Respektive, spíše by se dalo říci, znovu-řinčení zbraní na Korejském poloostrově, přičemž ty zbraně z Jihu by byly pod velením generálů z Pentagonu. Od zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA mnozí očekávali změnu politiky této mocnosti s tím, že se spíše zaměří na řešení vlastních problémů u nich doma. Tyto teze se dnes ukazují jako zcela scestné. Už bombardování Sýrie po jakémsi chemickém útoku vládních sil, které nebylo dodnes jednoznačně prokázáno, naznačilo, jaké budou kroky a směřování nového prezidenta. A jeho chování vůči premiérovi Černé Hory Duško Markovićovi na summitu NATO tomu všemu nasadilo korunu.

A tento člověk ostatním členům NATO, ve kterém je bohužel i ČR, káže, aby zvýšili své výdaje na obranu-zbrojení a vydávali na něj požadované dvě procenta HDP. Čeští i alianční odborníci, tedy lidé, kteří jsou zastánci členství v NATO, ale připomínají, že nejde o jediný důležitý parametr a jeho mechanické plnění může být spíše matoucí. »Nic totiž neříká o tom, zda jsme dosáhli či nedosáhli vytyčených obranných schopností,« tvrdí děkan prestižní vojenské školy NATO Defense College v Římě generál František Mičánek. V USA se navíc vyrábí většina zbraní, které by armády členských zemí Aliance z většího rozpočtu nakupovaly. Doporučená dvě procenta HDP v současnosti na obranu dává jen pět z 28 členských států Severoatlantické aliance. Co by se změnilo, pokud by například Německo zvýšilo rozpočet na svoji armádu na dvě procenta HDP? S 52 miliardami eur (oproti dnešním 26 miliardám) by se z něj rázem stala dominantní vojenská mocnost Evropy, jejíž rozpočet na armádu by byl stejný jako ten ruský. Podotýkám, že USA loni utratily za obranu zhruba 555 miliard eur a druhá Čína 195 miliard eur. Patnáct zemí s nejvyššími výdaji na armádu má na svědomí 81 procent všech výdajů.

Tyto obrovské výdaje na zbrojení osobně považuji za zcela neproduktivní. Produktivními je může nazvat pouze člověk, který žije z peněz vynaložených buď na zbrojní průmysl, případně peněz určených na obnovu po proběhlých válkách. To je však úzká skupina mocných lidí a většině lidské společnosti to nic dobrého nepřináší. Nepopiratelným faktem je, že z těchto prostředků žije i druhá strana, teroristé. Buď přímo, jako osoby zainteresované, případně nepřímo, pokud se k nim některé z armádních zbraní dostávají a jsou použity pro jejich činy. Nejedná se jen o zbraně vyřazené z výzbrojí armád, z důvodů jejich stáří, ale i o záměrně předané velením armád či uplacenými generály v některých státech světa. Další tlak na zvýšení nákladů na zbrojení se může stát labutí písní pro lidskou společnost, jak ji známe dnes a jak si ji většina z nás představuje.

Proto za sebe říkám, že jsem pro celosvětové snížení nákladů na zbrojení. Finance i některé z vojáků bych přesunul k policii, protože dnešní metody teroristů a zločinců se výrazně změnily a policie v tomto směru trpí téměř všude nedostatkem lidských zdrojů, případně financí. To je cesta, jak využít prostředky lépe než jen vynakládáním na stálou obnovu a rozšiřování zbrojních arzenálů.