Senát svým usnesením z 10. schůze konané 28. dubna 2021 vrátil návrh novely zákona o České národní bance, tedy sněmovní tisk 532, senátní tisk 77, Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy a zároveň mě pověřil, abych odůvodnil přijaté pozměňovací návrhy Senátem.
Chtěl bych především uvést, že Senát při projednávání novely zákona o České národní bance vzal do úvahy, že příslušný sněmovní tisk 532, tedy onen návrh, který zde projednáváme, byl předložen do Poslanecké sněmovny již 25. června 2019, za měsíc tedy uplynou od tohoto okamžiku rovné dva roky. Za ty dva roky se leccos stalo. Především vypukla covidová epidemie a v mezidobí došlo v reakci na tuto covidovou epidemii k určité novelizaci zákona o České národní bance a částečnému překlopení ustanovení z původního sněmovního tisku umožňujícímu České národní bance do 31. prosince 2021 k plnění svých zákonných úkolů obchodovat na finančním trhu s investičními nástroji a dalšími cennými papíry. Toto takzvané dočasné oprávnění bylo předmětem novely 192 z minulého roku, která vešla v účinnost 24. dubna 2020. Senát si byl vědom, že návrh zákona v podobě vzešlé z Poslanecké sněmovny rozšiřuje významně dlouhodobé pravomoci České národní banky ať již v oblasti vzpomínané měnové politiky, tak i v oblasti takzvané makroobezřetnostní politiky. Novela umožňuje provádět obchody s dalšími nástroji finančního trhu a se všemi jeho institucionálními účastníky. To dříve nebylo možné.
Česká národní banka, a mluvila o tom paní ministryně, tedy získává nástroj, který dovoluje podobně jako některým centrálním bankám včetně Evropské centrální banky provádět případně i takzvané kvantitativní uvolňování. Je to nástroj, který dovoluje centrální bance jít za hranice té tradiční měnové politiky prováděné prostřednictvím nastavení úrokových sazeb. Paní ministryně mluvila o tom, že je to návrh zákona, který byl velmi podrobně a dlouhodobě diskutován. Měla pravda. Byl diskutován již v minulém volebním období jako sněmovní tisk 1009, byl diskutován v tomto volebním období, ale dodávám k tomu.
Škoda, že u tak významné novely nebylo dosaženo ani v horizontu dvou volných období nějaké větší politické shody, jak koneckonců vyplynulo z hlasování v případě tohoto velmi důležitého zákona v Poslanecké sněmovně. Senát velmi podrobně ten návrh zákona projednával a rozhodl se vrátit tento návrh zákona se čtyřmi pozměňovacími návrhy. O většině z nich mluvila paní ministryně financí, já bych chtěl ale zdůraznit, že to nejsou návrhy, které by zásadním způsobem narušily záměr, spojený s přednostním tohoto návrhu zákona.
Když bych je měl okomentovat nějakým jednodušším způsobem, tak bych možná zvolil termín určité legislativní pojistky vedoucí k předběžné opatrnosti při nakládání těch rozšíření pravomocí do budoucnosti, které tímto návrhem zákona Česká národní banka získává. Senát se především domnívá, že je určitě z legislativního hlediska vhodné s ohledem na platný zákon 192, aby tato nová norma nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2022, a to s ohledem na již zmíněnou novelu toho zákona 192, která předpokládá nebo poskytuje tzv. dočasné oprávnění České národní bance obchodovat na finančním trhu do 31. 12. 2021. Je přede logické, když něco končí 31. 12. 2021, tak nová norma dokonce (rozšiřující?) možnost České národní banky obchodovat s investičními instrumenty včetně pohledávek včetně devizových hodnot či drahých kovů, aby takové dlouhodobé pověření nabylo účinnosti 1. ledna 2022.
Je to legislativně seriózní přístup. Každý další přístup považuji z legislativního hlediska za velmi nešťastný. To je předmětem toho čtvrtého bodu pozměňovacího návrhu Senátu. Pokud se týká toho odkazu na zákaz měnového financování, tak Senát doporučuje, aby v tom textu toho nového zákona bylo ponecháno úplně stejně ustanovení jako je tomu nyní v tom platném zákoně číslo 192, zdůrazňující, že tímto oprávněním není dotčen zákaz měnového financování. Vím, že to vyplývá i ze smluv o fungování Evropské unie, že i bez toho bychom mohli výkladem dovodit, že je zakázáno měnové financování a samozřejmě včetně přímého nakupování Českou národní bankou státních dluhopisů, to bychom mohli dovodit, ale nevidím jeden jediný důvod proč by to tam napříště nebylo, vždyť je to obsaženo ve stávající úpravě, kterou taky tato vláda prosadila.
Víte, všechno má svůj význam, i tato zmínka, tento odkaz má v případě bankovního sektoru svůj symbolický význam. Je to prostě určitá právní jistota a neztotožňuji se ani s paní ministryní, ani s panem guvernérem, pokud k této věci vystoupí, že by naopak tato zmínka mohla navodit dojem, že se to týká pouze paragrafu 32. Není tomu tak. My jsme v Senátu velmi, velmi důsledně dbali na to, aby tyto pozměňovací návrhy byly z legislativního hlediska naprosto, naprosto čisté.
