Děkuji, pane předsedající. Dobrý den dámy a pánové, já jsem si vědom toho, že jsem tady v prvním čtení už několikrát říkal svůj názor, ale přece jenom toto je tak výrazný zákon, který tak zasáhne podnikatelské prostředí, že je nutné několik argumentů, které jsem tady říkal i v tom prvním čtení, zopakovat a pak se dostanu postupně k jednotlivým pozměňovacím návrhům, které jako část pozměňovacích návrhů ODS předkládám já osobně.

Já jsem tady říkal a myslím si to dodnes a nikdo mě zatím z toho nevyvedl, že EET se stala v České republice symbolem nedůvěry k podnikatelům. A tato nedůvěra byla uměle vytvořena a plánovitě podněcována hnutím ANO. Reprezentanti hnutí ANO, kteří toto vytvářeli, hráli vlastně na nejnižší pudy naší společnosti jako je lidská závist a de facto i třídní nenávist. Uměle se totiž tak rozdělila společnost na zaměstnance na jedné straně a živnostníky na straně druhé. A to je jizva na tváři společnosti, která se bude velmi těžko hojit. Živnostníkům se nasadila psí hlava, která navíc musí mít obojek ve formě on line sledování. Obojek, který si sami živnostníci zaplatí. Je to na jejich vlastní náklady. Protože v tomto případě skutečně stát přenesl náklady na kontrolu přímo na podnikatele. A ruku v ruce s touto kontrolou přišly restrikce a trestání ze strany státu nikoliv za to, že někdo chce obcházet své daňové povinnosti, ale za administrativní pochybení nebo za banální chyby svých zaměstnanců. Stát chce po živnostnících a podnikatelích, aby znali veškerou daňovou legislativu, byli daňaři, byli účetními, byli experty bezpečnosti práce, byli manažery kvality, byli statistiky ve svých firmách, byli personalisty, byli experty na odpadové a energetické hospodářství a znali mnoho dalších norem a regulací, které stát kontroluje a jejich plnění si vynucuje. To vše si vyžaduje čas a energii, které podnikatelé věnují státu na základě rozhodnutí státu a rozhodnutí i této slovutné Sněmovny, ale nikoliv na to gro na své vlastní podnikání. Přitom jejich každodenní úsilí a aktivita je základním předpokladem ekonomické prosperity našeho státu. Právě za tuto svou aktivitu jsou pak "odměněni" permanentní nedůvěrou. 

A ta permanentní nedůvěra té masivní většině poctivých živnostníků a podnikatelů vadí, protože samozřejmě v atmosféře společnosti dolehla i na ně.

V našem státě dochází postupně v posledních letech k neustálému zvyšování demokratického deficitu. To se vyznačuje tím, že rostou pravomoce státu na úkor práv občanů. Konkrétně v EET se to právě vyznačuje různými pokutami za administrativní pochybení, za banality typu nepřeřízení času na zimní čas nebo letní čas, včasné zaúčtování krabičky tic tac do pár sekund, nebo neumístění tabulky s informací o EET na provozovně atd. Anebo se třeba šibeničními lhůtami pro živnostníky v rámci kontrolního hlášení. Podnikatelé - zejména ti malí - jsou oproti státu v nerovnoprávném postavení. Stát by měl být ale partnerem živnostníkům a střední třídě. Nebýt tím, kdo za každou cenu trestá, je restriktivní a mnohdy to mnozí živnostníci označují i za šikanózní jednání.

Na množství kontrol se ukazuje, jak Finanční správa dostala do ruky bič na podnikatele, ale základ prosperity státu není růst státní moci, permanentní nedůvěra a utahování šroubů pro malé živnostníky. Základem ekonomické prosperity státu je právě soukromá aktivita. A my - a já to tady říkám neustále a opakuji to a budu to opakovat - budeme rádi za každého člověka, který se dokáže v budoucnu postarat sám o sebe, o svou rodinu. Dokáže vydělávat, nabízet své služby svému okolí, dávat dokonce i mnohým lidem práci. A přispívá do zdravotního a sociálního systému České republiky a není závislý na sociální podpoře státu. A bohužel hnutí ANO ve vládě díky EET tento přirozený model plánovitě boří. Protože co je EET? To je jenom symbol toho, že živnostníci jsou pro stát pouze zdrojem příjmů do státního rozpočtu.

My máme přístup ke střední třídě a živnostníkům jiný, a proto zde představím několik pozměňovacích návrhů. První pozměňovací návrh, který vám chci, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, představit, de facto ruší náběh třetí a čtvrté vlny EET. Fiskální výnosy z již zavedené první a druhé vlny EET jsou diskutabilní. Když se podíváte na to, jak rostou jednotlivé příjmy státu, roste ekonomika, tak tam není výrazných rozdílů v trendech mezi tím, když není zavedeno EET a EET. My skutečně nedokážeme rozlišit, zda jedna koruna příjmu do státního rozpočtu přišla proto, že máme v České republice ekonomický růst, toho podnikatele a živnostníka navštívil nový klient, nebo stávající klient si zaplatil větší služby, protože zkrátka žijeme v ekonomickém růstu - anebo je to díky tomu, že EET přineslo odhalení dříve této černé tržby. Já si to nemyslím, já podnikatelům věřím a myslím si skutečně, že nemůže Ministerstvo financí jednoznačně a stoprocentně dokázat, že přínosy EET jsou takové, jaké se nám snaží v tiskových zprávách říkat.

