Děkuji za slovo. Omlouvám se kolegům, které jsem předběhl, ale tím, že ten bod byl neočekávaně zařazen na odpoledne, tak jsem měl obavu, že bych to do sedmi nestihl, tak abych nebyl osočen z obstrukce, tak jsem se radši přihlásil zhruba v 16 hodin k mikrofonu. Nejdřív mi dovolte pár obecných poznámek, možná jich bude víc než pár, a potom dva konkrétní pozměňovací návrhy včetně odůvodnění.
Málokdy souhlasím s paní ministryní Maláčovou, ale dneska, když ráno vystupovala, tak říkala mimo jiné větu, kterou bych podepsal, že opakování je matka moudrosti. Takže zopakuji některé argumenty, které uvedli mí předřečníci. První téma, které já považuji opravdu za nejzávažnější v tomto návrhu zákona, nejvíce škodlivé, je sektorová daň pro pojišťovny.
Ráno, když jsem měl puštěnou televizi, tak tam promluvila z nějakého staršího záznamu (?) paní ministryně financí Schillerová a já jsem si tu větu zapamatoval, ona tam říkala: Pojišťovny si mohou ty technické rezervy dělat, jak chtějí, jak uznají za vhodné. (Min. Schillerová: Daňově uznatelné.) To jste už neřekla. Ale i kdyby, není to pravda. Nepoužívám záměrně silnější výraz, který bychom v českém jazyce našli, bezesporu. Není to pravda a já nevím, jestli to paní ministryně říkala úmyslně, nebo neúmyslně.
Technické rezervy, pokud je chce pojišťovna uplatnit, tak jejich uplatnění podléhá několikanásobné kontrole. Není to tak, že si ředitel pojišťovny řekne, zvýším technické rezervy daňově uznatelné a je to. Existuje externí audit, který audituje pojišťovny, který to velmi pečlivě zkoumá. Existuje interní auditor, který je nezávislý na managementu, který to pečlivě zkoumá. Existuje úctyhodné povolání a podle mých informací tato společnost, která sdružuje tyto experty, oslavila přednedávnem sto let, a to jsou pojistní matematici. To jsou experti, kteří počítají pojistné plány a budoucí rizika a budoucí možné výnosy pojišťoven, a jejich výsledky nemůžeme... (nesroz.), dokonce jejich odměňování kontroluje regulátor - Česká národní banka, takže nemohou být odměňováni a motivováni k vyšší mzdě díky tomu, že napíšou pojistný plán podle přání managementu či vlastníků pojišťovny. A samozřejmě existuje dohled České národní banky. Takže věta, že pojišťovny si mohou určit výši technických rezerv, jak se jim hodí, ať tam je to daňově uznatelné, nebo ne, není pravdivá a neodpovídá realitě a je to úmyslné zkreslení a zakrývá to pravý stav věci.
Návrh, který máme na stole, bych nazval, co se týče pojišťoven úplně jednoduše, jedná se o znárodnění peněz klientů pojišťoven. Já jsem nebyl na jednání podvýboru, které proběhlo snad minulý nebo předminulý týden, kde podle mých informací padl dotaz na zástupce České národní banky, jak by se regulátor - Česká národní banka chovala, pokud by pojišťovny zareagovaly očekávatelným způsobem na návrh zákona, to znamená, že technické rezervy by měly v té minimální výši, o kterých mluví evropská směrnice Solvency II, o které tak ráda mluví paní ministryně Schillerová. Víte, co odpověděl zástupce České národní banky? Paní ministryně to určitě ví, ale nevím, jestli to víte vy všichni. Zahájili bychom s vámi správní řízení, na jehož konci by mohlo být odebrání licence. Jinými slovy, pokud by naše pojišťovny, které podléhají dozoru České národní banky, měly technické rezervy pouze ve výši, kterou předepisuje Solvency II, tj. v minimální výši, měly by problém s regulátorem, mohly by přijít o licenci a mohlo by to směrovat k tomu, že by musely ukončit svou činnost na území ČR. Důvod je jednoduchý. Minimální rezerva z hlediska obezřetnosti a stability tohoto trhu není pro regulátora v ČR dostatečná. Já tomu rozumím a myslím, že to je správný přístup.
