usnesením Senátu číslo 482 z 26. schůze konané dne 12. srpna 2020 Senát vrátil návrh zákona číslo senátního tisku 297, číslo sněmovního tisku 866, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, které jsou v příloze tohoto usnesení. Senát se velmi podrobně zabýval zněním tohoto návrhu zákona - je docela komplikovaný, protože neřeší jenom to zrušení daně z nabytí nemovitých věcí - a jednoznačně podpořil dlouho diskutované zrušení té daně z nabytí nemovitých věcí, koneckonců tak zní i název toho zákona. A o nesmyslnosti daní spojených s převodem při nabytí nemovitých věcí bylo již popsáno mnoho, já se k tomu nechci vracet. Já to považuji za historickou chvíli, poněvadž v minulém volebním období i v tomto volebním období jak poslanci, Poslanecká sněmovna, tak Senát učinily několik pokusů ke zrušení této daně.
V případě této daně, ať už se dříve jmenovala daň z převodu nemovitostí nebo aktuálně daň z nabytí nemovitých věcí, se tak vždycky jednalo fakticky o dvojí zdanění, (kdy?) se již jednou zdanění příjmy ve spojení s prodejem nemovitostí daní podruhé. O tom se tady mluvilo již mnohokrát, navíc ta stávající koncepce, která byla prosazena od toho 1. ledna 2014, byla sice výhodnější pro správce daně, ale fakticky významně prodražovala pořízení nemovitých věcí, (kdy?) si kupující po úhradě kupní ceny mnohdy ještě musel půjčit peníze na to, aby mohl uhradit daň z nabytí nemovitých věcí, a to v situaci, kdy žádný příjem neobdržel, a naopak musel platit za koupenou věc.
V této souvislosti se mluvilo často o nemorálním přístupu státu. Vládní koalice jak v minulém volebním období, tak i v tomto volebním období fakticky hájila tu daň jenom z důvodu fiskálního přínosu do státního rozpočtu, z žádného jiného důvodu ne. Současné krizové období paradoxně otevřelo cestu ke konečnému a neodvratnému zrušení této daně, což samozřejmě Senát přivítal, proto do samotné materie rušení daně z nemovitých věcí, poněvadž byla napsána precizně, nezasahovalo.
Ale součástí tohoto sněmovního tisku byly ještě také i změny v zákoně o daních z příjmů. Já jsem si dal tu práci, paní ministryně to ví, a napočítal jsem, že se jedná o sto šedesátou novelu. Paní ministryně tvrdí konce více, ale já radši zůstanu u mých poctivých propočtů, sto šedesátou (nesroz.) novelu zákona o daních z příjmů. A samozřejmě v takovémto případě se ani nedivím, že z té Poslanecké sněmovny odešel do Senátu ne úplně dokonalý tvar novely zákona, protože původní koncepce, když pominu ten časový test, to prodloužení, do toho jsme taky nevstupovali, původní koncepce Ministerstva financí a vlády spočívala ve zrušení možnosti odpočítat úroky z hypoték, a to počínaje 1. lednem 2023, jestli se nemýlím. Ještě vlastně v roce 2022 ta koncepce počítala s tím, že by bylo možné u těch nově obstaraných smluv odečítat úroky z úvěrů až do souhrnné hodnoty 300 tisíc korun ročně.
Já to považuji a vím, že kolem toho byla velká debata, paní ministryně i v Senátu a i v Poslanecké sněmovně při projednávání tohoto návrhu argumentovala tím, že fakticky v případě zrušení daně z nabytí nemovitých věcí získá kupující peníze hned, nikoliv až za více let odpočty úroků z poskytnutého úvěru. Ale tady je třeba uvést na konto této poutavé a vynalézavé argumentace, že přece součástí toho úvěru na hypotéky není jenom pořízení nemovitých věcí, ale taky třeba údržba bytů tak, jak je to popsáno ve stávajícím § 15 odst. 3 a nově v § 4b), protože dokonce došlo jakoby i k určité systematizaci některých paragrafů, takže já osobně vítám a přivítal jsem a myslím, že přivítal i Senát, že byl podán návrh, kompromisní návrh, který usnadnil cestu k bezproblémovému dokončení legislativního procesu, a to i s tím, že nebyl úplně provázán (do?) celkové koncepce návrhů, které předložila vláda a paní ministryně.
