Děkuji za slovo. Otázek padlo více, já na ně zkusím rovnou reagovat. Možná ještě pak krátce zareaguji i na tu problematiku maturit, protože předpokládám, že ten návratový scénář bude to hlavní téma. Začnu ale těmi otázkami.
Co se týká stanovení pevného data, tak se s vámi shodnu, že je potřeba, aby byl co nejrychleji ze strany Ministerstva zdravotnictví řečen plán anebo aby byly řečeny hodnoty ukazatelů, za kterých k tomu návratu dojde. Když se podíváte zpětně, tak vždycky když jsme dělali opatření ve školství, tak jsme prosazovali a dodrželi jsme to, že ty informace musí dostat ředitelé v předstihu. My jako Ministerstvo školství reagujeme jak na usnesení vlády, tak třeba na ty rozvolňovací záležitosti tím, že rozesíláme metodiky a informace do datových schránek, a je potřeba, aby to ředitelé měli v předstihu. Optimální je, aby tu informaci o tom, jestli to nastává, nebo nenastává, měli týden dopředu, čímž ale neříkám, že nemají znát plán ještě mnohem déle než jenom týden dopředu.
To znamená, pokud se tu bavíme o jasném rozvolňujícím plánu, tak očekávám a doufám, že se toho i dočkám od hlavní hygieničky jasné stanovisko a jasnou pozici Ministerstva zdravotnictví. Skutečně není to tak, že by to měl vědět i ministr zdravotnictví - já i ministr zdravotnictví, ale měl by to vědět ministr zdravotnictví. Tak to funguje ve všech zemích v Evropě. Nic s tím nenadělám. Za Ministerstvo školství říkám, a bylo to i součástí mého úvodního slova, že děláme všechny kroky pro to, aby... Zaznamenal jsem z jedné části politického spektra datum 12. 4., někdo hovořil o 19. 4. Cílem Ministerstva školství samozřejmě je, aby školy byly po stránce proočkovanosti, což opět neovlivníme, jenom jsme jako Ministerstvo školství velmi rádi, že se podařilo prosadit tu prioritu očkování pedagogických a nepedagogických pracovníků. K těm číslům se za chvilku dostanu.
Co se týká termínu, tak za mě tím nejzazším termínem, kdy by Ministerstvo zdravotnictví mělo říct, v jakém termínu nebo za jakých hodnot se budou vracet žáci do škol v té první vlně, by mělo padnout do Velikonoc, pokud by tedy měl být ten termín třeba 12. 4. Za Ministerstvo školství deklaruji, že do té doby, resp. s předstihem budu chtít, aby byly rozvezeny testy, aby došlo k distribuci i chirurgických roušek a zároveň budeme distribuovat metodiky, které máme připraveny, budeme distribuovat instruktážní videa a další formy podpory i v té vzdělávací oblasti, nejenom tady v té technické, ale i v té vzdělávací oblasti pro to, aby skutečně ten restart českého školství v prezenční formě proběhl úspěšně.
Teď postupně, co se týká očkování. Informace skutečně ze začátku tohoto týdne je: 180 tisíc zaregistrovaných pedagogických/nepedagogických pracovníků, z nich 85 tisíc už má první dávku. To jsou data k nedělnímu večeru. Dalších několik desítek tisíc již má rezervovaný termín. Stejně jako jste zmiňovala, tak ty informace, jak to očkování konkrétně probíhá v krajích, jsou různé. Souvisí s tou relativní autonomií v krajích a s tím přístupem. Zaznamenal jsem, že Jihočeský kraj, jestli jsem tedy správně zaznamenal, tak má již dvě třetiny přihlášených pedagogů proočkovány a jdou striktně podle věku. Teď myslím tu krajskou očkovací strategii nebo ten přístup. Jsou kraje, odkud přicházejí informace, že někteří v té vyšší věkové kategorii stále proočkováni nejsou a jsou proočkováni mladší. Budu se ptát samozřejmě na to, jaká je ta detailní situace po jednotlivých krajích. Předpokládám, že i to může být součástí zítřejší debaty o prodloužení nouzového stavu, ale v těch makročíslech z těch 180 tisíc bylo za tři týdny proočkováno 85 tisíc pedagogů první vakcinační dávkou.