Naopak, rozšíření EET povede ke zvýšení administrativní náročnosti podnikání v různých sektorech, v různých oborech. Ministerstvo financí mezi nimi nerozlišuje, ale říkal to tady správně pan kolega Ferjenčík, že předtím bychom se měli skutečně zamyslet, jestli není rozdíl třeba mezi malým živnostníkem někde v nějaké obci, a mezi velkým supermarketem. Takže nevede EET k narovnání podnikatelského prostředí, ale naopak vede právě ke zvýšení administrativní a dokonce i finanční náročnosti podnikání. Protože náklady na podnikatelskou činnost to jednoznačně zvýší. To nejsou jednorázové výdaje ze strany živnostníků na pořízení EET, to není jenom jednorázový výdaj na zakoupení toho zařízení. To jsou náklady na správu toho zařízení, na údržbu toho zařízení, náklady na zajištění připojení apod.

Z tohoto důvodu já se domnívám, že se nejedná o nástroj, který narovnává, ale naopak o nástroj, který přináší nerovnost do podnikatelského prostředí. A já bych vám tady jenom, abych podpořil tento náš pozměňovací návrh, přečetl pouze část toho disentního stanoviska některých ústavních soudců proti výroku nálezu ÚS k posuzování EET. Dovolím si tuto citaci: Před zavedením EET měl proto stát poctivě a velmi důkladně zkoumat, zda již byly vyčerpány všechny méně invazivní a obtěžující možnosti, které má k dispozici ke kontrole správného a spravedlivého výběru daní. Nic takového se však v daném případě nestalo. Byť zavedení EET nesporně představuje další administrativní i finanční zatížení činnosti podnikatelů. Ustrnout na pouhém konstatování, že zavedení EET velmi pravděpodobně povede ke zvýšení výběru daní, a proto obstojí i z ústavněprávního hlediska, je totiž velmi nebezpečné a zneužitelné. Zavedení EET pod veřejně prezentovaným, byť empiricky zcela nepodloženým politickým dojmem, že nikdo daně neplatí, a je proto namístě zpřísnění jejich výběru, totiž považujeme za podobně nerozumné a ve svých důsledcích nespravedlivé, jako ponechání celé třídy po škole jen proto, že v hodině vyrušoval jediný žák. Bohužel, tato vstupní úvaha je základní filozofií napadeného zákona a není řešitelná odstraněním pouze několika jeho nekřiklavějších zásahů do soukromí a svobody podnikání. Proto já z těchto důvodů a ztotožňuji se s tímto disentním stanoviskem části ústavních soudců, navrhuji pozměňovací návrh, který ruší rozšíření EET, třetí a čtvrtou vlnu.

Další pozměňovací návrh, který jsem si dovolil nahrát do systému, je podobný, který říkal můj kolega Ivana Adamec, je zrušení nesmyslné povinnosti umisťovat tabulku o EET na každé provozovně. Tak jestli chceme bojovat proti daňovým únikům, co má za smysl trestat jednotlivé podnikatele za to, že si vylepili, nebo nevylepili nějakou tabulku na provozovnu. To je klasický příklad toho, co jsem říkal, že zde dochází k demokratickému deficitu a zvyšování zbytečných pravomocí státu na úkor práv právě živnostníků. A proto navrhuji tuto povinnost, která je nesmyslná, vůbec nevede k tomu původně proklamovanému cíli zavedení EET, bez náhrady zrušit.

Další tři návrhy se netýkají přímo EET, které vám budu představovat, ale týkají se kontrolního hlášení. Protože to bylo další opatření, které zasáhlo nějakým způsobem podnikatelský sektor. A my musíme vidět, že i v tom kontrolním hlášení některé lhůty a některé pokuty jsou nepřiměřené.

Jeden z pozměňujících návrhů, který předkládám, reaguje na skutečnost, kdy v rámci přijetí tzv. daňového balíčku před pár měsíci došlo k jedné zásadní změně ve smyslu udělování pokut správcem daně. Dosud platná právní úprava před přijetím balíčku, která právě s daňovým balíčkem byla změněna, předpokládala nejdříve udělení pokuty za pochybení dle § 101h) odst. 1 nebo 2 daňového řádu. To jsou pokuty, pokud někdo dal pozdě kontrolní hlášení, nebo si ho neopravil. Daňový balíček toto změnil na to, že správce daně, pokud sám usoudí, že podnikatel maří správu daně, může uložit pokutu až půl milionu korun, což je likvidační výše, i tomu, kdo včas dal kontrolní hlášení, ale nevyplnil ho úplně celé, resp. nevyplnil všechny údaje úplně přesně. Takže se netrestá nesplnění daňových povinností, ale trestá se i snaha o splnění daňových povinností i administrativních povinností tím, že ten podnikatel dá to kontrolní hlášení, ale bohužel se může stát, že tam má nějakou chybu. A stát by měl v takovém případě přistupovat nejdříve k tomu, aby se snažil ve spolupráci s tím podnikatelem tu chybu odstranit, a ne ho hned trestat likvidační pokutou. Proto se domnívám, že nejdříve je nutné prokázat úmysl ztěžování nebo maření daní. Proto navrhuji pozměňovací návrh, který mění tuto pokutu do varianty, která byla před tím daňovým balíčkem. A věřím, že se k tomu připojíte, protože skutečně nemá smysl takto likvidačně trestat podnikatele za administrativní pochybení.

