Bitva u Zborova a vojenský úspěch československé brigády 2. července 1917.
Jednalo se o první významnou bojovou zkušenost česko-slovenských jednotek proti Rakousku-Uhersku v Rusku.
Rychlost, efektivita a zejména hrdinné vítězství Československé střelecké brigády otevřelo cestu k formování Čs. legií na Rusi, bez kterých by byl vznik našeho státu mnohem složitější. Paradoxem bitvy ovšem zůstává, že Češi a Slováci zde byli i v řadách rakousko-uherské armády a tak naši předci stáli proti sobě.
Zborovská tradice tvořila základní pilíř ideje nového, samostatného československého státu.
Druhý červenec se každoročně slavil v celé mladé republice. Tento symbol byl pak odstraňován za nacistického i komunistického režimu.
Československá střelecká brigáda v počtu 3.500 mužů v rámci tzv. Kerenského ofenzívy nečekaně prolomila frontu a pronikla až za třetí obranné postavení armád Centrálních mocností v hloubce 4 km, ačkoliv čelila početní i zbraňové převaze. Pomohl i způsob jejího boje. Vojáci totiž útočili tak, jak byli zvyklí jako průzkumníci – v malých hloučcích o několika mužích, což vedlo k jejich lepšímu krytí před smrtelnou palbou kulometů. Úspěch na První světovou válku nečekaný a nečekalo to tehdy ani samotné ruské velení.
V boji zajala 4000 mužů, ukořistila 20 kanónů a velké množství dalšího vojenského vybavení. V boji padlo 173 legionářů, dalších 29 podlehlo zraněním a 32 zůstalo nezvěstných. Na rakouské straně padlo 140 vojáků českého původu z 35. plzeňského a 75. jindřichohradeckého pluku.
Po tomto vítězství brigády se k Čs. legiím na Rusi přihlásilo 27 tis. mužů a ruská prozatímní vláda již nebránila vzniku samostatné armády. Bitvy se zúčastnili a později byli vyznamenáni Stanislav Čeček, Mikuláš Číla, Václav Petřík, Jan Syrový nebo později kontroverzní Radola Gajda.
Úspěchy Čs. legií na Rusi, které začaly touto bitvou a pokračovaly později úspěšnou obranou proti bolševickým útokům a udržením rozsáhlých oblastí Sibiře kolem Transsibiřské magistrály, výrazně přispěly ke vzniku samostatného Československa.