Obzvlášť pikantní je návrh na zdanění rezerv v oblasti životního pojištění. Podle slov paní ministryně dochází k daňové optimalizaci a firmy, resp. pojišťovny se vyhýbají placení daní. Ale tady Ministerstvo financí a vláda jako celek navrhuje zdanit budoucí zisky, o kterých nikdo neví, jestli budou, nebo nebudou. Ale už je zdaníme! Já tomu vůbec nerozumím. Já nevím, jak zněl úkol pro paní ministryni. Vyškrábat všechno, co se dá? Zdanit, co se hýbe? Zdanit všechno, co nás napadne? Nebo nevím, jaké bylo zadání. Jeden z předřečníků tady říkal, že ten nápad opakovaně vzniká v útrobách této ctihodné budovy - Ministerstva financí, opakovaně to ti úředníci navrhují ministrům a všichni ministři kromě paní ministryně Schillerové to odmítli. Poctivě přiznám, na tom není nic špatného, že jsem se setkal se zástupci pojišťoven, kterým vadí nejvíc, oni to řekli mnohem kulantněji, já bych možná použil silnější slovo, arogance Ministerstva financí. Bylo jim slibováno jednání s tím, že budou návrhy konzultovány, a to jednání se neuskutečnilo na úrovni paní ministryně. Dodnes. Hlavně jsem to slyšel před tím, než vláda ten návrh schválila. Jestli to někdo vydává za korektní jednání se zástupci odvětví, které podle mých informací za 30 let působení v České republice, nebo 28 v České republice a dva roky ještě ve federaci, nechtělo ani korunu ze státního rozpočtu. Nepamatuji si případ, že by státní rozpočet, a tudíž daňoví poplatníci museli sanovat ze svých daní, a tím pádem cestou státního rozpočtu, nějaké zkrachovalé pojišťovny. Ano, byly tady pojišťovny, které nedostály svým závazkům vůči svým klientům, zejména při katastrofických povodních v roce 1997 a 2002. Ale ty závazky převzaly jiné pojišťovny v České republice a každému klientovi vyplatily pojistné plnění bez náhrady a bez žádosti o participaci státního rozpočtu, což se o jiných částech finančního trhu prostě říct nedá, tam byla situace jiná.
Navržené zdanění je vlastně ve výši jednoho ročního zisku celého sektoru. Prý je to spravedlivé. No, pro klienty pojišťoven to spravedlivé není! Porovnávat to s rezervami, které mohou vytvářet jiné podnikatelské subjekty, není fér, protože to je úplně jiný režim. Jsme jediná země v Evropě, v Evropské unii, která chce daňovou uznatelnost technických rezerv řešit podle Solvency II. Opakovaně jsem žádal na rozpočtovém výboru náměstka paní ministryně, aby mi uvedl případ z jiné evropské země, a neuvedl, protože nemohl. Nikde jinde takový nápad neměli. Vůbec nikde.
Takže já vlastně neznám tu motivaci, kromě toho, že si někdo nakreslí 10 mld. do rozpočtu, protože si vezme částku rezerv, vynásobí to krát 0,19, trojčlenka dá výsledek. Jako vstřícný krok se uvádí to, že se to rozloží do dvou let. Je to přesně krok pro zvýšení motivace na odvod zisků z České republiky. Podle mých informací, a paní ministryně je může potvrdit, nebo vyvrátit, jsou pojišťovny jako sektor možná největší držitel státních dluhopisů a mnohé z nich říkají, že pokud ten zákon projde, tak se budou muset odinvestovat a nebudou dále investovat do státních dluhopisů. A vlastníci? Velmi pravděpodobně zareagují tím, že buď zřídí pobočku zahraniční firmy, tudíž nezaplatí na daních vůbec nic, ani z technických rezerv, ani daně z příjmů, nezaplatí vůbec nic, anebo budou odvádět vydělané peníze mimo Českou republiku. Velmi často slyším Andreje Babiše říkat slova o tom, že je potřeba buď zabránit, nebo motivovat vlastníky, aby zisk neodváděli z ČR, aby ho investovali v ČR, a to je správný názor. Ale toto opatření jde přesně proti tomuto plánu.
Já jsem měl řečnickou otázku na rozpočtovém výboru, a proto říkám řečnickou, kdo bude příště na řadě, když teď projdou pojišťovny? Budou to zdravotní pojišťovny? Také mají rezervy. Možná by to také mohlo přinést něco do rozpočtu s nějakým zdůvodněním, například že se bude o zdraví lidu stát starat lépe než zdravotní pojišťovny, jak tady slyšíme to falešné zdůvodňování návrhů na zvýšení spotřební daně, ale k tomu se teprve dostanu.
Takže nejvíce nebezpečný pro klienty, pro občany, pro stabilitu finančního trhu je návrh na zavedení sektorové daně pro pojišťovny, která se jmenuje tak hezky technicky, aby tomu nikdo nerozuměl, zdanění technických rezerv pojišťoven. Když se podíváte na hospodářské výsledky například pojišťoven a bank, tak zjistíte, že bankovní sektor má mnohonásobně vyšší zisky v součtu než sektor pojišťovnictví. Na rozdíl od například kolegů z pirátské strany jsme slyšeli na rozpočtovém výboru, my nenavrhujeme sektorovou daň dani pro banky, ani pro pojišťovny, a já to respektuji jako regulérní politický názor, se kterým nesouhlasím.
