Podařilo se sice zjistit – po řadě měsíců, kdy pan kancléř ignoroval existenci zákona o svobodném přístupu k informacím - informaci o výši jeho platu a víme také, že si nedávno pořídil velmi výhodně vilu ve Strašnicích. Tím ale naše znalosti o majetkovým poměrech člověka, který ovlivňuje kroky prezidenta republiky, v zásadě končí.
Je asi jasné, proč je to špatně. Pokud někdo rozhoduje o veřejných prostředcích nebo veřejných záležitostech, měly by být jeho majetkové poměry transparentní. Člověk, který se veřejné kontrole vyhýbá, se vystavuje různým nepěkným podezřením. Pohybuje-li se navíc v těsné blízkosti prezidenta republiky, představuje takový člověk bezpečnostní riziko. Toho si je patrně dobře vědom NBÚ, který panu Mynářovi dosud neudělil bezpečnostní prověrku (žádost o její udělení pan kancléř poprvé podal už v roce 2013).
Nejhorší je, že pan kancléř dělá všechno proto, aby podezření zesílil, když není schopen vyhovět ani minimálním zákonným požadavkům. Nedávno sice konečně zveřejnil čestné prohlášení podle zákona o střetu zájmů za rok 2013, ze kterého se ovšem moc nedozvíme, ale v případě čestného prohlášení za rok 2014 pan Mynář mlčí a schovává se za paragrafy: současné znění zákona mu sice ukládá povinnost, ale nestanovuje evidenční orgán, z čehož pan kancléř dovozuje, že tajnůstkařit může až do změny zákona. Vina je přitom na poslancích, kteří v roce 2006 odvedli špatnou práci a mají podle Mynáře „máslo na hlavě".
Poskytnutí čestného prohlášení by mělo být minimem
Pro ty, kteří si pamatují kancléřovy nedávné vytáčky ohledně žádostí o sdělení výše jeho platu podle zákona o svobodném přístupu k informacím, může být jeho současné lpění na liteře zákona překvapivé, a dokonce jako absurdní se může jevit jeho současný požadavek, aby se 200 poslanců a 81 senátorů zabývalo projednáváním technické změny zákona, když poskytnout informace o svém majetku může sám – tak jak to už jednou, i když spíš jen pro efekt udělal.
Ostatně od Mynáře, který jako politik bojoval – a jako znovuzvolený předseda Zemanovců ve Zlínském kraji – by měl dále bojovat za zavedení majetkových přiznání pro všechny občany, by se větší sdílnost ohledně jeho vlastního majetku dala tak nějak očekávat. Poskytnutí čestného prohlášení by mělo být minimem, maximem pak zveřejnění kompletního přehledu jeho majetku, ke kterému jsme Mynáře s kolegy nedávno vyzvali.
Zdá se ale, že ani jednoho kroku se jen tak nedočkáme. Panu kancléři se téma majetkové transparentnosti hodilo před volbami, jako veřejně činný člověk jej opustil a upřednostňuje výrazně jednodušší poukazování na nedostatky ostatních. Tenhle postup mu zatím vychází, ale pro Mynáře přece jen skýtá jedno nebezpečí – zaujat skutečnými či jen domnělými poklesky ostatních snadno přehlédne, že tím, kdo má máslo na hlavě, je jedině on sám...