Na mítinku SPD v Brně jste mluvil o možnosti zavést nový trestný čin, kterým by bylo trestáno zasahování do občanských práv. Můžete o tom říci více, jak byste si tento čin představoval?
Ten čin bohužel není třeba si jen představovat. Takové činy jsou dnes běžnou praxí. Nejenže vám klidně zablokují webovou stránku, ale manipulují dosah příspěvků na sociálních sítích (shadow banning), nebo je zcela zablokují, a dokonce jsou kriminalizovány verbální projevy, aniž by jimi byl porušen chráněný zájem jiné osoby. Tady neobstojí argumentace, že si já mohu říkat, co chci, a to dokonce na veřejné ohlášené demonstraci. Jsem chráněn poslaneckou imunitou a v Evropském parlamentu donedávna platilo pravidlo, že za politické projevy nebyl poslanec vydán ke stíhání ve své domovské zemi.
Ale ani to už neplatí. Poslanec Bystroň byl vydán ke stíhání za propagaci fašismu, která spočívala v publikaci fotografie Merkelové, která zdánlivě hajluje. Na tom „demokratickém Západě“, kam prý patříme, je to totiž ještě horší než v ČR. Tam jsou s potlačováním politických práv o krok dál. Evropská komise a většina europoslanců to chtějí ještě přitvrdit. Ale i naše soudy se činí. Paní učitelka Bednářová byla vyhozena z práce a odsouzena podmíněně. Možná jí to pomůže ke zvolení do Poslanecké sněmovny. Padly i nepodmíněné tresty.
Ano, ale jak byste si představoval právní kvalifikaci takového činu, jeho skutkovou podstatu?
Navrhl jsem novou hlavu trestního zákoníku Trestné činy proti občanským právům a jako příklad jsem uvedl možné sankce za omezování svobody slova, a to i ve fázi přípravy. Někdo to může chápat jako řečnickou nadsázku, ale beru to vážně. Jestliže myslíme demokracii vážně, pak je nutné, aby byla chráněna politická práva, jak se nazývají v Listině základních práv a svobod, která je součástí naší ústavy. Řekl bych, že když je nějaké právo v ústavě, že by snad mělo být bráno dosti vážně. Ostatně článek 23 listiny říká: „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený listinou“. Jako občan se tedy stavím na odpor. Ale má to háček, druhá část tohoto článku 23 odpor podmiňuje: „…jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny“. U nás ústavní orgány nezřídka působí jako podpora potlačování svobod. V Rumunsku ústavní soud zrušil volby a zakázal kandidaturu předpokládanému vítězi. Náležitá činnost ústavních orgánů je znemožněna jejich vůlí nebo nevůlí. Demokracie bez přívlastků by podle mého soudu měla být uznána jako „chráněný zájem“.
Konkrétní znění příslušného paragrafu je věcí konsenzu zákonodárných orgánů.
Fotogalerie: - SPD V Brně
Jestliže například článek 17 listiny zní: „Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny“, pak odpovídající paragraf by mohl znít: „Omezování svobody projevu a práva na informace. Toho se dopustí každý kdo…“ Pochopitelně svoboda projevu není bezbřehá. Projevem je možné spáchat trestný čin, například poplašnou zprávu atd. Na druhé straně je nepřijatelné, aby nějaký Fiala zablokoval weby, protože k tomu „našel odvahu“.
Problém je, že se mohou objevit zákony, které pod různými záminkami nadmíru omezují svobodu slova a jiné svobody. I v demokratické první republice existoval gumový zákon „na ochranu republiky“.
Ale trvám na tom, že demokracie se nesmí stát trhacím kalendářem a ti, kteří ji nepřijatelně zužují, by měli být potrestáni.
V Evropské unii naopak iniciativy k omezování svobod stále bují, ať pod hesly boje proti dezinformacím nebo jinými. Kterou iniciativu z hlediska zásahu do lidských svobod aktuálně vnímáte jako nejnebezpečnější?
Ano, Evropská unie je na čele boje proti demokracii a budování totality. Pojem „euronacismus“ přestává být nadsázkou. Evropská unie potlačuje zcela zásadně suverenitu států až k jejich plánovanému zániku. Skalní propagátoři této myšlenky se totiž hlásí k „evropskému národu“, evropskému občanství, a to je ta „nacie“, která v zájmu ideje jednotné Evropy (fakticky jen Evropské unie) uplatňuje totalitní metody vládnutí. Otevřeně se k tomu hlásí například pirátka Gregorová. Občané jednotlivých států už nemají zasahovat do věcí svého zanikajícího státu.
