Tento význačný muž první republiky se narodil v rodině sedláka v pražské Hostivaři. Absolvoval nižší gymnázium v Praze a Zemskou hospodářskou školu v České Lípě. O studium neměl další zájem a vrátil se na rodinný statek, který v roce 1897 po smrti svého otce převzal. Začal být aktivní v agrárních spolcích. Od roku 1902 byl místopředsedou Sdružení českých zemědělců. V roce 1906 se podílel na vzniku časopisu Venkov.
V roce 1908 byl za Českou stranu agrární zvolen do českého zemského sněmu. Byl jím až do roku 1913, kdy byla činnost sněmu pozastavena. V roce 1909 se stává předsedou této české strany. Za války spolupracoval s českým odbojem, byl jedním z iniciátorů vzniku Českého svazu (českých poslanců Říšské rady a zemského sněmu).
28. října 1918 společně s Aloisem Rašínem (který byl autorem textu zákona), Jiřím Stříbrným, Františkem Soukupem a Vavro Šrobárem podepsal Zákon o zřízení samostatného státu Československého. V nové československé vládě se stal ministrem vnitra a převzal odpovědnost za řízení okresních úřadů a za postupné vojenské obsazování pohraničí.
V roce 1920 opustil post ministra vnitra a soustředil se na vnitrostranickou politiku a sjednocení české a slovenské strany pod názvem Republikánské strana zemědělského a malorolnického lidu.
Od října 1922 až do února 1929 (s krátkou přestávkou od března do října 1926 během politické krize) zastával post ministerského předsedy Československé republiky. Uvažovalo se o jeho kandidatuře na prezidenta, které se v roce 1927 vzdal ve prospěch stávajícího, prvního prezidenta T.G.Masaryka.
Získal si v té době i mezinárodní renomé, protože se stal předsedou mezinárodní organizace evropských agrárních stran. Intenzivní politická činnost se projevila na jeho zdraví., V roce 1929 musel předat pozici předsedy vlády i agrární strany F. Udržalovi a odejít do ústraní. V roce 1933 podlehl vleklé srdeční chorobě.
Antonín Švehla byl rozvážný politik, schopný vyjednavač a muž kompromisu. Zajímavostí pro dnešní dobu sociálních sítí je to, že byl vlastně diskrétním politikem, údajně moc nevystupoval na veřejnosti a mnoho rozhovorů neposkytoval.
Na jeho nejslavnější citát jsem v uplynulém období vzpomínal v poslaneckých lavicích docela často: „Sociální demokraté rádi rozdávají koláče, které sami neupekli a upéci ani nemohli, protože snědli těsto, které ještě nestačilo ani vykynout." Čest jeho památce!