Nicméně to je ještě horší, než sektorová daň, to, co navrhují paní ministryně a vláda jako celek. Nicméně banky členové vlády zřejmě k něčemu potřebují a pojišťovny ne. Jiné vysvětlení nemám. Chápal bych názor vlády, která by chtěla - chápal - rozuměl bych politickému názoru vlády, že chce zavést sektorovou daň ve vybraných odvětvích ekonomiky. My bychom byli politicky proti, protože si myslíme, že to nakonec zaplatí klienti těch takzvaně postižených odvětví. Ale tady vidíme metodu, že v některém sektoru se to zavádí, v některém ne, ale přitom se to maskuje jiným názvem.
My jsme hlasovali na rozpočtovém výboru několik pozměňovacích návrhů k tomuto bodu. Podle mě oba, pokud přijdou - a já myslím, že je kolegové načetli na plénu v rámci druhého čtení - si zaslouží naši podporu. Samozřejmě nejlepší je to zrušit úplně. To je pozměňovací návrh, který občanští demokraté budou podporovat. Taky bychom ho podali, ale nemá cenu soutěžit, kdo ten návrh podá, kdo byl první, kdo druhý. Důležité je sehnat pro to podporu v Poslanecké sněmovně.
A v této chvíli chci nabídnout paní ministryni politický kompromis, protože si myslím, že jeden z pozměňovacích návrhů představuje politický kompromis, který částečně daní ty technické rezervy, ale současně neohrožuje tu nejcitlivější oblast, kterou jsou peníze klientů a budoucí výplatu klientům.
Myslím si, že kdybychom se v Poslanecké sněmovně usnesli a dohodli, že ten přijatelný kompromis - a podle mě je to horší, než řešení to tam nemít vůbec - je takový, že vyndáme oblast životního pojištění ze zdanění. Mimochodem oblast životního pojištění byla vždy mimo zdanění bez ohledu na to, jestli byl načten a schválen nějaký pozměňovací návrh, nebo nebyl. Vždy v České republice byla vyňata z potenciálního zdanění. A ten kompromis spočívá v tom, že ta druhá část - po pravdě řečeno, je to ta menší - by zdaněna být mohla. Ne s naším souhlasem, ale řekl bych, že ten souboj by pak nebyl tak urputný. Jako že ještě očekávám urputný souboj o finální znění tohoto návrhu.
Jako obvykle ten zákon projednáváme pozdě. Jsme teprve v druhém čtení v dolní komoře. Až to projde do třetího čtení a schválíme ho ve třetím čtení, tak to půjde do horní komory. Myslím, že i vláda si všimla, že horní komora má jiné politické složení, že zdejší opozice má většinu v horní komoře a naopak. Takže je vysoce pravděpodobné, pokud nedojde k nějakým kompromisním řešením v těch nesložitějších otázkách, že ten zákon bude buď zamítnut, nebo vrácen s některými pozměňovacími návrhy.
A 1. 1. 2020 se blíží. I v neoptimističtějším scénáři ten návrh zákona vyjde kolem Vánoc. V méně optimistickém, já bych řekl realistickém, scénáři vyjde ve Sbírce zákonů po Novém roce. Uznávám početní poměry v Poslanecké sněmovně. Je mi jasné, že vládní většina zafunguje a že nakonec ten zákon bude schválen, o tom není sporu. Otázka je, v jaké podobě. A oblast pojišťovnictví je opravdu v podobě, která je nebezpečná.
Paní ministryně říká, že to není pro její vládu, že to je pro ty budoucí vlády. Tak já vám říkám za budoucí vládu, že my ty peníze nechceme. Nechte je těm klientům, nechte je těm pojišťovnám. My si se státním rozpočtem poradíme i bez těch peněz. Takže netvrďte, že děláte dobrý skutek pro naši vládu, že vy nám tam přinesete nějaké dodatečné daňové zdroje. A pokud ano, mysleli jste to hezky, děkujeme pěkně, tento dárek odmítáme, protože je to na úkor občanů, klientů a pojišťoven.
Anebo jste to nemysleli vážně a těšíte se, jak ty peníze utratíte vy. I za tu cenu, že bude nižší stabilita segmentu pojišťovnictví, i za tu cenu, že bude hrozit odliv financí, zisku, dividend. Ale taky hrozí odliv těch mozků, těch špičkových odborníků, těch pojistných matematiků. Protože to je opravdu speciální profese a těch odborníků neběhají tisíce ani v České republice, ani v jiných státech. A když nebudou mít podmínky pro svou práci v České republice, no tak budou pracovat v jiné členské zemi Evropské unie. A nebudeme mít ani odvody z jejich mezd. A nebudeme mít ani daň ze závislé činnosti z jejich mezd. To znamená, já tomu ani fiskálně nerozumím tomuto řešení.