Další dva pozměňovací návrhy se také týkají kontrolního hlášení. Jestli jste se bavili s podnikateli, tak jste zjistili, že jim nevyhovuje pětidenní lhůta na doplnění či opravu kontrolního hlášení na základě výzvy. Ta stávající lhůta pěti dnů je naprosto nepřiměřená. Může se stát v životě cokoliv, můžete mít účetní na dovolené, může být nemocná a podobně a ta pětidenní lhůta je pro podnikatele skutečně naprosto nepřiměřená, a pak právě nastává fáze pokut. Proto chce předložený pozměňovací návrh změnit současné nerovné postavení státu a podnikatelů. Zatímco stát má ve většině oznámení a vyjádření lhůty v řádech týdnů, občan - podnikatel musí podat opravné údaje ke kontrolnímu hlášení právě v době pěti dnů. Tato lhůta, jak už jsem tady řekl, vede k mnohým komplikacím, když se občan snadno dostane do rozporu se zákonem, aniž by chtěl obcházet své daňové povinnosti. A zejména u malých živnostníků a malých podnikatelů, kteří mají omezenou pracovní kapacitu na plnění uložených administrativních úkonů bez zastupitelnosti a u podniků využívajících samostatné externí účetní, je stávající lhůta pěti dnů naprosto, ale naprosto nepřiměřená. Proto jsem přesvědčen, že by doba pro doplnění či potvrzení údajů v kontrolním hlášení měla být navýšena z pěti na patnáct dnů. Je to dostatečně komfortní lhůta pro to, aby si podnikatel mohl případně kontrolní hlášení opravit, ale státu žádná daňová škoda nenastane. To je podstatné a to je motiv mého návrhu.

Další pozměňovací návrh reaguje na skutečnost, kdy je systém v kontrolním hlášení opakovaně a oprávněně kritizován za nadměrnou výši pokut zejména v situacích, kdy se jedná pouze o administrativní pochybení přes skutečnost, kdy se daňový subjekt snaží svoje pochybení napravit.

Cílem tohoto pozměňovacího návrhu je buď ve variantě A zrušení, nebo ve variantě B aspoň snížení pokuty na čtvrtinu částky pro podnikatele, kteří podají kontrolní hlášení dodatečně, a to aniž by k tomu byli Finanční správou vyzváni. Je to klasický příklad - podnikatel si na to v návalu svých povinnosti vzpomene o den později a podá sám o své vůli kontrolní hlášení později. V takovém případě není důvod, aby stát takového podnikatele trestal nějakou pokutou, protože jeho jednání skutečně nevede k obcházení svých daňových povinností, ale naopak se svoje povinnosti snaží plnit. Dám vám konkrétní příklad z jiného oboru. Pokud všichni dostáváme, a mně se to, přiznám se, někdy stane, že zapomenu zaplatit účet za mobilní telefon a dostanu upozornění od mobilního operátora, že pokud zaplatím v nějaké lhůtě, tak mi žádná pokuta nehrozí. Já za to mobilním operátorům děkuji, protože někdy skutečně pod návalem povinností člověk normálně zapomene, a to se může stát i podnikatelům. A stát by neměl podnikatele trestat za to, když si vzpomenou pozdě. Měl by je naopak ocenit za to, že si vzpomněli a podali kontrolní hlášení bez výzvy správce daně.

Druhou změnou, kterou tento pozměňovací návrh přináší v obou svých variantách, je snížení pokuty pro podnikatele, kteří nepodali kontrolní hlášení a následně jej po vyzvání správcem daně podali v náhradní lhůtě. Mně se zdá stávající pokuta ve výši 10 tis. korun za takovéto jednání velmi nepřiměřená. Zase - může se stát, že někdo zapomene, dostane výzvu, svou chybu napraví a podá kontrolní hlášení. Tady nevidím důvod, proč by správce daně mohl dát pokutu až do výše 10 tis. korun. Proto navrhuji, aby se toto snížilo na jednu čtvrtinu, to znamená na 2,5 tis. korun, což je podle mého názoru dostatečnou sankcí, jež bude v budoucnu motivovat podnikatele k časnému zaslání kontrolního hlášení a zároveň není drastickým trestem za možné administrativní pochybení.

To je mých pět pozměňovacích návrhů, ke kterým se v rámci podrobné rozpravy dále přihlásím. Děkuji za pozornost.