Neochota vyjít vstříc rodinným farmám se projevila v odmítnutí možnosti vyplácet zvýšenou dotaci nad rámec základní sazby na hektar na prvních 89 hektarů obhospodařované půdy. Kdyby ministerstvo zemědělství tento princip, který uplatňuje řada zemí EU včetně sousedního Německa, přijalo, pomohlo by přibližně 24 000 menším zemědělským podnikům hospodařícím na ploše více než 410 000 hektarů. Velké zemědělské podniky, které by samozřejmě také dostávaly na prvních 89 hektarů vyšší dotace, by tím „přišly“ maximálně o pět procent z dotací na plochu s tím, že v řadě jiných dotačních podpor by si i tak zachovaly vyšší možnost využití dotací než malí zemědělci.
S tím souvisí i další strategická chyba ministra zemědělství: nepřijetí celé řady opatření bránících znehodnocení zemědělské půdy v ČR. Je třeba čelit riziku vodní a větrné eroze, kterou je ohroženo více než 50 procent zemědělské půdy, především tam, kde hospodaří na velkých nepřerušovaných plochách velké zemědělské podniky. Těm také vyhovuje nastavení podmínek pro čerpání evropských dotací, které se týkají splnění dotací z EU, jejichž cílem je omezení průmyslové devastace krajiny (greening).
Třetí zásadní chybou jsou ochranářská opatření přijatá v souvislosti s ruskými sankcemi a medializace dopadů ruských sankcí na české zemědělce. ČR jako jedna z mála zemí EU přijala taková opatření na ochranu svých zemědělců, která narušují jednotný hospodářský prostor EU, čímž porušila jeden ze základních principů EU. Pod tlakem opozice i odborné veřejnosti ministr tato opatření alespoň částečně zmírnil, nicméně se tím naše země stala nevěrohodným obchodním partnerem.
Veronika Vrecionová
senátorka a expertka ODS pro zemědělství a venkov