Změny v důchodech se měly původně týkat především budoucích dopadů demografických změn souvisejících se stárnutím populace, prodlužováním věku dožití a přechodu silných generací do důchodového věku. Nicméně jsme v situaci vysoké inflace, s ní spojené rychlé valorizace důchodů a pomalejšího růstu mezd v ekonomice, což vede k velkému deficitu důchodového systému už nyní.
Z těchto důvodů potřebujeme poměrně rychle opatření v oblasti důchodů, která řeší nejen dlouhodobou reformu, ale i krátkodobou finanční stabilizaci důchodového systému. V hnutí STAN k tomu od začátku přistupujeme aktivně, a právě na tyto dva cíle se zaměřujeme. Nečekáme jen na MPSV, ale využíváme vlastní analytické kapacity, abychom dokázali posoudit očekávané dopady různých opatření a naše pozice vzhledem k důchodům byla podložena fakty a propočty.
Co nám z toho tedy vychází? Vzhledem ke stále probíhajícímu vyjednávání s koaličními partnery nelze prozradit úplné detaily, ale alespoň pár základních věcí a kontext uvést lze.
Musíme systém finančně stabilizovat
Již jsem zmínil, že krátkodobě musíme důchodový systém finančně stabilizovat. To nás bohužel donutilo přijmout velmi nepopulární opatření spočívající v jednorázovém snížení letošní mimořádné valorizace. Zároveň jsme chtěli, aby nově nastavené zvýšení důchodu pokrylo lépe dopady inflace na nízkopříjmové důchodce a celkově je neohrozilo. Proto tato valorizace obsahuje fixní i proporční složku. Fixní složka pomáhá právě důchodcům s nižšími příjmy, protože lépe pokryje nárůst výdajů domácnosti způsobený inflací. A celkově není nutné na tuto mimořádnou valorizaci vydat tolik peněz ze státního rozpočtu, jako by tomu bylo bez provedené korekce. To celkovou stabilizaci do příštích let o dost usnadňuje. Jen pro představu, letos si totiž na každý šestý důchod půjčujeme.
Pro kontext je ještě vhodné dodat, že od letošního roku se k důchodu přidává především ženám tzv. výchovné 500 Kč za dítě. Což vzhledem k tomu, že ženy typicky mají nižší důchody než muži, vytváří další rezervu z pohledu nízkopříjmových domácností důchodců.
Úprava dlouhodobého systému valorizací
Zkušenost, kterou máme s tímto poměrně nezvyklým prudkým nárůstem inflace, který se snad nebude opakovat, samozřejmě vyžaduje i úpravy dlouhodobého systému valorizací, který na podobnou situaci nebyl připraven. Proto usilujeme také o změnu výpočtu mimořádných valorizací do budoucna, aby prudké nárůsty cen byly dostatečně kompenzovány, nicméně ne tak drastickým způsobem pro státní rozpočet aktuálního roku. Řádné valorizace k 1. lednu každého roku by tím nicméně neměly být zasaženy.
Důchodový systém: udržitelný, srozumitelný a předvídatelný
A nyní k těm dlouhodobým opatřením. V souvislosti se stárnutím populace pro generaci současných čtyřicátníků a mladších potřebujeme důchodový systém, který bude udržitelný, srozumitelný a předvídatelný. Pro jakékoliv úvahy je klíčový limit poměru mezi ekonomicky aktivními obyvateli a důchodci, který během příštích třiceti let pravděpodobně klesne ze současných cca 3 ku 1 na 1,5 ku 1. Pokud bychom nic neudělali, deficit důchodového systému se předpokládá na úrovni až 5 % HDP, což je v současném vyjádření přes 300 miliard korun ročně. Proto bude muset být stávající dominantní průběžný systém zřejmě o něco více solidární. A vyšší životní úroveň v důchodu by tak měla být dosahována pomocí dobrovolného individuálního spoření či investování.
V jedné části důchodové reformy proto usilujeme o parametrické změny v průběžném důchodovém systému, které by vedly k jeho nižšímu deficitu. Nejlogičtější nám přijde změnit více parametrů, aby dopady každé jednotlivé změny nebyly příliš negativní - tj. promýšlíme pravidla pro věk odchodu do důchodu, změny v náhradovém poměru mezi mzdami a důchody, ale například i řešení rozdílů mezi důchody mužů a žen nebo motivaci k tomu pracovat dobrovolně déle či mít více dětí. I tak ale bude zcela určitě nutné důchodový systém v budoucnu dofinancovat z jiných daní.
Vedle toho se ale musí významně změnit i systém dobrovolného spoření a investování na důchod, který v současnost nefunguje příliš efektivně. Chceme, aby spoření na důchod přinášelo dlouhodobě větší výnosy při nižších nákladech. Zároveň chceme motivovat k začátku spoření na důchod v co nejnižším věku a ve vhodné výši a riziku vzhledem ke mzdě i věku. V tomto smyslu by se proto měly změnit i státní podpory a nastavení tohoto pilíře. Bonusem by měly být prostředky, které mohou penzijní fondy využívat pro investice do české ekonomiky.
Zcela specifickou částí důchodové reformy také musí být důchody OSVČ. Z analýz vyplývá, že nejsou nastaveny dobře. Dlouhodobě proto chceme nastavit výši jejich odvodů tak, aby se jejich příspěvek v průběžném systému více přiblížil zaměstnancům, i nadále ovšem budou jejich odvody zvýhodněné. Nechceme také odrazovat od podnikání, proto by například pro první tři roky měly zůstat odvody nižší.
Naším cílem je férová a funkční důchodová reforma
Nyní tedy jednáme o prosazení našeho pohledu na důchodovou reformu a nastavení jednotlivých změn tak, aby tvořily jeden logický a funkční celek, plnily naznačené cíle a měly vhodné načasování. Už jenom ze složitosti samotného problému vyplývá, že to není úkol úplně snadný. Navíc i média a naši občané mají o toto téma eminentní zájem, takže se v mediálním prostoru objevuje spousta spekulací, názorů a leckdy i nejasností.
Pro nás jako STAN je jednoznačně podstatné, aby výsledná důchodová reforma byla realistická a zajistila férové a předvídatelné důchody těm, kteří pracovali, a ocenila ty, kteří vychovali děti. A aby se nad ní dosáhlo širší shody i s opozicí, aby se zase vše brzy neměnilo. To vše při dlouhodobé finanční udržitelnosti důchodového systému jako celku – průběžného i spořícího.
Viktor Vojtko, poslanec
