Na červnovém jednání zastupitelstva města Hradec Králové bylo mimo jiné projednáváno i prodloužení smlouvy o spolupráci města Hradce Králové s firmou ECE. Smlouva o spolupráci se týkala společného postupu ve věci výstavby nového fotbalového stadionu a v jeho těsné blízkosti i obřího obchodního centra. Město mělo stavět stadion a ECE obchodní centrum o ploše 45 tisíc metrů čtverečných se spádovou oblastí 1,2 milionů obyvatel, což je pro Královéhradecký i sousední Pardubický kraj. Příznivci hradeckého fotbalu očekávali od této spolupráce, že město postaví místnímu klubu důstojný stánek pro jeho působení v nejvyšší soutěži. A město vstupovalo do spolupráce s ECE s vidinou zisku peněz, které utrží za pozemek a které poskytne investor v dalších deseti letech fotbalovému klubu.
Od nastartování spolupráce na obou projektech uplynuly čtyři roky. Za tuto dobu se ještě nepodařilo zajistit ani územní rozhodnutí, ani stavební povolení a zaplať pánbůh ani demoliční výměr na stávající fotbalový stadion. Velikost a vybavení nového fotbalového stadionu se v průběhu doby měnily stejně, jako se měnila ekonomická situace naší země. Od megalomanského projektu stadionu se zatahovací střechou se postupně přechází k daleko střízlivější podobě fotbalového stánku. Paradoxem je, že i fotbalistům a jejich fanouškům takováto forma patrně více vyhovuje. Co se ale nemění, je projekt gigantického obchodního centra v bezprostřední blízkosti hradeckého starého města. A tady začíná řetězec problémů a průtahů tyto projekty doprovázející. V rámci územního řízení podávají občané a občanská sdružení svoje námitky a stavební úřad se jimi bude muset zabývat. To ovšem znamená, že se realizace obou staveb může protáhnout o několik let, případně k nim nemusí dojít vůbec.
Spojením obou projektů dochází k tomu, že netrpělivý fotbalový fanoušek může dalších šest nebo sedm let čekat než se začne se stadionem něco dělat. Problémem ovšem není samotný stadion, ale mega „obchoďák“ v jeho sousedství. Navíc všichni, kteří podávají svoje námitky v rámci územního řízení, je podávají nikoli kvůli fotbalovému stadionu, ale kvůli zátěži, kterou bude pro danou lokalitu znamenat již zmíněné obchodní centrum. A tady byla příležitost pro nás hradecké komunální politiky.
Koncem letošního července měla uplynout smlouva o spolupráci mezi městem a firmou ECE. Tou dobou mohli představitelé města říci svým partnerům: „Je nám líto, snažili jsme se, ale překážky pro realizaci společného projektu byly nad momentální naše i vaše síly.“ Následně se mohli obrátit na hradecké občany a říci: „Milí Hradečáci, v minulých letech jsme investovali mnoho set milionů do obnovy a rekonstrukce kulturních zařízení v našem městě: do Klicperova divadla, Hradecké filharmonie, Divadla Drak a do kulturních akcí všeho druhu. Proto mějte pochopení, když teď budeme investovat naše společné finanční prostředky do nového fotbalového stadionu, aby si i příznivci prvoligového fotbalu i naši hráči přišli na své.“ Zároveň fotbalovým fanouškům adresovat omluvu: „Před čtyřmi lety jsme byli vedeni snahou pomoci našemu klubu, nevyšlo to, a proto teď uděláme maximu pro nápravu současné situace“.
To vše by se dalo udělat, kdyby na posledním zastupitelstvu před prázdninami nedošlo k tomu, že zastupitelé kývli na prodloužení smlouvy s firmou ECE. Fakticky to znamená prodloužení agónie a oddálení výstavby fotbalového stadionu o několik dalších let. Považuji to za promarněnou příležitost. Byl jsem jedním z mála zastupitelů, který hlasoval proti prodloužení této smlouvy. Jsem přesvědčen, že události, které nás v příštích měsících a letech čekají, dají za pravdu nám, kteří jsme pro byli pro ukončení pokusu o výstavbu mega obchodního centra a upřednostňujeme výstavbu samostatného fotbalového stadionu.
