativní, tak i pozitivní. Asi jako v každé práci a velkém kolektivu - tím »kolektivem« mám na mysli celou Sněmovnu včetně zázemí a zaměstnanců. Zná to každý - od vyřizování formalit v účtárně až třeba po spoluorganizaci na harmonogramu přijetí zahraničních delegací výborem apod. Práce poslance je hodně rozmanitá, zvláště když jste v tak rozdílných výborech, jako jsou rozpočtový a zahraniční. Ale kromě toho musíte vstřebat spoustu nových informací a podnětů. Pro práci v rozpočtovém výboru jsem dokonce musel »vyštrachat« skripta z ekonomické fakulty a učebnice makroekonomie, abych nebyl pozadu v diskusích s některými členy výboru, kteří do ní zcela běžně zapojovali odborné definice, a třeba byli v »civilu« profesory ekonomie. Je to také o poznání vašich kolegů a jistém umění diplomacie a kompromisu, pakliže chcete něčeho dosáhnout.
o vás asi moc nepřekvapilo, není to v komunální politice obdobné?
Samozřejmě, že to zná každý i z komunální politiky. Máte zastupitele i z jiných stran, kteří jsou více ochotni a nakloněni kompromisu, a můžete tak něco prosadit, a jiní s vámi nechtějí vytvářet žádné »neformální vztahy« a řeč s nimi bývá obtížná. Takže zpočátku to bylo ve Sněmovně oťukávání, kdo je kdo, a snad při mé empatii a schopnosti odhadu jsem po čase už věděl, s čím mohu za někým přijít a s kým naopak nemá vůbec cenu jednat. A to je strašně důležité pro finální výsledek, poněvadž špatný odhad partnera pro vyjednávání může zhatit vše. A pak je z toho akorát člověk frustrovaný.
Člen Poslanecké sněmovny se také musí dobře naučit jednací řád, aby se uměl dobře pohybovat v mantinelech možného, včetně třeba využívání obstrukcí, což se mi celkem dobře dařilo například u bilaterálních smluv s Kosovem, které se díky tomu celé čtyři roky nedostaly na pořad jednání.
Možná jsem za to volební období pozbyl i nějaké iluze, ale život jde dál a teď jsou před námi dvoje volby na podzim a na ty bych se rád soustředil.
Kandidujete do Senátu v Ostravě, vaším heslem je Omladit Senát!. Co si pod tím může váš volič představit?
Často čtu nebo slyším v médiích, že Senát je jakýsi klub zasloužilých politických kmetů, dokonce jsem se někde dočetl tak hanlivého přirovnání, že jde v podstatě o gerontologický klub. Osobně se ve svém věku nepovažuji ani za zasloužilého seniora, ale ani za nezkušeného postpubescenta, a možná by veřejnost potěšilo větší zastoupení senátorů v aktivním produktivním věku. Dokonce si myslím, že i obraz strany by se mohl v očích veřejnosti posunout - myslím to v ironické nadsázce, když si vzpomenu na slova kardinála Dominika Duky o tom, že komunisté brzy vymřou. Takže 43letý senátor za KSČM by je mohl - ironicky řečeno - skoro vystrašit. A pak by to mohl být i popud pro mladší skupinu voličů, když by měli možnost zvolit kandidáta sice s praxí, ale přece jen jim věkově bližšího.
Pokud byste byl zvolen senátorem, chcete v horní komoře prosazovat např. bezpečnost na ulicích a zamezit kšeftování s doplatky na ubytovny. Jak byste mohl konkrétně přispět ke zmenšení tohoto negativního jevu v senátorském postu?
Je pravda, že o to vše chci usilovat. Je to věcí možné zákonodárné iniciativy senátorů, či snahy o vyvolání veřejné diskuze na tato velmi podstatná témata. Samozřejmě je také nanejvýš vhodné, aby senátor pocházel z regionu, který zastupuje, poněvadž zná místní problémy a může tak i jako neformální autorita spolupracovat a jednat s místními zastupiteli, starosty, policií apod., a tak přispět k pořádku a bezpečnosti ve svém volebním obvodu.
Zaujal mě ten váš bod programu, který hovoří o bezplatné městské dopravě nejen pro seniory. V některých městech ČR to už funguje. Kde si berete příklad vy? Je to v současnosti pro občany důležité?