Na první pohled vypadá deset miliard jako částka, která je pro státní rozpočet zásadní. Nicméně - a teď nevím, jestli to už máme jako sněmovní tisk, jestli už návrh rozpočtu dorazil nebo ne. Ale z toho, co naposled projednávala vláda, tak máme 1 610 miliard výdajů na příští rok. To znamená, jedno procento je 16 miliard, takže deset miliard je méně, než jedno procento, rozvinuto do dvou let, je to méně, než půl procenta. Není to nic, co by ten rozpočet ohrožovalo, naopak to ohrožuje ten sektor.
Takže za občanské demokraty říkám, že budeme podporovat jak úplné vypuštění této části zákona, tak i ten kompromis, to znamená vyjmutí oblasti životního pojištění. I tak by to bylo složité pro ten sektor, ale je to částka, která je necelé čtyři miliardy oproti těm deseti. To znamená, ta oblast životního pojištění by ohrožena nebyla. A nebyly by ohroženy budoucí výnosy klientů, to znamená našich pojištěných občanů.
A říkat, že se to neprojeví na klientech, na ceně, na budoucích výnosech, prostě není realistické a není poctivé. Dodatečné daňové zatížení se samozřejmě projeví v cenách produktů a ve snížených výnosech peněz, které si tam ukládají naši občané. A naši voliči, abych to řekl úplně přesně.
Několik kolegů tady mluvilo o dani z hazardu. My jsme na rozpočtovém výboru přijali pozměňovací návrh, poměrně těsným hlasováním, to je třeba říct, kdy vlastně všichni hlasovali proti hnutí ANO, pokud si dobře vzpomínám. Jako ten kůl v plotě, pověstný kůl v plotě Milouše Jakeše, zůstali členové hnutí ANO v rozpočtovém výboru. Ta argumentace je poměrně chabá pro to zvýšení. Paní ministryně říkala že Bingo má střední riziko závislosti (nesroz.). Já to nijak nezpochybňuji. Nicméně klíčovou věc tady řekl pan poslanec Bartošek.
Kdo z vás tady seděl v minulém volebním období a pamatuje si projednání nového, moderního, evropsky srovnatelného zákona a hazardu - a teď to nemyslím ironicky - tak ví, že část opozice, například občanští demokraté, ten zákon podpořili, protože na něm ocenili zejména jeden prvek. A to je registr hráčů, který měl zamezit přístupu k hazardu problematickým skupinám. Mimo jiné těm, kteří zneužívají sociální dávky. My jsme dokonce byli pro širší zamezení, aby ti, kteří dostávají dávky od společnosti, je nemohli utratit v hazardu.
Do dnešního dne ten registr nefunguje. Já chci říct, paní ministryně, kdybychom to věděli, tak jsme ten zákon nepodpořili. To jste nás doběhli, to jsme vám skočili na vějičku. Protože to je opravdu dobrá věc. (Ministryně namítá, že to bude spuštěno do půl roku.) No, do půl roku. To bude 2020. No spouštíte to, paní ministryně, jak říkáte, do půl roku. Takže vezmu paní ministryni za slovo. 1. dubna 2020 bude spuštěn zkušební provoz. To chce nějakou dobu, než to bude v ostrém provozu. Tomu naprosto rozumím. Všemu tomu rozumím, (nesroz.).
Kdy byl schválen ten zákon? 2015 nebo 16, nevím to z hlavy. Ale kdyby to bylo 2016. Čtyři roky bude trvat Ministerstvu financí, aby dobrou věc v zákoně uvedla do provozu, čtyři roky tito lidé mohli nadále holdovat hazardu. Já pro to nemám žádnou omluvu. Čtyři roky zpoždění u dobré věci, kterou podpořila i opozice. Takže není pravda, že automaticky kritizujeme vládu za všechno, s čím přijde.
Tehdy vznikl nějaký politický kompromis na daňových sazbách. Paní ministryně opakovaně zdůrazňovala proti vůli tehdejší vlády, ale to není důležité. Není důležité, co je na začátku legislativního procesu. Je důležité, co je na konci. Máme čísla za první roky 2017, 2018. Nejrozumnější v této chvíli je zachovat status quo.