Co se týká očkování a povinnosti zaměstnance se očkovat, tak samozřejmě tam platí to, co platí pro všechny občany. Očkování je dobrovolné, to znamená, nemůže být zaměstnanec školy nucen k tomu, aby se registroval a nechal se očkovat. Zcela logicky ale pro testování, pro tu druhou kategorii, platí to, že pokud vytváříme bezpečné prostředí a pokud máme povinnost testování třeba ve firmách a máme povinnost testování v těch školách, tak k prezenční výuce asi nemůže být připuštěn pedagog, který není očkován a zároveň odmítá testování. To jsou dvě různé věci. Takže očkování - ten příklad, který jste uváděla, že by někdo měl být nucen, nebo pokud se nenechá očkovat, že by mu mělo hrozit propuštění, to rozhodně není přístup a není to ani podle mého názoru právně možné.
Co se týká té bezpečnosti a testování, tak samozřejmě ten zaměstnanec by to měl strpět. A samozřejmě v tom výkladu, který je, pokud to samozřejmě je propsáno do nouzového opatření nebo mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví jako povinnost, tak to ten zaměstnanec musí strpět. Pokud ne, tak tam mohou být až pracovně-právní důsledky. Jenom předávám informaci, kterou mám načerpánu od právníků.
Tak. A teď mně úspěšně vypadly ty další otázky, které jste položila. (Poslankyně Hyťhová z lavice připomíná její kladené otázky.) Tak, ano. Co se týká testů, tak 2,6 milionů testů v tuto chvíli, které jsou ve státních hmotných rezervách, tak jsou ty testy stejné, ty LEPU testy s odběrem z přední části nosu, které jsou požívány ve školství v Rakousku. Co se týká toho samoodběru, tak já jsem hovořil o tom, že máme připraveno instruktážní video, které jsme natočili v prvních, druhých třídách na našich školách, ještě v měsíci únoru. Ani u těch nejmenších dětí, první, druhá třída, tam ten problém toho samoodběru nebyl. Samozřejmě k tomu mají přispívat ta instruktážní videa, i přítomnost toho člověka, proto ty testy probíhají samozřejmě po příchodu do školy, nikoliv v domácnostech.
A souhlasím s tím, a je to i potvrzeno, že samozřejmě ta instruktáž zvyšuje nejenom tu schopnost s tím testem jako správně zacházet, ale zároveň i tu účinnost toho testu, toho odběru a vyhodnocení toho vzorku. Takže 2,6 milionu testů jsou určitě ty LEPU testy, které jsou používány v Rakousku. K nim máme natočeno video a připravenou metodiku. V dnešních dnech - přiznám se, že v této chvíli, kdy před vámi stojím, nevím výsledek. Státní hmotné rezervy soutěží dalších 5 milionů testů, nevím, jestli to budou ty stejné testy, nebo které jakoby uspěly, ale myslím si, že pro všechny ty testy - a nechci se plést, platilo to, že tam je doporučovaný ten odběr z té přední části nosu. To znamená, nevím, jestli to budou zrovna tyto testy, ale ta technika toho samoodběru by měla být stejná. Ale ten výsledek, jakmile ho budu mít, tak samozřejmě mohu se o ten výsledek podělit, ale předpokládám, že bude i medializován státními hmotnými rezervami.