Bezplatná městská hromadná doprava funguje například ve Frýdku-Místku a okolí a výrazně přispěla ke zlepšení dopravní situace ve městě. V Ostravě by to mělo navíc i výrazný efekt pro zlepšení kvality ovzduší, neboť by poklesla individuální osobní přeprava. A kvalitu ovzduší řešíme v našem regionu v podstatě neustále.
Co je třeba udělat k urychlení výstavby silnic a dálnic - nejen 1/11-která už štve většinu Poruby? Chcete o to usilovat. Jak konkrétně?
Zde je třeba urychleně přijmout zákonnou úpravu, aby jedinec nemohl mnoho let či desetiletí blokovat stavby ve veřejném zájmu. Preferuji německý model, kde se staví i přes odpor majitelů, a soudy se vedou v průběhu stavby či po ní a přiznávají vlastníkům jen kompenzaci, která za jejich majetek odpovídá místním poměrům. Nic víc, nic méně.
V Porubě, mém bydlišti, řešíme právě takový případ Prodloužené Rudné, kdy si někdo bere občany a řidiče jako rukojmí. Je sice hezké, že tomuto »blokátorovi stavby« občané v čele se starostou - toho podezřívám, že tam chodí teď právě proto, že se blíží volby - pochodují s transparenty před jeho domem. Ale dotyčný se jim vysmívá a v době protestů pobývá buď na Floridě, nebo Maledivách, takže takto to řešit prostě nelze.
Budete-li zvolen členem Senátu, chcete se zasazovat o zrušení nesmyslných sankcí poškozujících české firmy a český export. Jakými konkrétními kroky? A na co se především soustředíte?
Mezinárodní sankce například na Rusko, které byly přijaty na základě nesmyslných politických zájmů, zjevně poškozují český průmysl. Česká republika nesmí bezvýhradně přijímat opatření, která jsou jí nucena z Bruselu či odjinud. Naopak sama musí aktivně vystupovat na mezinárodním poli a upozorňovat na nelogičnost provedených opatření, kde i po jejich konci zůstává propast, neboť země, na které jsou sankce uvaleny, jsou nuceny hledat jiné dodavatele. A s koncem sankcí nemají pak třeba žádný důvod tyto dodavatele měnit. Nesmíme zapomínat na to, že to funguje i opačně, kdy nemůžeme dovážet pro nás potřebné zboží. A také, jak je bohužel obvyklé - mnohdy státy, které navenek na »oficiální« půdě sankce prosazují, uvnitř naopak mnohdy pomáhají firmám ve své zemi přes prostředníky v jiných zemích sankce obcházet apod., což je absurdní.
Ve svém programu máte hesla: STOP povinným kvótám na uprchlíky, a také STOP »pražské kavárně«. Co si pod tím může váš volič představit?
Je třeba tlačit na Brusel, aby upustil od toho, že snad bude vnucovat členským zemím nesmyslné kvóty na přerozdělování imigrantů?
Uvědomme si, že imigranti, kteří byli umístěni někam, kde být nechtějí, budou mít minimální zájem na tomto místě zůstat a přizpůsobit se životu v dané konkrétní zemi. Je třeba řešit příčiny migrace v místě jejího vzniku i zvýšením výdajů na řešení tohoto problému. Je to přece stále levnější, než řešit až důsledky migrace.
Co se »pražské kavárny« týče, podle mého názoru není možné, aby hrstka rádoby umělců nebo hrstka samozvaných »zachránců republiky« diktovala většině národa, co je, a co není správné. Od toho tu máme volby a svobodné rozhodnutí většiny. Osobně mě jako člověka s konzervativní výchovou děsí, když vidím děti kolem osmi let věku, kteří na Václaváku nesou transparent, na kterém stojí: Prezident je prase. Co na to říct?! A potom, kdo tedy ve skutečnosti sráží úroveň konkrétně tohoto úřadu? Nechť si na to každý odpoví sám.
Zrušení nesmyslných sankcí poškozujících české firmy a český export zní ve vašich prioritách přitažlivě. Jak toho však dosáhnout, máte recept?
Ano, vláda a parlament mohou svým rozhodnutím ukončit uplatňování těchto sankcí i proti vůli Bruselu či diktátu ze zámoří. Je to řešení rychlé, a nebojím se ani případné odvety uplatněné vůči nám, protože i další země EU svým rozhodnutím od těchto sankcí postupně ustupují.