Trh se s ním nějak vypořádal. Myslím, že ten trend - můžeme říkat bohužel, může se nám to nelíbit, ale je jasný. Čím dál víc hazardu bude na internetu, čím dál méně hazardu bude v těch klasických hernách. To je prostě technologický vývoj, s tím se už nic nenadělá. A myslím si, že velký boom - já z toho nemám žádnou radost - prodělává kurzové sázení apod. Také se sází na nás, na volby, kdo je vyhraje, kdo je prohraje. Na kolegy, kteří kandidují do senátních voleb se vypisují kurzy.
Někteří mí kolegové si vsadili před minulými volbami a vyhráli, protože věřili své politické straně. A vyhráli v tom kurzu, protože jsme dosáhli výsledku, kterým sázkaři nevěřili. Nebo ti, kteří vypisují sázkové kurzy. Ten argument po dvou letech měnit systém, který si ještě pořádně nesedl, mně připadá slabý. A navíc se zvyšuje riziko, že ten výnos nakonec bude nižší, pokud zachováme status quo. A myslím, že takové pozměňovací návrhy padly, jak v rozpočtovém výboru, tak tady na plénu v druhém čtení, tak si myslím, že se dá zodpovědně plánovat výnos z hazardních her.
Můžeme říkat, jestli to je - jak říkala paní ministryně - úctyhodné povolání nebo ne. Ale je to legální. A když je nějaké podnikání legální, tak má mít normální podmínky. A když není legální, tak na to jsou orgány činné v trestním řízení, aby potíraly nelegální podnikání nebo obcházení zákona v daňové oblasti. Takže to zvýšení sazeb my určitě budeme podporovat jako občanští demokraté, zachování stávajících sazeb, tak aby se mohlo realisticky plánovat. Aby se mohly realisticky plánovat výnosy do státního rozpočtu z těchto tří druhů hazardu.
Úplně komické, ale opravdu komické je navržené zdanění výher. A ještě komičtější je po tzv. vylepšujícím návrhu, které připravilo Ministerstvo financí - omlouvám se, nevím, který z kolegů z rozpočtového výboru se k němu přihlásí. Myslím, že rozpočtový výbor ho přijal.
Pokud vezmeme vážně, co je v tom textu napsáno, tak tady jasně nepřímou novelou zákona o hazardu zavádíme novou živnost, úplně volnou, ke které se nemusíte ani registrovat, která se jmenuje hazardní hráč. Protože ministerstvo řeklo, že se nakonec nebudou danit ty výhry, tak nesmyslně, protože někdy byste danili více, než by byla ta výhra, zejména u kurzového sázení, uznalo tyto námitky a vybruslilo z toho s tím, že se budou danit případné výhry proti tomu, co ten člověk vsadil za účetní období, což je dvanáct let. Dvanáct měsíců, omlouvám se.
Tak si představuji jak finanční úřad bude takovou možnou daň z výhry předepisovat. Tak zaklepe někde a řekne: Chodíte hrát do herny? Člověk se možná přizná. Mnohdy tam jsou kamery, někdy tam musí být ze zákona kamery. On říká: Chodím. Tak mi ukažte potvrzení, každý den, když jste tam byl, kolik jste vsadil a kolik jste vyhrál. Vedete si účetní deník nebo aspoň pokladní deník? Sečtěte mi, co jste vsadil. Sečtěte mi, co jste vyhrál. Pokud ta částka bude v plusu a bude vyšší než milion, jak zmínil rozpočtový výbor návrh Ministerstva financí, tak to patnáctiprocentní srážkovou daní, mám pocit, že je navrženo to zdanit. Dovedete si to představit reálně, že se to bude dít? No, nebude se to dít. Nikdo to nebude dělat. Stát to není schopen zkontrolovat. Tak proč máme přijímat takovou - teď abych nebyl volán k pořádku, jak bych to řekl? Takovou nelogičnost, když sami víme, že se to zkontrolovat nedá.
Je to tam ze štěstí? Nebo jak bych to nazval? Asi je šťastný ten výherce. A na tom je ten byznys založený, že on je šťastný z toho, že to vyhraje a neuvědomuje si, že nakonec stejně prohraje. Jinak by ty firmy nevydělávaly. Takže nakonec ti, kteří hrají, víc prohrají než vydělají. Víc vsadí, než dostanou zpátky. Ano, jednotlivě někdo na tom může vydělat, ale ty nejsme schopni zdanit. Tak nevím, proč ten návrh je vůbec v tom návrhu obsažen. A myslím, že je nejlepší ho prostě odmítnout.
