Cílem tohoto jednání mělo být zřejmě odsouzení výroků prezidenta. Schůze však neproběhla, neboť byla většinou poslanců včetně mě ignorována a dostavili se na ni jen čtyři z patnácti členů výboru (včetně Schwarzenberga), a byla tudíž neusnášeníschopná.

Referendum na Krymu proběhlo podle platné ukrajinské ústavy, která toto Krymu umožňovala. Hlasovat přišla drtivá většina voličů a ta se stejně drtivě vyslovila pro vyhlášení nezávislosti Krymu, nikoliv k jeho připojení k Rusku. Žádost o připojení k Rusku byla podána až později, oficiálními představiteli krymské vlády. Prezident Zeman navíc vyjádřil pouze svůj názor, se kterým v této věci musím souhlasit. Krym je vyřízená věc a na rozdíl od prezidenta se nedomnívám, že by vůbec bylo nutné někomu něco, ať už penězi či naturáliemi, nahrazovat.

Navíc předseda Schwarzenberg v době, kdy byl ministrem zahraničí, uznal proti vůli tehdejší Poslanecké sněmovny pseudostát Kosovo, který byl podle stále platné rezoluce Rady bezpečnosti OSN součástí Srbska. V souvislosti s tím, že referendum o nezávislosti Krymu proběhlo hladce a bez násilí, se jeví zvláštní, jaké praktiky používá španělská vláda proti referendu o nezávislosti Katalánska, a právě zde by se měli »ti zodpovědní politici«, jako je právě třeba Karel Schwarzenberg, ozvat a zkritizovat tuto skutečnost, klidně i na půdě zahraničního výboru Poslanecké sněmovny. To se mu ovšem do jeho politiky nehodí, neboť pro něj byla v poslední době módní jen kritika Ruska, Číny a komunistů.