»Česko mělo v Kraillingu naftu za zhruba 1,2 miliardy korun, po vyhlášení insolvence firmy Viktoriagruppe se k ní ale nemohlo skoro dva roky dostat. Transport paliva začal loni v říjnu. Dopravu paliva do ČR zajišťuje státní distributor paliv Čepro. Insolvenční správce Viktoriagruppe české vlastnictví nafty nikdy neuznal. Pokud bych to měl finančně vyčíslit, tak potom doma máme zhruba 900 milionů ze zablokované zhruba miliardy korun,« řekl Švagr. Zopakoval, že »přeprava paliva by celkově neměla stát víc než 60 milionů korun«.

Tento známý případ nežádoucího nakládání se státními rezervami hmotných rezerv jasně dokazuje, že využívání soukromých firem k jejich spravování je nevhodné, a pokud se jedná o firmy zahraniční, nebojím se říci, že je přímo nežádoucí. Ano, je možné, že po ekonomické stránce se to může někdy zdát výhodnější, ale státní rezervy, které mají sloužit jako rezerva pro případ krize v zásobování, by měly být vždy a v každý moment dostupné a jejich spravování by měl zajišťovat stát, či alespoň firma s většinovým vlastnictvím státu. Nejedná se jen o hmotné rezervy ropy či plynu, stát by měl být garantem všech základních životních potřeb, jako jsou voda, teplo, elektrická energie a další. Přenechávání těchto produktů soukromým firmám vede k rizikům spojeným jak s neúměrným růstem ceny, tak i s ohrožením jejich dostupnosti, případně k finančním ztrátám, jak se stalo v tomto konkrétním případě.

»Z měření, které provedli v prosinci roku 2014 němečtí celníci, vyplývá, že ve skladu v Kraillingu schází 6,3 milionu litrů paliva proti evidenčnímu stavu. Když spočítám, co zbylo na dně nádrží, tak 6,3 milionu litrů prostě určitě bude chybět. Samozřejmě, přesné číslo budeme znát, až odvezeme poslední vlak,« dodal Švagr. Kvůli této chybějící naftě podal předseda SSHR v roce 2014 trestní oznámení na neznámého pachatele. Případ stále šetří policie. Dodatek v roce 2010 uzavřela SSHR. Správa tehdy argumentovala například tím, že stát uskladněním části zásob nafty v Německu ušetří desítky milionů korun. Švagr v minulosti několikrát uvedl, že předchozí vedení správy neodhadlo všechna potenciální rizika, která z kontraktu vyplývala.

Budu velmi pečlivě sledovat výsledky tohoto vyšetřování, neboť pokud jeho závěry neoznačí konkrétního viníka či viníky, a ti nebudou po zásluze potrestáni, nebude po nich požadována náhrada škody, můžeme se domnívat, že bylo v minulosti takto postupováno záměrně s cílem osobního obohacení úředníků, kteří tuto smlouvu uzavírali. Na každý pád je nutné si vzít z celého případu poučení do budoucna. A to platí pro všechny vlády a subjekty nakládající s majetkem České republiky.