Všechny takové iniciativy jsou nejnebezpečnější, protože se vzájemně doplňují. Na jedné straně například „boj proti dezinformacím“, které nejsou a nebudou definovány, je doplněn jakoby technickou normou Aktem o digitálních službách (Digital Services Act). Evropská komise na svých oficiálních stránkách ho vysvětluje slovy „Cílem aktu o digitálních službách a aktu o digitálních trzích je vytvořit bezpečnější digitální prostor, v němž jsou chráněna základní práva uživatelů, a vytvořit rovné podmínky pro podniky.“ Bezpečněji se mají cítit ti, kteří nás manipulují a chtějí ovládnout.
Je bizarní, když v rozpravě o „boji proti projevům nenávisti“ zaznívá jeden nenávistný projev za druhým, které jsou namířeny proti aktivistům s jiným názorem a jinými cíli.
Důvěryhodnost unijního rozhodovacího procesu dostala těžkou ránu informacemi o „Timmermansových neziskovkách“, které za peníze EU vytvářely falešnou iluzi poptávky veřejnosti po greendealových a jiných opatřeních, které pak EU využívala k ospravedlnění těchto iniciativ. Jak intenzivně je v Bruselu tento skandál vnímán?
Kdybych byl odkázán na informace pouze z prostředí Evropské komise a Evropského parlamentu, vůbec bych se o této skutečnosti nedozvěděl. Možná je někde zmínka, ale „skandál“ by to byl, pokud, pokud by tomu byla věnována zásadní pozornost. Korupce, která pochází zevnitř eurounijních struktur, samozřejmě není interpretována jako skandál. To by se to pak muselo řešit s nebezpečím zveřejnění skutečnosti, že jde o standardní praxi. Je to něco jako sexuální zneužívání dětí v katolické církvi. Tutlání převažuje nad přiznáním skutečnosti, v zájmu instituce, samozřejmě. Nedávno se mě někdo ptal na pokračování kauzy von der Leyenové a nákupu vakcín, jak prý poslanec Terheş ve své iniciativě dopátrat se pravdy pokračuje. Nevím, jestli pokračuje, ale zdá se mi poněkud depresivní a opuštěný. Mohu se mýlit.
Objevily se informace, že snad EU přijala nějaká opatření, aby se něco takového už nikdy neopakovalo. Budou podle vás dostatečná?
Mohli jsme čekat něco jiného, než takové prohlášení? Taková praxe bude samozřejmě pokračovat. Oficiálně byl přijat návrh, že „demokratická média“ budou finančně podporována v rámci „boje s dezinformacemi“. Neziskovky jistě také…
Frans Timmermans, v minulé eurokomisi „pan Green Deal“ a nově uchazeč o premiérský post v Holandsku, byl nedávno v Praze a suverénně tvrdil, že nikomu neklečel na krku a ti, co všechny zelené nápady odhlasovali, v tom „jedou“ stejně jako on. Jaké by podle vás mělo být „poučení z Timmermanse“ ve smyslu jak zajistit, že jeden chytrý politik a pár placených neziskovek nedokážou znásilnit celý unijní legislativní proces?
S Fransem Timmermansem jsem nakonec strávil víc než hodinu. Byla to živá debata, která vám otevře oči. Pochopíte, proč dost možná budoucí nizozemský premiér, totálně převálcoval Ursulu von der Leyen. Je fakt mimořádně inteligentní. Nelehký soupeř do debaty, ale debata to byla… pic.twitter.com/J6dUDIqrX7
— Michal Půr (@michalpur) April 8, 2025
Aniž bych se pana Timmermanse zastával, v tomto případě má pravdu. Není to jako v severokorejském parlamentu, ale poslanci ve své většině vědí, co je „správné“. Každý se má už v dětství naučit, že nesmí slepě podléhat autoritám a jít s dospělým člověkem, který slíbil, že ukáže něco zajímavého. Každý se má už v dětství naučit říkat „NE“, i kdyby tím někoho zarmoutil a hrozily mu nepříjemnosti. Mělo by to platit hlavně pro politiky. Myslím, že ani ovce nechtějí být reprezentovány ovcemi, ale spíš beranem, který umí použít rohy. Bohužel platí, že lidé ve své většině jednají podle většiny, ne podle svého přesvědčení anebo politici ve skutečném veřejném zájmu.