Já jsem v prvním čtení - a nebudu to opakovat, přesně citoval ze zprávy RIA z Ministerstva financí z roku 2015 - ti to odborně posoudili a došli k závěru, že ta daň se nedá vymáhat, nedá se spravovat, není efektivní ji zavést. Aniž by se udělala nová analýza. Například s politickým zadáním by to vyšlo naopak. Tak prostě už to tak bude. Když se ptám kolegů z hnutí ANO, paní ministryně, neformálně, já je neudám na mikrofon, proč to tak je, jestli je jim třeba divné, víte, jaká je jejich odpověď? Paní ministryně (obrací se směrem k ministryni financí), víte, jaká je jejich odpověď? Protože to chce paní ministryně.
To je ale argument, co? To hned zahodíte RIU. Všechny věcné argumenty. A hned to pochopíte. Politicky možná, věcně určitě ne. Takže paní ministryně můj dotaz je, proč to chcete? Když to nejsme schopni ani spočítat, ani vymoci, ani předepsat? Možná jednotlivě na udání ano. Ale takhle by Finanční správa prostě fungovat neměla. A nechci zpochybňovat různé posudky, ale dávat proti sobě tzv. tvrdý a měkčí hazard, takovou tu Sportku, kterou generace mých rodičů prostě roky sázela stejná čísla apod. a dělat z nich patologické hráče, kteří jsou jako na stejné úrovni toho, jak chodí někdo do heren a tam hází - já nevím, jestli se tam hází peníze, asi se tam hází peníze - tak to myslím, že prostě není správné. A možná tam někdo kulaté razítko dá, ale podle mě nejste schopni sehnat posudek s jiným kulatým razítkem, že to tak nebezpečné není.
Takže když takto půjdeme kus po kusu daňového balíčku, jejichž cílem je zvýšit příjem státního rozpočtu - paní ministryně tomu říká sazbový balíček, a nevím proč. Sazby daně z příjmu se nemění, sazby daně DPH se nemění, sazby DPH se nemění. Přesto je to sazbový balíček, tak zjistíme, že opravdu jediným cílem je zdanit úplně všechno. Já se pak dostanu ještě k návrhu spotřebních daní. Tam si myslím, že - nemůžu to nějak dokázat, že ve skutečnosti ten aparát Ministerstva financí nevěří těm číslům, která tam jsou namalována o zvýšení příjmu státního rozpočtu.
Myslíme si, že jsou příliš optimistická. A jediným důvodem, proč jsou tam tak namalovaná, proč jsou tak vysoká, je ten letní folklorní festival, kde ti ministři chodí na Ministerstvo financí a paní ministryně tam letos našla 20 miliard, někde v budově Ministerstva financí. A ti šťastní ministři pak obíhají na ten mikrofon a říkají: Já jsem hrozně spokojený. Například abych dal pokoj i ministrům za hnutí ANO, tak pamatuji si ministra zahraničí. Když nedostanu 2 miliardy, můžeme skončit se zahraniční politikou. Dobrý den, máme problém s paní ministryní, dostanu 400 milionů, jsem velmi spokojený.
Dvě stě, vidíte. Ještě méně a stejně byl spokojený. Já tomu říkám fenomén Mečiar. To jsem tehdy sledoval politiku jenom doma u televize. A pamatuji si, že Vladimír Mečiar říkal: Já mám takovou vyjednávací taktiku. Když potřebuji sto, tak řeknu tisíc. A mám kam ustupovat. Tak takhle se podle mě seriózní muž... Možná se takto dá vyjednávat v pozadí, ale na kamery. Dvě miliardy, bez toho nic. Pamatujete si Jana Hamáčka? Ctěného kolegu, se kterým mám opravdu dobré vztahy. Pokud nedostanou rezorty ministerstev, které řídí naše sociální demokracie dvacet miliard, nemůžeme podpořit vládu. Je to devastující, zničující. Ty ministerstva se zastaví. Život v České republice se zastaví.
A dostali jsme 9,5 mld., jsme velmi spokojeni. Vidím, že funguje koaliční kompromis. Kde byla pravda? V první větě nebo v druhé? Jsem přesvědčený, že ve druhé větě byla pravda. Ani bych jim tolik nedal, paní ministryně. Protože kdybychom brali vážně slova - a já beru slova vážně, pana ministra vnitra, tak prostě ten stát skončí. Protože pořád mu chybí deset miliard. To znamená, neříkal veřejnosti pravdu, když ohlašoval, že bez 20 mld. je ten rozpočet naprosto katastrofický. 20 mld. dalších výdajů. 113 mld. má paní ministryně a vláda více pro příští rok než letos. 113 mld! A víte co? Nestačí to. Pořád málo. A to už tam mám započtené ty zvýšené daně a výnosy nebudou tak vysoké, jak tam jsou nalajnované.
