Jsou témata, ke kterým se nechci běžně vyjadřovat, protože míří poněkud jiným směrem. Konkrétně mám na mysli fotbal. Dnes udělám výjimku, protože při sobotním ligovém utkání mezi FC Slovácko a Sigmou Olomouc došlo k přerušení hry kvůli nevhodnému skandování fanoušků. Pro klub to bude mít nepříjemné finanční následky; a mohlo být i hůř, protože rozhodčí mohl zápas ukončit, takže by FC Slovácko přišlo kromě peněz také o 3 body. Samotné rozhodnutí bylo v pořádku, protože vyplynulo z fotbalové legislativy. Co si mezi sebou kluby dohodnou, to se musí respektovat. Nicméně sankce za pokřik „Pelta ven!“ je opatření jak vystřižené z 80. let minulého století. Vulgarita na stadionech se mi nelíbí, nejsem na to vůbec stavěný. Ale všeho moc škodí. Za komunistů jakýsi Karel napsal na zeď, že „Husák je vůl!“ Demonstranti následně skandovali Karlovo jméno. Teď to bude podobné. Mávat červeným hadrem před býkem totiž není příliš moudré. Rozumím tomu, o co klubům jde, ale zvolený způsob se obrátí proti nim.
Na společném zasedání vlád České republiky a Slovenské republiky ve Skalici se nechal slyšet pan premiér Fico, že by bylo dobře, kdyby Česká republika konečně přijala euro. Prý se díky české koruně některým slovenským podnikům nevyplatí u nás podnikat. Zřejmě tím narážel na transakční náklady při směně korun na eura a opačně. Jeho prohlášení odstartovalo sérii článků o výhodách eura, které se vyrojily v našich médiích. Cítím z toho zřetelnou změnu politického klimatu. Opravdu nerozumím tomu, co je pro nás tak lákavého na vyhlídce otevření úvěrového rámce v řádu stovek miliard, k němuž jsme po přijetí eura odsouzeni. A už vůbec nechápu, proč bychom měli chtít něco, proti čemuž se dlouhodobě staví výrazná většina obyvatel České republiky. Je přitom lhostejné, zda jsou obavy lidí z eura oprávněné, nebo zda jsou zbytečné. To přece není žádná stezka odvahy, ale zásadní rozhodnutí, které navíc nelze vzít zpět. Pan premiér Fico totiž zapomněl dodat, že před šesti lety Slovákům slíbili nižší nezaměstnanost, zvýšení zahraničního obchodu a lepší stav státních financí. Pravda je taková, že podle údajů Eurostatu je aktuální nezaměstnanost v České republice 7,1 % proti 14,3 % na Slovensku, přebytek zahraničního obchodu je u nás téměř šestkrát vyšší než na Slovensku a deficit státního rozpočtu byl u nás od roku 2009 vždy mnohem nižší.
Minulý týden jsem si po chvilkách pročítal přetisk odposlechů Romana Janouška vydávaný na pokračování Lidovými novinami. Pečlivě prostříhaný materiál měl patrně vykreslit obraz šéfa podsvětí, který společně se svými nejbližšími ovládá politiku a ekonomiku přinejmenším v Praze. Nemůžu si pomoci, ale ze všeho nejvíc to připomínalo známé Ivánku, kamaráde. Pokud by se toho pánové Čtvrtníček a Lábus chytili, určitě by z toho mohlo být skvělé představení. Pan Janoušek vypadá jako ňouma, který je uzavřený ve svém světě fantazií a hraje s kamarády nějakou budovatelskou strategickou hru. Nepochybuji o tom, že se živil tím, že přeprodával své osobní kontakty a určitý vliv; nicméně je více než zjevné, že postupně přišel o obojí. Zaráží mě však, s jakou lehkostí se daří podobným materiálům unikat z Policie ČR. Dělá to na mě dojem zpackané práce, resp. vzteku nad tím, že ani přes masivní nasazení odposlechů se toho Janouška nedaří dostat do tepláků. A kohosi to vysloveně dráždí. Takže když už ho není možné odsoudit, aspoň z něho uděláme blbce.
