Ti, kdo jsou v evidenci déle než 6 měsíců a zároveň neodpracují každý měsíc aspoň 20 hodin ve veřejné službě, přijdou až o třetinu peněz. Z dávky na živobytí 3 400 korun si pohorší až na existenční minimum 2 200 korun. Jde o důležitý krok, který se podařilo prosadit i díky výraznému přispění poslanců a senátorů za ODS. Vnímám to jako zacelení jedné z děr v sociálním systému, která byla snadno zneužitelná.

Veřejnou službu mohou nabízet radnice, neziskové organizace, ale také charity a podobně. Není to tak, že ten, kdo se do veřejné služby zapojí, musí nutně obléct oranžovou vestu a vzít si do ruky koště. Může pracovat třeba v knihovně, archivu, roznášet různé obsílky. Jsem velmi rád, že se do zákona nedostal socialistický paragraf, který by radnicím ukládal povinnost uplatnění ve veřejné službě nabízet. V takovém případě by šlo o vyrážení klínu klínem. Pracovní příležitosti nejde vytvořit zákonem. Lidé na radnici sami vědí, co a kdy potřebují, a kde by tedy mohli nezaměstnaní pomoci.

K tomu, aby sociální systém fungoval, tedy aby byl svým obsahem i formou maximálně adresný a individuální, vede ještě dlouhá cesta. Čeká nás spousta práce. Je například nutné zabránit zneužívání dávek v rodinné politice. A opět je nejlepší podmínit dávky reálnými požadavky, v tomto případě plněním základních rodičovských povinností, případně i dalších závazků.