Nejvíc plní státní kasu odvody. Žádné překvapení. Není to zásluha vlády. Ani této, ani jiné vlády. Pokud máme někomu poděkovat, tak našim zaměstnavatelům, našim podnikatelům. Protože ti platí ty vysoké odvody za své zaměstnance. I ti malí živnostníci, kteří mají zaměstnanci platí odvody za své zaměstnance. Ti zvyšují příjmy. Je to procentuálně nejvyšší navyšující příjem státního rozpočtu minimálně do konce srpna, což byla poslední čísla, která paní ministryně publikuje.
Já když jsem byl na radnici v roce 2002, tak jsem si založil excellovský soubor, mám tam jednotlivé typy daní a já si ho vlastně plním už těch 17 let. Takže dá se celkem dobře odhadovat prognóza, protože to plnění v čase bývá velmi podobné. Samozřejmě pokud jsou razantní změny daní, tak je to něco jiného. A opravdu minimálně v posledních dvou letech je to klíčový tahoun zvýšených příjmů státního rozpočtu. Ne DPH kvůli EET, ne daň z příjmů od živnostníků kvůli EET, ale díky tomu, že naši zaměstnavatelé vytvářejí tolik pracovních míst a zvyšují mzdy, nejen ve státním sektoru, ale i v privátním sektoru. Podle mého názoru, podle debat, které vedu se zaměstnavateli v těchto týdnech a měsících, se nedá očekávat stejně razantní navýšení platů příští rok a udržení např. stejného počtu pracovních míst. Přesto je tam namalováno to číslo opět velmi vysoko, jakoby německá ekonomika nechladla, možná stagnovala, uvidíme, jaké budou výsledky německé ekonomiky za třetí kvartál, ale pokud budou nula nebo minus, tak už to podle ekonomické definice bude stagnace, že už budou dva kvartály za sebou, kdy ekonomika buď stagnuje nebo klesá. Jakoby nehrozil divoký brexit. My jako občanští demokraté, a můžete si vzpomenout, jsme opakovaně vyzývali pana premiéra a vládu jako celek, aby se pokusili přesvědčit naše partnery v EU, abychom byli vstřícnější k Velké Británii. My nemáme radost z toho, jak britští občané rozhodli, protože ztrácíme přirozeného spojence v Evropské unii, který spolu s námi prosazoval pravidla volného trhu. Chci jenom připomenout, že to byla země, která nám otevřela pracovní trh hned po našem vstupu do EU na rozdíl od těch, kteří jsou nejvíc eurooptimističtí a ti nám ty trhy pro naše lidi na sedm let zavřeli. Ale přesto, že nemáme radost, tak plně respektujeme rozhodnutí a myslím si, že nikoho nemůže těšit, že pět týdnů před ohlášeným odchodem Velké Británie z Evropské unie nemáme dohodu. Já netvrdím, že to je vina jenom české vlády nebo české vlády, ale prostě těch 27 partnerů podle mě využilo sílu a nezvládlo např. tak férovou dohodu, jakou jsme udělali my s našimi přáteli ze Slovenské republiky, když se dělilo Československo. Taky to nebylo jednoduché a myslím si, že nakonec to naši předchůdci v těch funkcích zvládli a že ta dohoda přispěla k tomu, že dneska máme skvělé vztahy se Slovenskou republikou. A taky mohla jedna strana dělat problémy a vymýšlet si další a další podmínky a tu druhou stranu hnát někam a naši předchůdci to zvládli a je třeba jim za to poděkovat. Bereme to jako samozřejmost. Není to vůbec samozřejmost v rámci Evropy, že takhle klidně, spořádaně se rozdělí stát a ty státy spolu nadále skvěle spolupracují. Velmi často na to zapomínáme, když mluvíme - nebo mnozí z vás, my ne, mnozí z vás tak pohrdlivě říkají: ty devadesáté roky, to bylo hrozné. No nebylo to hrozné. Nebylo to hrozné, nás nepřesvědčíte. My jsme vítězové roku 1989 a my víme, že to nebylo hrozné. (Poznámky ze sálu.) Já věřím, že vy jste byli taky vítězové. Nebo jste byli komunisté? Vy se tak smějete, pane zpravodaji. Vy se necítíte jako vítěz roku 1989, kdy jsme ty komunisty vyhnali od moci? Tak se tomu nesmějte. My, kteří ty komunisty nemáme rádi, se cítíme za vítěze roku 1989, oni se cítí jako poražení. Já tomu rozumím, to není nic osobního. A dneska se část vlády a část vládních politiků tváří spolu s nimi, že to málem bylo špatně. Jak to bylo dobře. No tak se nesmějte tomu, když říkám, že jsme vyhráli rok 1989 a že se cítíme jako vítězové roku 1989. My všichni, kteří jsme nepodporovali komunisty, vůbec nemyslím stranicky, to jste špatně pochopili, takže žádné úšklebky. Máme letos třicet roků svobody a nenechme si to vzít. Omlouvám se za to, ale fakt, fakt na to jsem háklivý, musím říct. Pokud se někomu stýská, jsou země, kde si můžete socialismus či komunismus užít. Máme svobodu cestování, tak tam vycestujte, žijte tam a posílejte nám pohledy, pokud seženete známku. (Pobavení vpravo.)
