Návrh poskytuje členským zemím možnost, aby si samy stanovily maximální počet migrantů, a zároveň dává podporu 270 tisíc korun (10 000 euro) na každého migranta.

Všechny dosavadní bruselské návrhy na přesídlování migrantů však pomíjejí zásadní právní fakt, že všechny státy EU a naprostá většina ostatních světových států jsou vázány Úmluvou o právním postavení uprchlíků, jež byla uzavřena v OSN v roce 1951 a doplněna Protokolem v roce 1967 a je také součástí českého právního řádu.

Ve zmíněné Úmluvě se mimo jiné v článku 2 stanoví, že uprchlíci, jakmile se dostanou do nové země, jsou povinni respektovat všechny právní předpisy a dbát veřejného pořádku státu, na jehož území jsou. V rozporu s vítací politikou, kterou v loňském roce uplatnilo například Německo, se v Úmluvě praví, uprchlík nemá právo na azyl, jeho právem je pouze o azyl požádat. A suverenita každého státu spočívá v tom, že sám rozhoduje, kterého uprchlíka přijme a kterého nikoliv, zejména s ohledem na bezpečnost svého státu a jeho občanů. A zásadní věcí je, že Úmluva nedává nikomu právo přemisťovat uprchlíky z jednoho státu do druhého na základě jakýchkoli kvót.

Již jsme si bohužel za poslední roky zvykli, že vedení EU nedodržuje svá vlastní pravidla a zákony, ať již v průběhu řecké finanční krize či v průběhu migrační krize. Nicméně, podobné návrhy, jako výše uvedený, přilévají olej do ohně. Ve světě internetu a sociálních sítí jsou vlastně pozvánkou pro další migranty do Evropy. Vydejte se na cestu, my si vás přerozdělíme a ještě za to připlatíme.

Stále tak řešíme krizový stav, kdy některé západoevropské státy, vedeny falešnou humanitou, otevřely své hranice nekontrolovanému přívalu migrantů, s nimiž si teď nevědí rady a pomocí kvót, přerozdělování a finančních pobídek je chtějí vnutit ostatním.

Zároveň však musíme odmítnout tvrzení některých unijních politiků o tom, že jsou Češi a ostatní středoevropské státy xenofobní, když nechtějí migranty přijímat. Statisíce Ukrajinců či Vietnamců, kteří plně respektují náš právní řád, s námi žijí v klidu a míru. A jak říká výše popsaná Úmluva, každý má právo požádat v naší zemi o azyl. Ale náš stát má právo rozhodnout, zda ho udělí či nikoliv. A toto právo si musíme zachovat i v Evropské unii.

Ing. Tomáš Jirsa, MBA
senátor PČR, krajský zastupitel, neuvolněný starosta města, místopředseda regionálního sdružení, předseda oblastního sdružení