Byl jsem překvapen, že všichni europoslanci za hnutí ANO hlasovali pro Green Deal. Nejsou padlí na hlavu a museli aspoň tušit, kam to povede. Hlasovali s většinou, ostatně jako o další finanční podpoře ukrajinského režimu, nebo rozvolnění rozpočtových pravidel, aby bylo usnadněno zběsilé zbrojení. A to je opozice, tak co čekat od skalních stoupenců tohoto a dalších zhoubných projektů.
Jeho nástupkyní, která má nyní v portfoliu celou „čistou, spravedlivou a konkurenceschopnou transformaci“ je španělská socialistka Teresa Ribera. Její aktivity máte možnost ve výboru pro zemědělství sledovat z první ruky, jak na vás zatím její aktivita působí?
V zemědělském výboru jsem se s pověstnou paní Riberou nesetkal a ve výboru pro životní prostřední jsem členem velmi krátce. Obecně vzato, „Socialisté a demokraté“ jsou ještě větší fanatici, než Zelení a paní Ribera je velmi kontroverzní osobností i v samotném Španělsku. Čekal bych od vývoje to nejhorší. Nicméně pozoruji mírný, zatím zcela nedostatečný odklon od „cílů zelené transformace“. Nestojí to tak, jak se mě ptala jedna redaktorka, zda Green Deal, nebo zbrojení. Bude Green Deal i zbrojení.
Nejde jenom o Green Deal, nedávno se objevily informace, že dlouhodobě v podstatě ve stejném modelu kooperace politiků EU a neziskového sektoru fungovala propagace migrace a multikulti témat. Překvapil vás rozsah, v jakém se to odehrávalo?
Nepřekvapil. Podpora imigrace je trvalou a nezpochybněnou součástí politiky Evropské unie. Řeči o „návratové politice“ na tom nic nemění a Migrační pakt má jen posunout zvláště neuplatnitelné nebo nebezpečné imigranty do zemí, do nichž imigranti nemíří. V USA je „nelegální migrant každý, kdo bez řádných dokumentů k tomu opravňujících vstoupí do USA“. V EU je to jinak, vstoupí-li někdo bez dokumentů, není nelegální. Nelegálním se stává teprve, je-li mu opakovaně odmítnuto poskytnutí azylu. Takže „legálních“ imigrantů je v EU ročně kolem 3 milionů, ilegálních pár desítek tisíc. „Legální“ jsou všestranně podporováni, ilegálních se většinou nelze zbavit.
Pokud se bavíme o migraci, co je nového v Bruselu kolem „migračního plánu“, prosazeného za českého předsednictví Vítem Rakušanem?
Čeká se, až bude projekt spuštěn. V členských zemích včetně ČR probíhá příprava na přijetí „relokovaných“ imigrantů. Podle paktu to mají být hlavně děti bez doprovodu, nemocní, staří, oběti týrání a znásilnění, a tak podobně. Možná tedy bude výhodnější zaplatit výkupné. Dokud jsme v EU.
Nedávno jsem četl, že v druhém volebním období je Ursula von der Leyenová ještě vlivnější, než v tom prvním, když díky svým zkušenostem dokáže stylem „rozděl a panuj“ držet všechny komisaře v závislém postavení, takže rozhodování skutečně probíhá u ní. Na druhou stranu jsou i informace, že její pojetí „císařovny“ začíná v Bruselu vadit. Jaký dojem z toho máte vy?
Ano, je tomu tak, v prvním období ještě nemohla uplatnit vliv na výběr komisařů (tím, že někoho fakticky odmítne) a nevymýšlela portfolia. Portfolia jsou bizarní, neboť se výrazně vzájemně překrývají, takže nutně dochází ke kompetenčním sporům. Je pochopitelné, že vadí její neúměrný vliv. Není nikdo, kdo by mohl tuto nejvyšší úřednici Evropské komise instalovanou volbou Evropským parlamentem sesadit, nebo alespoň korigovat.
Dá se počítat s tím, že napáchá ještě mnoho škod, a tak nechtěně přispěje k rozpadu Evropské unie.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Zničí Ursula von der Leyenová Evropskou unii?
autor: Jakub Vosáhlo