K tomu vypuštění bodu 16, respektive oprávnění, nového oprávnění České národní banky zakládat právnické osoby, byť za účelem plnění zákonných úkonů. Tady bych chtěl pouze dodat, že podrobný návrh se zde projevil nebo byl načten i v Poslanecké sněmovně a získal poměrně velkou podporu. Víte, ta důvodová zpráva se této možnosti věnuje poměrně podrobně a to o něčem svědčí. Na jedné straně hovoří o tom, že se jedná o změnu formální, změnu v zásadě nepodstatnou z hlediska právního výkladu, protože Česká národní banka již teď má majetkový podíl v některých institucích, které se zabývají prováděním platebního styku se zahraničím, přesně podle výkladu toho zákona, stávajícího zákona o České národní bance.
Ta důvodová zpráva také odkazuje na některé případy z minulosti, které ale jsou již dávno (zkonsumovány?), kdy Česká národní banka svého času měla, podíl dokonce stoprocentní podíl, v takzvané České finanční, což byla společnost z období transformace, která již dávno zanikla. Já nevidím důvod, proč bychom teď otevírali dveře k tomu, aby Česká národní banka výslovně mohla, byť za účelem plnění svých úkolů a to bychom mohli vést tady dvouhodinovou debatu, co se pod tím všechno myslí, aby mohla zakládat právnické osoby, aby v budoucnosti prostě na Českou národní banku byly napojeny různé satelity. Jsem přesvědčen, že tomuto máme zabránit.
Já se nedomnívám, že by o to usiloval pan guvernér České národní banky, o zakládání nějakých dalších právnických osob, ale nevíme, jak bude bankovní rada vypadat za pět nebo za deset let, a pokud tento bod nevypustíme, tu možnost tam necháme, tak s velkou pravděpodobností - já dokonce dodávám hraničící s jistotou - za pět nebo šest let budeme mít kolem České národní banky řadu různých společností, byť založených za účelem plnění úkolů České národní banky. Z tohoto důvodu Senát navrhuje vypustit tuto novou nebo tu vyslovenou možnost, kterou přináší tato novela zákona.
Co se týká toho posledního návrhu, ten byl možná asi mediálně nejvíce prezentován. Jedná se o mírné - podtrhuji mírné a dávám dva vykřičníky - navýšení tzv. nadlimitních úvěrů u hypoték v situaci, pokud Česká národní banka (by?) skutečně využila svého oprávnění daného tímto zákonem a vydala by opatření obecné povahy, limity těch tří úvěrových ukazatelů, ale to navýšení z pěti procent na sedm a půl procenta. Tady musím říci a stojím si za tím vyjádřením, které jsem uvedl v Senátu, že se nejedná o dvacet miliard, ale podle vývoje nově poskytovaných spotřebních úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí, ať již za první čtvrtletí, nebo teď za poslední měsíc, se dostáváme někde maximálně k hranici deset miliard a to ani nepřekračujeme.
Co je cílem toho mírného navýšení? Dát možnost komerčním bankám, aby mohly posoudit individuálně schopnost žadatelů o úvěr splácet hypotéky svými risk managementy nebo oddělením risk managementu, a je to i reakce (nad?) doposud velmi zodpovědné chování těch komerčních bank. (Proto?) když jsem si přečetl, jaká je úroveň tzv. nesplacených úvěrů nebo nevýkonných úvěrů v oblasti hypoték, tak je to pouze osm desetin, respektive osmdesát osm setin procenta ze všech úvěrů. To znamená, nemusíme mít obavy, že by komerční banky tento prostor nějak zneužívaly. Je to opatření ve prospěch možností komerčních bank individuálně posoudit, zvláště v situaci, kdy jak víme, jdou ceny nemovitostí nahoru, to bude určitě potřeba, a je to opatření i ve prospěch žadatelů o hypotéky.
To jsou ty čtyři pozměňovacími návrhy. Já nebudu používat žádná podobenství, svobodní a podobně, které použila paní ministryně. Souhlasím s tím, že tento návrh zákona bychom měli schválit. Proto taky Senát nezamítl tento návrh zákona. Pouze ho vrací se čtyřmi velmi uvážlivými a legislativně střídmými a rozumnými návrhy.
Vážené poslankyně a poslanci, Senát se snažil pozměňovacími návrhy dostát své pověsti toho, kdo s určitým nadhledem a odstupem se snaží věci precizovat či předejít nějakým případným rizikům do budoucnosti. Proto vás žádám o podporu pozměňovacích návrhů Senátu, a to navzdory tomu, že paní ministryně s nimi nesouhlasí. Zanechme prestižního souboje, jestli má v tomto případě pravdu vláda, nebo Česká národní banka, nebo Senát. Je to velmi důležitý zákon a hledejme maximální možnou shodu, maximální možný průsečík tak, aby skutečně tento zákon byl schválen, byl schválen velkou částí hlasy Poslanecké sněmovny. Myslím si, že to je to hlavní, co by Poslanecká sněmovna teď měla udělat.
Senát nezamítl tento návrh, byť samozřejmě mnozí lidé mohou mít různé kritické připomínky k jednotlivým částem toho zákona. Já souhlasím s paní ministryní, že tento zákon máme mít, ale pokud už jsme se po dvou letech dobrali toho, že dnes se o tomto návrhu zákona bude hlasovat, tak udělejme všechno pro to, aby tento návrh zákona byl maximálně kvalitní a aby bylo dosaženo velké shody při hlasování o tomto zákonu na politické scéně.
Děkuji za pozornost.
