Do dobrovolného druhého pilíře penzijního systému se zapojí 50 až 60 procent lidí – tvrdí ministr financí Miroslav Kalousek. Domnívám se, že je to jen jeho zbožné přání.
Podle průzkumu společnosti STEM/MARK se pouze 3 procenta lidí ve věku od 15 do 60 let chystají posílat část svých odvodů do soukromých penzijních fondů, 29 procent tuto možnost pouze zvažuje a polovina dotazovaných o využití možnosti spořit si na důchod ve druhém pilíři vůbec neuvažuje. Převažujícím důvodem nízké ochoty se takto zapojit do spoření na důchod je obava o bezpečnou budoucnost naspořených peněz. Obava z možného vytunelování fondů nebo ze znehodnocení vkladů. A nikdo také dosud tyto obavy věrohodně nevyvrátil.
Myslím, že pan ministr Kalousek jaksi pomíjí i tu skutečnost, že průměrné mzdy okolo 25 tisíc korun hrubého měsíčně dosahuje pouze necelá polovina našich občanů. Přitom je přímo některými analytiky penzijních fondů udáváno, že lidem s průměrnou mzdou se při čistém výnosu jedno procento za rok (a to je s ohledem na dlouhodobé výsledky penzijních fondů docela optimistické, v loňském roce vzhledem k výši inflace nedošlo ve většině fondů ke zhodnocení vkladů střadatelů ) vyplatí opt-out až po 27 letech spoření. Vstup do opt-outu se tedy může vyplatit pouze lidem s nadprůměrnými příjmy. A podstatné je také to, že z druhého důchodového pilíře už po uzavření smlouvy nelze vystoupit. Dokonce neexistuje ani žádná ochranná lhůta po podepsání smlouvy, ve které by si klient mohl své rozhodnutí rozmyslet a vzít je zpět. Pokud tedy člověk nadprůměrných příjmů nedosahuje, neměl by naskakovat na sliby a přesvědčování různých třeba i příležitostných zprostředkovatelů, kteří loví nové dušičky tvrdě a bez jakýchkoliv morálních zábran. Své rozhodnutí vstoupit do druhého pilíře by měl důkladně zvážit. Až zjistí z nejbližší výplatní pásky, co musí celý život platit, bude již pozdě.
Václav Votava (ČSSD)
poslanec PČR