Například pomíjí skutečnost, že jednou z největších obav prostitutů a prostitutek je ztráta anonymity. Pražští radní chtějí za 3 miliony korun vytvořit jejich seznam obsahující mimo jiné datum a místo narození, trvalé bydliště, fotografii (!) nebo číslo občanského průkazu nebo pasu. Seznam by byl spravován Ministerstvem průmyslu a obchodu a citlivé údaje by bez posvěcení soudu lustrovala třeba Vojenská policie nebo Bezpečnostní informační služba. Údaje by byly uchovávány předlouhých deset let. Výsledek se dá s určitostí předpovědět již dnes. Nikdo rozumný se na podobný "seznam hanby“ zapsat nedá. Dovedou si pražští radní vůbec představit, jak výbušný materiál by vytvořili? Odhaduji, že v zemi, kde si novináři běžně kupují obsahy policejních spisů, by se první jména objevila na veřejnosti po pár dnech.

Ale prázdným seznamem kafkovské návrhy nekončí. Co třeba prostitutkám rozdat speciální kartičky s jejich fotografií i pravým jménem, tak aby si je nikdo, ale opravdu nikdo nepřevzal? I na to pražští radní mysleli. Tak jako na nesmyslný zákaz venkovní prostituce, opět nedomyšlený a psaný od stolu. Pouliční prostituce nikdy nezmizí, naopak je třeba jí dát pravidla a řád.

Výše zmíněné represivní kroky povedou pouze k tomu, že lidi točící se kolem nejstaršího řemesla definitivně vženeme do ilegality a dáme vydělat pasákům a mafii.

Návrh zákona přináší také přepjaté povinnosti pro majitele veřejných domů, mimo jiné uchovávat osobní údaje prostitutek ještě pět let poté, co odejdou.

Proboha proč? Kde je ochrana soukromí a osobních údajů? Skutečně jako z pera Franze Kafky je pak návrh, aby majitel podniku nabízel sexuální služby takovým způsobem, aby „neobsahovaly prvky pornografie“. Jak to má asi udělat? Maňáskovým divadlem, případně přednesem erotických básní?

Protože mají předkladatelé nezdravou ambici regulovat úplně všechno, nutně se dostávají do komických popisů a definic. Tak například v odstavci dvě paragrafu 46 se dočteme, že odstoupí-li prostituující od smlouvy, pak „vrátí zájemci zaplacenou odměnu či její část odpovídající rozsahu nesplněné povinnosti.“

Aha. Některé části důvodové zprávy sepsané pražskými konšely pak může vnímavý čtenář využít k rozšíření vlastních sexuálních obzorů. Zajímavý je zejména soupis praktik, u kterých nedochází k fyzickému kontaktu. Jen pro pořádek je to „.. sebeukájení k uspokojení pohlavního pudu jiného, onanie, vzájemná onanie, používání předmětů sloužících jako náhražka mužských nebo ženských pohlavních orgánů.”

Magistrát lze pochválit jen za to, že si správně klade za cíl oddělit prostituci legální a nelegální a vytvořit právní rámec pro prvně jmenovanou. Zbytek se moc nepovedl a tak doufám, že bude přijat můj návrh, který žádný seznam hanby ani kartičky neobsahuje a nesnaží se sexuální pracovníky cejchovat. Naopak jejich pozici posiluje a vychází z poznatků nevládních organizací a lidí napříč odvětvím. A na rozdíl od pražského zákona, který má 28 stran paragrafů, se vejde na stránku a půl.