Zastánci našeho členství v EU nám neustále argumentují, že máme možnost její činnost ovlivnit a je jen naší chybou, že se tak neděje. Dnešek však prokázal realitu. Kauzu dvojí kvality potravin jistě zná každý. Čas od času se vynoří v médiích, ať již píší o výsledcích testů nebo se nějaký český politik působící v Bruselu bije v prsa, že on toto změní. Že EU při jednání určitě podpoří jeho návrhy a nebudeme již popelnicí Evropy.

Dnes tento seriál skončil. Pro někoho překvapivě, pro mě nikoliv. Europoslanci schválili směrnici, která má chránit spotřebitele před zavádějícími a nekalými praktikami, především v online prostředí. Tato právní úprava se věnuje i problematice dvojí kvality potravin, kterou ovšem vůbec neřeší. Tedy řeší, ale ve stylu v Evropské unii obvyklém. Směrnice ukládá Evropské komisi, aby po dvou letech od nabytí platnosti této směrnice posoudila stav a případně navrhla řešení. Ano, toto je opravdu nic, ale zabalené do vzletných slov. Nejenže se tedy nic nemění, ale navíc směrnice umožňuje výrobcům i nadále přizpůsobovat zboží místním chutím, preferencím atd. Takže vlastně dvojí kvalitu potravin legalizuje. Zůstaneme tedy dál popelnicí EU.

Nic se tedy nemění, a to i když za zákaz dvojí kvality potravin bojovala i česká eurokomisařka Věra Jourová. Navíc hlasování bylo zcela jednoznačné, 474 europoslanců schválilo směrnici v navrženém znění, 163 bylo proti a 14 se zdrželo. Je tedy zcela naivní si myslet, že můžeme v Evropské unii něco prosadit. Reálně opravdu neprosadíme nic, vždy budeme přehlasováni. Nikoho naše názory nezajímají, jsme v pozici stafáže, která může hlasovat s Německem a Francií nebo šoupat nohama a mlčet. Evropská unie nehájí zájmy obyvatel svých členských států, ale jen velké koncerny, které si prolobují znění směrnic tak, jak se jim hodí. Je tohle ta kultivovaná politika, ze které si máme brát příklad? Nezdá se mi. Tohle dovedou i naši zákonodárci a moc dobře, ale alespoň se neschovávají za záplavu vzletných slov a tvrzení, že za ně neexistuje alternativa.

Alternativa vždy existuje, domácí politiky můžeme vyměnit a alternativou členství v EU je jednoduše v EU nebýt. Opět se potvrdilo, že EU nezajímáme a veškeré řeči o změnách, reformách a přiblížení Unie občanům jsou jen řeči. Skutky jsou jinde. Ve spolku, kde nikoho nezajímám a nemohu v něm nic ovlivnit, být nechci. Vystupme z EU, dokud je čas a napáchané škody nebudou ještě větší.

Ing. Roman Malach

člen Strany nezávislosti České republiky