Stojí za připomenutí, jak se stavební spoření u nás, jako nejdůvěryhodnější finanční produkt, vyvíjí. Stavební spoření v České republice je co do počtu smluv třetí největší v Evropě a to po Německu a Rakousku. Je uzavřeno bezmála 5 milionů smluv, v systému spoření je více než 420 mld. korun a spořitelny mají rozpůjčováno 68 % svých vkladů. A to přesto, že u nás zájem o uzavření nových smluv poklesl – meziročně o více než 100 tisíc. Pokles je i co do výše poskytnutých úvěrů – meziročně o 17,5 %. I tak byly spořitelnami v loňském roce poskytnuty úvěry za 48 mld. korun.

       To, že klesá zájem o stavební spoření lze přičítat jednak nižšímu výnosu ze spoření, jednak nejistotě a obavě co bude se stavebním spořením dál, protože předchozí změna zákona se zasáhla zpětně i již uzavřené smlouvy.

Vláda svoji fiskální politiku zakládá především na škrtech. Na jednoduchých škrtech. A tak se předmětem jejího škrtacího zájmu stává i stavební spoření. Konkrétně snižování státní podpory, státního příspěvku, který je financován ze státního rozpočtu. Je třeba si však uvědomit, že státní podpora také zlevňuje stavebním spořitelnám zdroje a díky tomu mohou stavební spořitelny klientům nabízet nižší úročení úvěrů, které je po celou dobu splatnosti úvěru pevné a je obsaženo již ve smlouvě o stavebním spoření. To představuje pro klienty spořitelen významnou jistotu oproti hypotečním úvěrům.

       Domnívám se, že obava spořitelen z odlivu klientů v souvislosti se zavedením povinnosti použít státní podporu k financování předem určeného účelu – tedy k bydlení či na penzi – není jistě lichá. Řada lidí využívá stavební spoření jako výhodnou investici. Je tu příklad Slovenska, kde zavedením podobných změn k odlivu klientů došlo. A bez tzv. přátelských klientů, kteří jen spoří bez potřeby čerpání úvěru, se stavební spoření jistě neobejde.

        Co vidím jako velmi problematické a dávám za pravdu Asociaci českých stavebních spořitelen - je uvolnění stavebního spoření pro komerční banky. Jestliže dnes mohou poskytovat stavební spoření pouze specializované spořitelny, a to za poměrně přísných podmínek, kdy nesmějí nabízet žádné jiné bankovní služby, tak podle této novely budou moci na trh se stavebním spořením vstoupit i univerzální banky. Ministerstvo financí to odůvodňuje rozšířením konkurenčního prostředí a stabilitou systému. Tyto banky budou získávat od státu levné zdroje a jejich využití bude zcela na jejich rozhodnutí. Nebudou v tom vůbec omezovány. Oprávněná je obava, že tak dojde k omezení poskytování úvěrů ze stavebního spoření u těchto bank ve prospěch lukrativnějších obchodů. To bude znamenat i omezení jistoty a omezení výhod pro klienty stavebního spoření. Vznikne zde situace, kdy stavební spoření budou moci poskytovat dva subjekty, ale s naprosto odlišnými podmínkami. Přitom toho Černého Petra bude držet stavební spořitelna. Stavební spořitelny se ocitnou v nerovném postavení. To může vyústit v jejich transformaci na univerzální banky nebo pohlcením jejich mateřskými bankami. A v delší budoucnosti stavební spoření, tak jak je známe dnes, bude postupně zanikat. Není právě toto záměrem? Přeje si ministerstvo financí zánik stavebních spořitelen? Bohužel veškeré kroky ministerstva k tomu směřují.

Ing. Václav Votava

poslanec Parlamentu ČR