Jaká je nyní podle vás podpora družstevního bydlení ze strany státu? Jde mi o to, že se tomu chcete před volbami věnovat, i tomu, že nové byty jsou stále dražší. Najdeme pro mladé s malými dětmi lepší nápad, než byly novomanželské půjčky v minulosti?
Musí se brát ohled na to, zda člověk bydlí v Ostravě, Praze či jinde v České republice. Na Ostravsku je volných bytů dost, ale cena za nájem je mnohdy neúměrná. Mladé rodiny si bez pomoci rodičů nejenže nejsou samy schopny koupit byt, ale nejsou schopny ani jít do nájmu. Tato situace se musí změnit. Stát by měl uvažovat o zdanění prázdných bytů, což je ve světě celkem běžné, jako zdanění majetku, který má majiteli přinášet zisk. Ale ze spekulativních důvodů majitele jej nepřináší. Tento krok by mohl vést k tomu, že majitelé budou ochotněji zakládat družstva s určitým majetkovým podílem, který se bude formou splátek postupně stávat majetkem nájemníků, či družstva formou navyšování vlastnického podílu. K tomu by měl přispět také stát formou přímých dotací, třeba i formou bezúročných novomanželských půjček či s úrokem rovným míře inflace.
Chcete dosáhnout snížení - a nejlépe zrušení poplatků za odvoz odpadků. Proč? A pro koho to bude zejména výhodné?
Je pravda, že tento poplatek chci zrušit. Abych se nedočkal nařčení z populismu, jsem ochoten jej kompenzovat zvýšením daně z nemovitosti, resp. navýšením koeficientu při jejím výpočtu. Městu Ostrava by zůstaly stejné prostředky, ale snížila by se byrokracie a snížily by se také náklady spojené s vymáháním onoho poplatku za odvoz odpadu. Vzhledem k třídění odpadu je možné, že by se celý poplatek nemusel promítnout do vyšší daně z nemovitosti, neboť za tříděný odpad město dostává zaplaceno.
Česká voda, ale i česká půda, české suroviny by podle vás určitě měly být v českých rukou. Takže znárodnění? S tím by asi KSČM moc neuspěla – takže vykoupení zpět ve prospěch státu?
Ano, strategické suroviny by měly být v majetku státu. Znárodnění je v současné době nereálné, vyvolalo by to mezinárodní spory a arbitráže. Znárodnění je použitelné třeba po válce nebo při změně režimu v zemi, kdy se jedná o změnu zásadního politického směru. V našem případě tedy připadá v úvahu zestátnění - vykoupení za tržní cenu. Současně však zdůrazňuji – nikoli za cenu spekulativní!
A pokud jde o energetiku? I ta by měla být v rukách českého státu?
Ano, i zde se domnívám, že je nutné, aby byla v rukou státu, či ji většinově stát vlastnil s případným spolupodílem soukromých společností, avšak ten by měl být vždy menšinový.
V ČR jsou desítky, spíš asi stovky zahraničních firem včetně bank. Zdá se, že se jim u nás daří. Jste zkušený obchodník v exportu. Mělo, či nemělo by se na tom něco změnit?
To je složitá otázka. Pokud zahraniční firmy podnikají v souladu s našimi zákony a platí u nás daně, není důvod je vyhazovat. Otázka je, jakým způsobem zdanit zisk, který tyto firmy vyvádějí do zahraničí. A v tom podle mého názoru silně pokulháváme. Dovedl bych si představit i 50procentní zdanění zisku vyváděného do zahraničí. Někdo možná řekne, že je to moc, ale to by neplatilo v případě reinvestice toho zisku u nás. Takže si, milá firmo, vyber: Vyveď si zisk, ale o polovinu přijdeš, nebo reinvestuj u nás a přijdeš o mnohem méně.
Osobně se velmi líbilo jedno přirovnání v našem volebním programu, které jsem si v minulosti »vypůjčil« na jednu tiskovku, kterou jsem za náš minulý poslanecký klub vedl. Oč jde? Přece o to, že pokud lovíte kajmany na Kajmanských ostrovech, máte tam sídlo firmy a platíte daně, tak je to OK. Ovšem pokud těžíte nerostné suroviny v České republice, tak musíte platit daně v České republice!
Marie KUDRNOVSKÁ
