Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já jsem se vyjadřoval k tomuto návrhu ve druhém a prvním čtení. Nicméně neodpustím si několik poznámek.
Za prvé ve druhém čtení načetl pan předseda Sklenák návrh na zkrácení lhůty k projednání mezi druhým a třetím čtením ze 14 na 7 dnů. Jak se ukázalo, bylo to zcela zbytečné, protože i při 14denní lhůtě by se to v pohodě zvládlo, protože jak dobře víme, tento bod byl pevně načten na dnešní pátek.
Chci pouze k tomu dodat, že garanční výbor měl minimum času na to, aby se mohl vyjádřit k jednotlivým pozměňovacím návrhům. Dokonce v době svolání garančního výboru nebyly ještě ani známy, nebo ještě ani vydány ve sněmovním tisku pozměňovací návrhy k tomuto návrhu zákona a dle omluv - já jsem také neměl možnost se účastnit garančního výboru - bylo jasné, že beztak nějaké reprezentativní stanovisko garančního výboru nelze vůbec docílit.
Víte, v takovém případě pak institut garančního výboru postrádá zcela na významu.
Když se vrátím k těm pozměňovacím návrhům, tak ve druhém čtení byly načteny pozměňovací návrhy, které jsou velmi zásadní z hlediska této normy. A již na té diskusi, která proběhla ve druhém čtení, se ukázala velká rozdílnost názorů na povinnost a především třeba délku předchozí hospitace v nemocnicích jako podmínky nároku na dlouhodobé ošetřovné, o tom mluvila paní poslankyně Pecková. Zatímco jedni s poukazem na nebezpečí nadužívání zdravotnické pobytové péče a i názory části odborné veřejnosti navrhli snížit minimální dobu hospitalizace ze sedmi dnů na tři dny, pan Kaňkovský a paní Pecková, tak naopak zase paní poslankyně Radka Maxová ve svém vystoupení s poukazem na jinou část odborné veřejnosti a z obav ze zneužívání dlouhodobého ošetřovaného požadovala povinnost sedmidenní hospitalizace ponechat.
Stejně tak je vedena velká debata kolem povinnosti či dobrovolnosti souhlasu zaměstnavatele s nepřítomností svého zaměstnance v práci po dobu poskytování dlouhodobé péče zakládající nárok na dlouhodobé ošetřovné. To je taky velký problém, zvláště pro ty menší zaměstnavatele, kde budou velmi složitě, pokud tam bude schválena ta povinnost, která je také načtena, tak to bude velmi obtížné nacházet zástup. Paní poslankyně Maxová vcelku logicky také navrhovala zúžit počet těch, kdo by měli nárok na novou dávku dlouhodobé ošetřovné.
Chtěl bych dodat, že vedeme diskusi o zcela nové sociální dávce v rámci nemocenského pojištění na konci volebního období. Díval jsem se, kdy vlastně doputoval ten vládní návrh zákona do Poslanecké sněmovny, bylo to 7. února 2017. A navíc tedy roční výdaje na tuto dávku ministerstvo odhaduje na více než dvě miliardy korun. A opět, jak jsme slyšeli v tom druhém čtení i s poukazem na stanoviska odborné veřejnosti ten odhad je možná a já bych řekl, s největší pravděpodobností hraničící s jistotou, podhodnocen. Zjevně ony dopady na státní rozpočet budou vyšší. Navíc stejně se tímto institutem neřeší potřeba dlouhodobé péče, protože po případných 90 dnech nárok na dlouhodobé ošetřovné stejně končí. My spíše podporujeme, aby v takovýchto případech stát hradil pracujícím něco na způsob mzdy, podobně jako je to u pěstounů, kdy se z této mzdy odvádí řádná srážka na zdravotní a sociální pojištění a pečující může být libovolně dlouhou dobu se členem rodiny a nemusí řešit, co se stane po 90 dnech.
Na závěr bych chtěl říci: Považuji za velmi riskantní teď na konci volebního období zavádět novou dávku při - a já tomu rozumím - snaze levice nějak zaujmout svou část voličského elektorátu. Takovéto věci se skutečně nedělají na konci volebního období, zvláště, když existují značné rozpory. Nejen kolem vůbec zavedení toho dlouhodobého ošetřovného, zavedení této nové sociální dávky, ale také i kolem samotného nastavení podmínek nároku na tuto dávku. Je určitě moudřejší již tuto otázku, jestli zavádět řekněme dlouhodobé ošetřovné nebo zvolit jiný institut, vhodnější institut, je vhodnější a moudřejší přenechat nové Sněmovně a poslancům vzešlých z nových voleb a nekomplikovat jim situaci. Děkuji za pozornost.
