Připusťme, že to myslel vážně. Pak je především třeba si ujasnit jakým způsobem by chtěl ministr financí stávající schodek, pohybující se okolo 100 mld. Kč ročně snížit během dvou let na nulu (resp. jednoho roku 2016, protože rozpočet na rok 2015 sám navrhuje s deficitem 100 mld. Kč). Je naprosto evidentní, že na výdajové straně takto rychle „vyškrtat“ 100 mld. Kč nejde. A i kdyby je náhodou pan ministr řízením osudu opravdu vyškrtal, tak by tím zcela efektivně nejen zničil jakýkoli náznak ekonomického růstu, ale naprosto zákonitě přivedl ekonomiku do velmi hluboké krize – což doufám nechce. Na výdajové straně tedy „vtip“ tohoto tvrzení ministra Babiše tedy nebude – resp. nemůže být.
Je evidentní, že by muselo jít o opatření na příjmové straně. Myslím, že nejen pan ministr Babiš, ale celá koalice dostatečně chápe, a její programové prohlášení je toho důkazem, že jedním ze základních předpokladů nápravy veřejných rozpočtů je zavedení pořádku na příjmové straně rozpočtů a nastolení elementární daňové spravedlnosti. Je naprosto nezbytné odstranit z našeho daňového systému privilegia určená pro nejrůznější zájmové skupiny a jednotlivce spočívající v privilegiu být zdaněn méně než ostatní. Stejně tak toto programové prohlášení obsahovalo záměr rázně bojovat proti daňovým únikům. Opět zdůrazňuji, toto programové prohlášení vzniklo vyjednáváním všech tři koaličních stran! Daňový únik není činem, který by nikoho nepoškozoval. Právě naopak, poškozuje všechny občany. O to více jsou pak zdaňováni ti, na které stát snadněji dosáhne – a to jsou především zaměstnanci. Pokud by byly výrazně sníženy daňové úniky, mohly by při nejmírnějším odhadu vzrůst daňové výnosy o více než 100 mld. Kč ročně bez toho, aniž bychom museli výraznějším způsobem zvyšovat nominální sazby daní (jinak řečeno tzv. složená daňová kvóta by mohla vzrůst o cca 3 procentní body, aniž by to poctiví daňoví poplatníci ve svých peněženkách zaregistrovali). Nelze nevidět, že programové prohlášení v tomto ohledu znamená nesporný průlom. Obsahuje zavedení elektronické kontroly tržeb, obsahuje zavedení majetkových přiznání či omezení hotovostních plateb, tedy opatření, jejichž zavedení strany bývalých koalic dlouhodobě odmítaly a blokovaly. Obsahuje však i řadu dalších opatření, které výrazně zvýší míru rizika odhalení a potrestání tohoto zavrženíhodného jednání. Jako jsou např. karuselové obchody s DPH, které tak rád pan ministr ve svých vyjádřeních vzpomíná.
Pokud by se tato opatření stoprocentně povedla, tak by 100 mld. Kč dodatečných příjmů plynoucích ze zmírnění daňových úniků jistě nahradilo 100 mld. Kč deficitu (čili 100 mld. Kč cizích půjčených peněz). Zůstává zde ale jen to jediné – avšak podstatné slůvko „pokud“. Obávám se že s ohledem na to, že ministerstvo financí dosud nepředložilo do Sněmovny řadu důležitých legislativních norem (a je známo, že legislativní proces trpí poměrně velkou těžkopádností), je i tímto směrem vedená úvaha ministra Babiše poněkud nereálná.
To však neznamená, že naší snahou není snižovat schodky státního rozpočtu, snižovat strukturální deficity a cílit na vyrovnané rozpočty. Není to však běh na krátkou trať, i vzhledem k tomu, v jakém stavu jsme zemi převzali a s vědomím, že je třeba zajistit trvalý hospodářský růst, především masívnějšími investicemi ze státního rozpočtu. Skokové snižování deficitu by jistě vedlo k potlačení hospodářského růstu, a tím i k rozevírání sociálních nůžek a k růstu nezaměstnanosti.
Čili, nejsem tak superoptimistický jako pan ministr financí a za nulový deficit v roce 2017 bych mohl těžko dát ruku do ohně.
