já se určitě nebudu zabývat bezpečnostními otázkami, bezpečnostním aspektem spojeným s přijetím této normy, jak učinil pan senátor Fischer. Půjdu o patro níže, ale myslím, že je zapotřebí také věnovat pozornost, co vlastně všechno je součástí tohoto návrhu zákona. On z jedné strany je jakousi technickou normou, která by měla vést ke zefektivnění vymáhání uplatněných mezinárodních sankcí. Není to zákon o provádění mezinárodních sankcí spojených pouze s agresí Ruské federace na Ukrajině, je to obecná norma, o tom už koneckonců mluvil pan ministr.
Některé instituty, já to nebudu opakovat, jako je poplatek za správu majetku stiženého sankcemi, jsou nové, odvážné, pro vlastníka docela tvrdé, ale asi v případě uplatnění mezinárodních sankcí je to na místě. Návrh zákona ale také umožňuje využít sankce spočívající v omezení poskytování veřejných prostředků sankcionovaným osobám a pro účely této normy jednak definuje veřejné rozpočty a vlastně poprvé v poslední době hojně užívaný pojem "veřejné prostředky". Je to vedlejší produkt tohoto návrhu, který nebyl moc vzpomenut.
Nemyslím ani panem ministrem, ale ani projednávaný v PS, ale je to věc, která může mít především pro území samosprávy poměrně významný dopad, protože poprvé v zákoně, byť pro účely tohoto zákona, definuje veřejné prostředky jako prostředky státního rozpočtu, státních fondů, ale také prostředky rozpočtů obcí, krajů. Zapomněl jsem na prostředky dobrovolných svazků obcí, ale to je jen detail.
Tento návrh předpokládá, že samozřejmě v okamžiku uplatnění sankcí v tzv. zvláštním režimu nebude možné poskytovat veřejné prostředky ani z rozpočtu krajů a obcí vůči sankcionované osobě. Je ale třeba si také uvědomit, že pravomoc zařadit na zvláštní seznam podle sankčního zákona, který jsme ještě neprojednali, budou mít vlády, toliko tedy exekutiva. Tzn. exekutiva rozhodne, kdo bude zařazen na sankční seznam.
Já věřím, že to bude vždy v případě nedemokratických regionů, ale vlády se mění, vlády jsou různé. A v zásadě takový zásah bude ovlivňovat možnost nakládat s majetkem krajů a obcí poměrně významně. Je to jedna z mála věcí, kdy toliko exekutivní rozhodnutí vlády omezí možnost nakládat v nějaké podobě s majetkem, rozpočty obcí a krajů. Na toto bych jen chtěl upozornit. Nechci se pouštět do nějakých státoprávných úvah, jestli je to úplně konzistentní soustavou, nebo není, ale je potřeba na to upozornit.
Druhou rovinou je víceméně samotná definice obsahu termínu veřejných prostředků. Návrh, aspoň který jsem studoval v PS a který PS víceméně projednala pouze v devadesátce, nevím, jestli tam byla nějaká diskuse, tak důvodová zpráva odkazuje v tomto případě na nějakou dávnější teoretickou práci Radima Boháče a spol. A já se obávám, aby tím nevznikla určitá pobídka k extenzivnímu výkladu využití takové obsahové definice. A to nikoli pouze pro účely provádění mezinárodních sankcí, ale pro účely jiné. Například pro účely kontroly obcí a krajů prostřednictvím NKÚ.
Já se přiznám, že jsem původně měl připraven pozměňovací návrh spočívající ve zúženější definici obsahu veřejných prostředků, a to bez prostředků rozpočtů obcí a krajů. Po zvážení časové prodlevy, která by s tím nastala, a problémů, jsem od toho upustil a jsem přesvědčen, že by skutečně Senát neměl rezignovat na přijetí doprovodného usnesení, deklarující použití zde definovaného obsahu pojmu veřejných prostředků pouze a výhradně pro účely tohoto zákona, nikoli jako impuls či legislativní odkaz k extenzivnímu výkladu možného uplatnění pravomocí NKÚ kontrolovat také hospodaření s prostředky obcí a krajů.
Dokážu si představit argumentaci "vždyť už veřejné prostředky jednou byly definovány v jiném zákoně". Takže já se přiznám, nechci to rozpovídávat, že pro mě jsou bližší, a vždy byly, dříve používané termíny na jedné straně "státní prostředky", na druhé straně "prostředky obcí a krajů". Lépe vystihovaly rozdíly v chápání různých pozic těchto článků veřejné správy. Různé odstíny těchto pojmů se mohou zdát na první pohled nepodstatné, ale opak je pravdou. Takže i z toho důvodu považuji za velmi důležité, abych upozornil Senát na to, že se tady poprvé definuje v nějaké legislativě, v nějakém zákoně obsah hojně využívaného pojmu "veřejné prostředky" a že to nemůže znamenat pobídku k tomu, aby postupně NKÚ argumentaci přijal jako opěrný bod v budoucnosti bez rozšíření pravomocí NKÚ, aby to přijal jako legislativní podklad pro kontrolu s nakládáním s veřejnými prostředky i na úrovni obcí a krajů.
Je to, uznávám, ve vztahu k tomuto zákonu věc, která je pouze méně významná, ale z hlediska vůbec fungování samospráv, z hlediska vůbec dalšího nastavení kontroly s veřejnými prostředky, považuji, aby Senát vyslovil jasnou vůli, že jasně politicky deklaroval, že ten termín, který je zde uveden, se týká pouze uplatňování a vymáhání mezinárodních sankcí podle tohoto zákona.
Děkuji za pozornost.
