jsou to přesně tři roky od chvíle, kdy na Ukrajinu začaly dopadat první rakety. Území svobodného a suverénního státu se stalo cílem takzvané „speciální vojenské operace", která není ničím jiným než krvavou dobyvačnou válkou.

Od začátku konfliktu jsem byl na Ukrajině již několikrát. Viděl jsem domy proměněné v trosky. Potkal jsem mnoho lidí, kteří ztratili své blízké. Viděl jsem spoušť, kterou po sobě zanechala ruská vojska. Ale také jsem byl svědkem nezlomného odhodlání, které v Ukrajincích přetrvává dodnes. Na rozdíl od Rusů bojují za svou vlast, své rodiny a svou budoucnost. 

Ukrajinci neztratili víru ani poté, co americká administrativa zamíchala kartami a začala přejímat narativy podobné těm ruským. Za těchto okolností je naším úkolem, aby Evropa byla silnější, jednotnější a postavila se zlu čelem. 

Historie nás naučila, že ústupky diktátorovi jeho ambice nikdy nenasytí. Naopak - s každým získaným územím jeho apetit díky naší slabosti jen poroste. To, čím si prošla Ukrajina, může čekat Pobaltí, Polsko i nás...

Pokud diktátorovi ustoupíme, selžeme. Ukrajinským přátelům jsem tlumočil, že Česká republika za jejich státem pevně stojí.

Myslím na všechny oběti této brutální ruské války.