Na první pohled hezký dům v dobré lokalitě. Brněnská čtvrť Medlánky jsou klidná čtvrť, kousek vedle je nákupní středisko, dětské hřiště a zastávky MHD. Ale zdání klame. Za moderní fasádou bloku domů v Jabloňové ulici 22-26 se skrývá pro většinu nájemníků noční můra.
Celkově tam vedení Brna nastěhovalo během půl roku osm problémových a nepřízpusobivých romských rodin. Město například umístilo romskou rodinu do hezkého třípokojového bytu s velkou terasou. Podle sousedek tam žije nyní devět osob. “Ti taky umějí udělat pořádný binec. Jednou se rvali tak, že lítal nábytek z oken”, říká jedna z nájemnic Vladislava Havlová.
Do tohoto domu město postupně stěhuje nepřízpusobivé a problémové rodiny z řad romské komunity. Většina z nich dostala přidělený byt v rámci pochybného sociálního experimentu (Re-rapid housing), v němž jsou v Brně přidělovány přednostně byty neplatičům, nejčastěji romským rodinám.
Paradoxně i jedna starší romská rodina se chce kvůli novým nepřizpůsobivým cikánům stěhovat.
Kdo se těší na zimu místo na léto?
Na zimu se těší zarputilí lyžaři, otužilci a pak lidé z domu v Medlánkách. S poklesem teploty totiž naštěstí aktivita romských přistěhovalců klesá. “Každý se těší na jaro a léto, my se toho děsíme. Naopak když je pod 20 stupňů celsia, tak jejich aktivita klesá,” říká trpce paní Lenka, která z obav o svou bezpečnost nechce uvést celé jméno. Když měla před půl rokem rodit, tak zrovna několik Romů sousedům vyhrožovalo. “Vyhrožovali nám válkou, že nás podřežou, zapálí byty. Když jsem si stěžovala, tak mi lidé z neziskovky IQ Roma řekli “paní vy jste rasistka”,” dodává Lenka.
“Bodnu tě nožem do břicha”, vyhrožuje cikánka
Za jednu z nejproblémovějších nájemnic označují sousedky svorně romskou ženu se dvěma dětmi, z nichž jedno má poruchu sluchu a řeči. Tato žena je navíc znovu těhotná.
Tato cikánka přitom běžně svým sousedům nadává a dokonce jim nebezpečně vyhrožuje.
“Jednou její děti kopaly hlínu přímo pod našimi okny a prášily tak, že prach šel otevřeným oknem až do našeho bytu. Jsem alergik, mám i astma a proto jsme je slušně požádala, zda by kopání nechaly nebo se přesunuly jinam. Jakmile to jejich matka slyšela, tak na mě začala řvát, co si to dovoluju a že mě bodne nůž do břicha,” popisuje viditelně rozrušená paní Marie, která z obav o svou bezpečnost nechce uvést své celé jméno.
Mladá romská žena si troufá především na staré a slabší lidi. “Na sousedku, starou paní, která byla zrovna na pavlači začala křičet “Co čumíš, máš nějaký problém?”, takže ta ve strachu zašla do svého bytu,” popisuje událost Marie.
“To dítě s vadou neustále řve, neumí si o nic říct normálně, tak pořád od rána do noci vydává hlasité skřeky, které se rozléhají celým domem. Chtěli bysme si aspoň o víkendu trochu odpočinout, ale to prostě nejde,” přidává další z nájemnic Galya Rudová další fakt, který velmi trápí všechny, kteří by se rádi vyspali, aby mohli odpočatí vyrazit do práce, na rozdíl od nájemníků, kteří do práce nechodí.
S problémovou romskou ženou žije podle sousedů druh, který ovšem není v bytě nahlášený. “Porušuje tím nájemní smlouvu. Úředníci to ví, ale nic s tím nedělají, i když by ji mohli dát výpověď. Asi se bojí,” říká paní Rudová.
Odpadky lítají rovnou z oken na dvůr
Obrázek o chování nepřizpusobivých nájemníků dá dobře stav dvorku mezi budovami. “Dvorek je jedním slovem katastrofa. Pod okny ve dvoře jsou běžně odpadky, které hází přímo z pavlače dolů. Prázdné láhve, obaly od jídla, špačky od cigaret. Pro ně je prostě normální hodit to dolů,” říká Galya Rudová.
Té už došla trpělivost natolik, že na podzim minulého roku zorganizovala petici, za vyřešení neútěšné situace, kterou podepsaly desítky obyvatel bloku. “Od té doby se prakticky nic nestalo, úředníci to zahráli do ztracena. O naši situaci se nikdo nezajímá, přitom se toho změnilo jen málo,” dodává Rudovská.