Celkem tedy by mělo být pro školství k dispozici po tomto nákupu státních hmotných rezerv 7,6 milionů kusů testů. V této chvíli fyzicky ve státních hmotných rezervách předpokládám, že je 2,6 milionů kusů testů LEPU. A v těch požadavcích Ministerstva školství, které samozřejmě nevím, jestli byly schopny firmy splnit, to je otázka na státní hmotné rezervy, tak bylo, aby ještě další část těch testů, tuším, že 1,5 milionu, byla doručena do 31. 3., ale samozřejmě to vyhodnocení je na státních hmotných rezervách. Z mého pohledu by bylo lepší, kdybychom mohli v té jedné vlně distribuovat větší počet testů do těch škol podle toho rozvolňujícího schématu jako takového. (Poslankyně Hyťhová opět klade další otázku.) A, výborně, super! Opakování ročníků. Ten dotaz se jeví ve dvou rovinách mediálně. Je to o plošném opakování ročníku.
Tak plošné opakování ročníku není namístě i s ohledem třeba na data České školní inspekce, protože Česká školní inspekce provedla opakované šetření a ukazuje se, že distanční výuka v mnoha školách funguje, ale jsou školy, kde nefunguje. To znamená, pokud jsou rodiny, v domácnosti děti a školy, kde distanční výuka funguje, byť samozřejmě všichni víme, že ten socializační efekt a ta prezenční forma je nenahraditelná plně, tak nedává tam třeba smysl opakovat ten ročník plošně, že by všichni museli - navíc by to tedy zcela logicky způsobovalo ten problém toho, že třeba v první třídě by se nám najednou ocitlo 215 nebo 220 tisíc žáků. Ale - co se týká třeba toho, asi nejčastější té druhé linie, to znamená dobrovolného opakování ročníku třeba u těch učňovských oborů, kde ten člověk mladý má pocit, že tím výpadkem praktické výuky není dostatečně připraven na to, aby se posunul dál, tak tam je to samozřejmě na jeho dohodě, a tam jsme k tomu dávali i výklad, že je to záležitost, která je řešitelná s ředitelem školy, není na to nárok, že by si ten člověk řekl, ale je na to na té dohodě, a to opakování u toho závěrečného ročníku tam vidíme jako formu, která je řešitelná a je v souladu s tím výkladem opatření obecné povahy, které jsme vydali. (Poslankyně Hyťhová opět z lavice kladu další otázku.)
A, výborně, výborně! Kroužky. Já jsem tady zmiňoval, že ty extra kurikurální aktivity, byť všichni vnímáme, že jsou velmi důležité a neformální vzdělávání a i sportovní aktivity jsou nedílnou součástí rozvoje dětí, ale je zcela nepochybné, že z pohledu požadavku na udržení homogenity jedné třídy a snížení rotací, nebo pomocí rotací snížení toho rizika, tak to promíchání dětí v rámci kroužků nebo sportovních oddílů, kam chodí z různých tříd různých škol, se vyznačuje významným epidemiologickým rizikem a ani třeba antigenní testování asi v tomto případě není stoprocentní. A zatím co tady utlumujeme rotace, to riziko šíření epidemie, tak to otevření kroužků v těch prvních fázích by rozhodně spíš bylo akcelerátorem toho růstu, protože by se mixovaly ty děti jinak a nedávalo by to smysl, když držíte homogenní skupiny na prvním stupni, držíte je homogenně i v rámci školní družiny, tak jim pak dovolit, aby se promixovaly z jedenácti tříd, nebo šesti škol, při kontaktních aktivitách jakoby kolektivních her nebo něčeho takového.
To znamená v té první fázi, ať jsem konkrétní, v první fázi to uvolnění těch kroužků, do něčeho, co jsme znali před pandemií, tak stále je vnímáno epidemiology jako nežádoucí. Byl bych rád, kdybychom - a to se asi zase shodneme, a to není potřeba si říkat, ale přesto to řeknu, byl bych samozřejmě rád, kdybychom se k nějaké formě, i toho neformálního vzdělávání a vlastně toho trávení volného času, aktivního trávení volného času, dostali třeba v těch fázích následných. Děkuji.
