Druhou možností je, že se agentury přinášející tyto odhady raději drží zkrátka a žádná z nich nechce vybočit z nastaveného trendu a dopustit se výraznější odchylky od ostatních. Ať už je to jedna či druhá možnost, v něčem se tyto volby liší od předešlých.
Před pár týdny jsem si po předvolebním rozvodu volební koalice KDU-ČSL přečetl informaci o aktivním vstupu dalšího českého miliardáře Dalibora Dědka v dresu Starostů a nezávislých do české politiky. Ve stejném článku byla i informace o tom, že miliardáři, či alespoň velmi bohatí lidé, otevřeně stojí za většinou politických stran s reálnou nadějí na úspěch ve volbách. Tedy kromě ČSSD, ODS a KSČM. U ČSSD a ODS byla však objektivně doplněna informace o propojení těchto stan s podnikatelskou i lobbistickou smetánkou snad od jejich vzniku, avšak pasivním způsobem, kdy ti vlivní stojí za oponou a nevystupují na veřejnosti, což pro ně může být ještě zajímavější. KSČM tedy svého miliardáře nemá, což je dobře, nemohla by hájit jeho zájmy, pokud by to tedy nebyl miliardář, jehož zájmem by bylo, aby se měli lépe primárně občané nízkopříjmoví než lidé jako on. Zatím se neobjevil. To však řešit nechci.
Určitě jste si všimli, že Andrej Babiš při volební kampani zbytečně moc nemluví. Dlouhé rétorické výstupy nejsou jeho silnou stránkou, a tak raději láká lidi na autogramiádu své knihy, chodí na koncerty a další společenská setkání, kde se trpělivě fotí s občany, kteří jej prosí o společné »selfíčko«, či s pejskem od hodné babičky, která ho má tak ráda a »vždy« ho volila, a vše úspěšně prezentuje mezi lidi na všech možných sítích. Respektive ne on, jeho tým. Někomu stačí, když se jej alespoň dotkne…
Mediální obraz dobrosrdečného a láskyplného miliardáře se zdá býti dokonalý. Je to fascinace samým Babišem, či fascinace penězi a úspěchy při jeho podnikání? Je dnes obecným faktem, že většina Čechů má automaticky nekritický postoj k úspěšným a bohatým lidem? Doufám, že ne, protože pak by mezi nimi museli být i lidé jako Zdeněk Bakala nebo Viktor Kožený. To byli přece také ve své době úspěšní lidé s pozitivním mediálním obrazem. Zejména druhý jmenovaný dokázal přesvědčit desetitisíce občanů, kteří mu své kupónové knížky za pakatel prodali do fondů. Jak to dopadlo, dnes víme všichni.
Vrátím se k otázce aktivní účasti miliardářů na politice a musím konstatovat, že ji nepovažuji za šťastnou. Tito lidé, kteří jsou schopni vydělávat peníze, pokud možno tedy legální cestou, jsou pro společnost přínosnější právě jako podnikatelé, kteří dávají lidem práci a za práci odpovídající mzdu. Při své účasti v politice je jasné, že budou prosazovat takové podmínky, které jsou přínosné pro ně samotné, a tím i pro jejich vrstvu. Ano, lze připustit i aspekt, že zároveň budou ulevovat i ostatní společnosti, protože jen bohatí je nezvolí, avšak přenášení stále více a více zodpovědností na občany samotné a snižování daní je ve finále negativní, protože může vést a povede k sociální izolaci nízko-příjmových i středně-příjmových skupin obyvatelstva, pokud si samy nenaspoří na období nemoci či na stáří, protože nemocenská nebo důchody budou malé. Málo příjmů – málo výdajů, zde platí přímá úměra. Progresivní daně z příjmů fyzických i právnických osob, korporátní a sektorové daně či výrazný nárůst minimální mzdy a pravidelnou valorizaci důchodů nejen o inflaci nám miliardáři zřejmě sami prosazovat nebudou. A není to nic, co by bylo v Evropě něčím výjimečným…
