Dalších zhruba 350 zaměstnanců přijde o práci v souvislosti s ukončením provozu ocelárny Vítkovice Steel zřejmě na konci září.
Bohužel se obávám, že nastane další snížení kupní síly obyvatel našeho kraje a v souvislosti s provázaností rozvoje kraje s průmyslem i další snížení počtu jeho obyvatel, neboť mnozí budou mít zřejmě úmysl jít za prací jinam.
Vedení Moravskoslezského kraje přistupuje k těmto problémům velmi aktivně a snaží se vytvářet pracovní místa v nových průmyslových zónách a ty stávající zaplnit dle jejich plánované kapacity. Jeho možnosti ale nejsou neomezené. Program vlády, který je určen pro útlumem průmyslu dotčené regiony, jako je právě například Moravskoslezský kraj, je velmi pozitivní, avšak ve výhledu do budoucna nedostatečným řešením. Míra nezaměstnanosti v únoru 2015 byla v našem kraji na úrovni deseti procent, což je dle metodiky nyní využívané. Podle té původní by se zřejmě jednalo o číslo někde mezi třinácti až šestnácti procenty. Průměrný plat se na konci roku 2014 pohyboval těsně pod 23 000 Kč, což je víceméně podobné jako v ostatních krajích ČR s výjimkou Prahy, kde byl téměř 33 000 Kč. Zvážíme-li rozdíl v kvalitě životního prostředí mezi jednotlivými kraji, je to pro Moravskoslezský kraj skutečně na pováženou.
Počet obyvatel kraje se každoročně snižuje nejen migrací obyvatel, ale také nižší porodností. Mnoho místních starousedlíků, kteří prožili dobu rozvoje průmyslu a rozmachu kraje, již jakoby rezignovaně říká, že u nás již lépe bylo. Nerad bych se dočkal doby, kdy se na náš kraj bude nahlížet s despektem. Útlum průmyslu s sebou logicky přináší problémy, ale řešení nesmí ležet jen na bedrech regionálních politiků. Často k nám jezdí jak prezident, tak premiér i členové vlády, a téměř vždy pronášejí různé sliby či prezentují smělé plány, jak zabránit další migraci z kraje, tak i napomoci jeho novému restartu a navrácení doby růstu, či alespoň zabránění dalšímu poklesu.
Jsem přesvědčen o tom, že vláda by, krom řešení nutných mezinárodně politických závazků i aktivit mimo Českou republiku, neměla zapomínat ani na své občany doma. K tomu nestačí nahlížet na obyvatelstvo jako na »statistické údaje celku«, ale je třeba vše hodnotit se zaměřením na jednotlivé regiony a vidět na konci konkrétní skupinu osob, kterým různé investiční programy či granty pomohly. To je cesta, jak zamezit dalšímu úpadku dnes nepreferovaných oblastí naší republiky.
