Nebudu dále spekulovat a přejdu k věcným problémům této smlouvy.
Tato smlouva o strategickém partnerství je, řekněme, přípravou pro smlouvu CETA, která jde špatným směrem a lze ji považovat za velmi kontroverzní, neboť už její vznik a tajné vyjednávání se zástupci velkých korporací, a nikoliv občanské společnosti nelze považovat za standardní postup. Celá věc je o to nelogičtější, že sama smlouva CETA má ve svém názvu komplexní, a přitom ani v Evropském parlamentu se nemohou všechny výbory k této smlouvě komplexně vyjádřit.
Já osobně i klub KSČM zde v Poslanecké sněmovně budeme určitě požadovat přítomnost resortních ministrů při projednávání konkrétních kapitol této smlouvy a její projednávání ve všech relevantních výborech, kterých se tato smlouva dotýká.
Vážený pane ministře, položím vám nyní otázku. Jaký význam by pro vás mělo schválení této smlouvy o strategickém partnerství bez případného dalšího schválení tisku 1000, což je samotná CETA? Neztratila by tím tato smlouva o strategickém partnerství vlastně důvod svého vzniku? Myslím si, že tvářit se, že toto je jen jednostranná a samostatná svébytná smlouva, CETA je úplně jiná smlouva, je dosti zpochybnitelný postoj.
Co nám tato smlouva vlastně nabízí a co nám nenabízí. Nenabízí nám ochranu práv pracujících a přírody a místo toho nám nabízí populární mezinárodní arbitráže, posílení moci nadnárodních korporací a ohrožuje práva zaměstnanců. Smlouva také dává nadnárodním firmám právo žalovat vládu za ochranu lidí a životního prostředí. Ve hře stále zůstává také možnost kompenzací za budoucí ušlé zisky při změně politiky vlády, tudíž i proti svobodné vůli lidí vyjádřené ve volbách. Arbitrážní systém ICS představuje vlastní pojetí práva, kdy velké firmy mohou žalovat státy, avšak státy, odbory nebo nevládní organizace nemohou žalovat tyto společnosti kvůli poškození práv zaměstnanců, spotřebitelů nebo životního prostředí. Navíc tento systém je diskriminační, protože ICS mohou využít pouze zahraniční společnosti. Stejně tak ochrana práv pracujících a životního prostředí zůstává ve smlouvě CETA jen v obecné podobě a deklaracích bez možnosti jejich vynucení. To je ostře v kontrastu s právy investorů.
Dále je nutné vzít také v potaz, že tato smlouva má mnohem větší dopad, než je ten, o kterém jsem již hovořil. Jde například i o oblast autorských práv. Znění velké části ustanovení týkajících se autorských práv a jejich vynucování je téměř totožné s těmi, jež obsahovala Evropským parlamentem již zamítnutá kontroverzní dohoda ACTA. CETA je dnes jakýmsi záložním plánem, jak umést cestu ještě kontroverznější smlouvě TTIP, neboť jsou si z velké části podobné. Tato známější a rovněž potají připravovaná smlouva mezi EU a USA o transatlantickém obchodním a investičním partnerství je veřejnosti již poměrně známá a budí natolik silné kontroverze, že její rychlé schválení se oddaluje, k čemuž zřejmě přispěje i volba Donalda Trumpa prezidentem Spojených států.
Ve svých principech se CETA vlastně neliší od smlouvy TTIP. I v tomto případě se jedná o velmi rozsáhlý dokument, který jde daleko nad rámec pouhé snahy o snížení cel a tržních bariér. CETA obsahuje celou řadu nebezpečí a problematických míst díky kombinaci tří složek, které jsou kritizovány i u smlouvy TTIP. Za prvé regulatorní spolupráce, za druhé nezvratná či velice obtížně odvolatelná deregulace a privatizace a za třetí zavádění zvláštních arbitrážních soudů pro nadnárodní společnosti. Kombinace těchto tří prvků může vést k ohrožení zdraví spotřebitelů a práv zaměstnanců, stejně jako narušit jakoukoli snahu o pozitivní řešení globálních klimatických změn.
Princip regulatorní spolupráce má vytvořit nadnárodní orgán, který bude posuzovat všechny plánované regulace ať už na úrovni EU, nebo na úrovni jednotlivých států, a to jedním zásadním hlediskem - zda navrhovaná regulace není nadbytečná překážka pro podnikání. Národní státy tak budou čelit enormnímu tlaku na přijetí takového rozhodnutí, které tento orgán vydá, neboť se bude jednat o mezinárodně přijatelný kompromis, popřípadě mezinárodně nepřijatelnou regulaci. Národním státům se tak sníží a zkomplikuje pravomoc regulovat dle zájmů svých občanů.
Dosud nezodpovězená, ale o to zásadnější je otázka tzv. transitivity principal smlouvy NAFTA, což je severoamerická zóna volného obchodu. Kanada je totiž jedním z účastníků této smlouvy, a je tedy otázkou, zda by se díky smlouvě CETA nestala také Evropská unie součástí této volnotržní zóny, která mimo jiné zahrnuje také Mexiko. Tamní mzdová úroveň by se tak dostala do přímé konkurence s tou evropskou. Ze zkušeností lze počítat s tím, že nepůjde o zvyšování mezd v Mexiku, ale naopak o tlak na snižování těch evropských. To by v souvislosti s probíhající snahou odborů o pravidelné zvyšování ceny práce v České republice bylo přesně opačným pohybem, než který je třeba podporovat.
Jednoznačně tedy doporučuji vyčkat na výsledek hlasování o této smlouvě v Evropském parlamentu, což tímto také procedurálně navrhuji.