Upřímně řečeno, při znalosti metody práce Poslanecké sněmovny se podívejte - a víte to dobře - máte dnes, nebo alespoň bylo navrženo na 494 bodů. I kdyby tady seděli géniové, tak v některých případech prostě je evidentní, že není čas na to, aby se některé věci provázaly úplně kompletně do tak složitých zákonů jako je zákon o daních z příjmů. Takže bez ohledu na to, že ten zákon nebo ten návrh, který předložil pan poslanec Vojtěch Munzar, nebyl bezvadný, určitě, tak usnadnil cestu k dalšímu legislativnímu procesu.
Senát měl dvě možnosti. Jednu zavrhl, aby rezignoval na to, že ten návrh není dokonalý a že mnohá ustanovení jsou neaplikovatelná, a počkal nebo akceptoval to, že se bude čekat na nějakou 161. novelu. Myslím, že takhle se nedá pracovat. Proto Senát nakonec i ve shodě s Ministerstvem financí přistoupil k opravě výsledného znění. Podotýkám, že to nebyla jednoduchá práce. Paní ministryně to ví, protože jsme spolu o tom debatovali. A vážím si, že naše senátní legislativa za spolupráce legislativy Ministerstva financí se po pěti hodinách poměrně intenzivního jednání nakonec dohodla. Proto říkám, že to není vůbec triviální věc. A vůbec tím nechci kritizovat návrh, který vyšel z Poslanecké sněmovny. Senát pak následně na plénu velkou většinou hlasů senátorů - myslím, že pouze dva senátoři se zdrželi při hlasováním o pozměňovacím návrhu - a pak v hlasování o vrácení toho zákona hlasovalo 70 z 71 přítomných senátorů. Takže je evidentní, že to mělo velkou podporu i podporu Ministerstva financí.
Abych to úplně osvětlil, protože jsem dostál debaty, jak to vlastně je s odpočtem těch úroků z hypoték, tak senátní koncepce v logice toho pozměňovacího návrhu počítá s tím, že pokud se dnes ten návrh schválí, tak ještě, pokud budou obstarány nebo uzavřeny smlouvy o hypotečním úvěru na bytové potřeby v letošním roce, tak je možno uplatnit odpočet úroků ze základu daně až do 300 tisíc korun. A pokud budou uzavřeny nebo obstarány tyto smlouvy od 1. ledna 2021, tak to bude do stanovené hodnoty 150 tisíc. Říkám to, aby to bylo jasné, protože jsem dostával i nějaké dotazy, jak to vlastně tedy je. Takže to je podstata návrhu Senátu.
Poslední věc - a ne že bych chtěl propagovat sebe sama, nemyslím osobně, ale Senát, ale musím to učinit. Často se vede taková iracionální debata o smysluplnosti Senátu. Každý ví, kdo ty poznámky občas pronáší. A já musím říci, že příběh tohoto zákona snad nejlépe ilustruje důležitost Senátu, protože není snad krystaličtějšího a lepšího příkladu. Senát v tomto se zachoval jako strážce určité legislativní činnosti, garant elementární proveditelnosti a aplikace těch ustanovení zákona, které přišly z Poslanecké sněmovny. Takže bych vás chtěl, vážené poslankyně a poslanci, požádat - a to i v souladu s předkladatelem paní ministryní financí - o schválení těch pozměňovacích návrhů resp. návrhu zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů v Senátu.
Děkuji za pozornost.