Odpadky vršící se pod okny domů nejsou přitom jedinou věcí, která je spojená s nuceným soužitím s novými sousedy. “Ztrácí se prádlo, které sušíme na balkónech. Po pavlačích se normálně fetuje. Jednou jsem si na dvoře do podrážky boty zapíchla použitou injekční stříkačku, štěstí, že jsem měla zrovna pevnější boty,” popisuje Rudová.
V domech je mnoho starých lidí a ti se podle sousedek cikánů bojí.”Z toho důvodu ani nepodepsali moji petici. Protože jim pohrozili, že na ně přijdou,” říká paní Rudová.
Arogance a výsměch úředníků a sociálních pracovníků
Hlavní autor a propagátor nezodpovědných sociálních hokus pokusů Martin Freund (z hnutí Žít Brno) situaci zlehčuje. Když se na veřejnost dostala informace o petici tak začal tvrdit, že v této ulici si opakovaně stěžuje pouze jedna žena. Zpochybňoval také vypovídající hodnotu petice. „Zjistili jsme, že pouze deset rodin z devětašedesáti vědělo, co podepisují,“ tvrdil Freund.
Lidé nemají žádné zastání ani u odpovědných úředníků na úřadu městské části. Naopak, ti jejich problémy zlehčují a ve stylu Freunda se jim vysmívají. “Když si byla sousedka stěžovat, tak ji úřednice řekla, ať se odstěhuje”, říká paní Marie.
Každá romská rodina má v rámci projektu přiděleného sociálního pracovníka placeného z našich peněz. Ani ti však nejsou normálním lidem z bloku ochotni pomoci. “Když jsem pánovi z IQ Roma servis říkala o výhružkách, tak mi na to řekl, ať si to příště nahraju”, říká paní Marie.
Romové jsou podle ní arogantní a neváží si ani pomoci, které se jim dostalo. “Jedni se chlubili, že dostali byt hned po tom, co vrátili po třech letech jiný byt, který totálně vybydlili. Já jsem musela na přidělení bytu čekat třináct let a oni jeden byt zdevastují a hned dostanou další. Je v tom nějaká spravedlnost?,” ptá se paní Marie.
97% úspěšnost projektu = těžká manipulace se skutečností
Freund se chlubí tím, že projekt začlěňování romských rodin je nadmíru úspěšný a dokládá to zejména jedním číslem. 97% z lidí, kteří dostali byt, si ho podle něj udrželi, tedy byla jim prodloužena nájemní smlouva. Záměrně však neříká celou pravdu. Ti lidé dostali nově zařízený byt, mají snížené nájemné a to navíc platí ze sociálních dávek (příspěvku na bydlení). Navíc k nim každý týden dochází sociální pracovník, který jim domlouvá, aby peníze na nájem poslali. Udržet si byt za situace, že dostanete peníze od státu a jediné, co potřebujete, je poslat je včas na účet města, je samozřejmě velmi jednoduché. Nedokážu si moc představit, kdo a za jakých podmínek si nedokáže udržet byt, za který nemusí nic platit ze svého. Chlubit se tím je tedy prostě trapné.
I přesto mají noví nájemníci problémy. Více než polovina nájemníků mělo po půl roce opět dluhy, celkem šlo o 27 z 50 a celkem tyto dluhy dělaly 330 tisíc korun.
Mezi další čísla, kterými se Freund chlubí je to, že 7(!) ze 115 lidí, kteří dostali byt, začalo pracovat. To je opravdu v době nulové nezaměstnanosti velký úspěch. Kam se podíváte, firmy berou lidi na pozice skladníků, dělníků, prodavačů, baličů atd. Každý, kdo má ruce a nohy, si dnes může vybírat, kam nastoupí a nepracují opravdu už jen ti, kteří nechtějí.
Diskrminace slušných lidí
V Brně je v pořadníku na obecní byt asi sedm tisíc lidí, kteří nedluží městu a nedělají problémy. Mezi nimi i rodiny s malými dětmi či matky samoživotelky. Přesto na jejich úkor dostávají byty nepřizůsobiví, kteří nikdy nepracovali a jen tyranizují své okolí.
Podle mého názoru jde o diskriminaci lidí, kteří celý život pracují, platí tržní nájemné nebo hypotéku. A nikdo jim nic zadarmo nedá. A může za to současné vedení Brna v čele se slabým primátorem a levicovými aktivisty z žít Brno.