V těchto dnech probíhá, a to je na vážné téma, summit OSN nebo Valné shromáždění OSN. Náš pan premiér tam nevystoupil se zdůvodněním, že nechce dávat prázdné sliby a že se spíš chce soustředit na racionální návrhy. Musím říct, že s ním souhlasím. Možná jste čekali kritiku, já s ním souhlasím. Myslím si, že v zájmu České republiky je dělat rozumnou politiku ochrany životního prostředí. Přestože nás mnozí naši političtí soupeři nálepkují úplně jinak, tak ochrana přírody a krajiny je přirozená konzervativní hodnota a sluší každé pravicové straně. A bezesporu je třeba v této oblasti dělat rozumné kroky, to je na jedné straně zajistit konkurenceschopnost české ekonomiky a našich podniků a současně zlepšit životní prostředí pro naše občany. Myslím, že se to nevylučuje, že se to dá dělat ruku v ruce, jenom nesmíme přijímat extrémní přístupy. To si myslím, že je opravdu špatně.
Připravil jsem jeden pozměňovací návrh, který bych nazval součástí zelené ekonomiky a nemyslím to nijak pejorativně, myslím to v pořádku. Česká republika je oblastí automobilového průmyslu, velmoc minimálně evropská, možná světová. A díky rozhodnutím a mezinárodním závazkům, které Česká republika prostě má - může se nám to nelíbit, můžeme to kritizovat, ale je to fakt - tak naše automobilky jsou v ohrožení. A pokud včas nevytvoříme legislativní prostředí, které by jim mohlo pomoci - tu hlavní změnu technologickou a jinou musí provést automobilky - ale my tomu můžeme aspoň trošku pomoci a ne cestou přímých dotací, jak dělají nějaké evropské země. Mluvím o osobních automobilech poháněných hybridním nebo elektrickým motorem. Nechal jsem si zpracovat statistiku nebo přehled, jak podporují nákup těchto vozidel naši partneři v Evropské unii. Je to různé. Nejhorší přístup je - a jsou takové země - přímá dotace na pořízení vozu, buď procentuální nebo přímo v částce, v tisících eurech. Jiný přístup je dávat daňové úlevy, někde je to osvobození od silniční daně, někde od registrační daně, každá to má trošku jinak. U nás jsme zatím zrušili dálniční známku, 1500 korun ročně ušetří majitelé elektromobilů. Myslím, že to není příliš motivující.
Nevím, jestli to všichni víte, ale - nebudu vás zahrnovat čísly, ale mám je k dispozici, kdybyste je chtěli, od našeho automobilového průmyslu - pokud nebudou naše automobilky za 11 let prodávat určitý počet automobilů, budou penalizovány za každé jiné vyrobené auto. Budou penalizovány nemalou částkou a budou mít konkurenční nevýhodu. A to už se stalo, to už je rozhodnuto, to už se nezmění. Když to řeknu úplně pragmaticky, Německo se už rozhodlo. A víte nejenom kolik automobilek, ale kolik strojírenských firem dodává pro automobilový průmysl a nejenom pro české automobilky, resp. automobilky vyrábějící v České republice, abych byl přesný, ale taky zejména pro automobilový průmysl v Německu.
A já přicházím jménem našeho klubu občanských demokratů s třemi návrhy, které nejsou nijak radikální, které by mohly pomoci. Podle statistik, které mám z (nesrozumitelné) zdrojů, se ročně prodá v České republice automobilů méně než tisíc, řádově stovky. To zdaleka nestačí na plnění těch cílů, ke kterým jsme zavázáni. Nerozhodli jsme se samovolně nebo sami. Po debatě s odborníky jsme dostali k dispozici číslo, že zhruba potřebujete jednu dobíjecí stanici na deset elektromobilů. Jediná šance, jak tento problém vyřešit, realistická šance, je ne, že budeme vymýšlet, jak přijedu automobilem z Ostravy přes Brno do Prahy po D1, ale jak zvýšit motivaci firem, aby ty elektromobily pořizovaly.
Vidíme dva hlavní limitující faktory - pořizovací cena a nedostatečná infrastruktura. Myslím, že realistická představa o tom, kde může vznikat tento segment a kde může posílit, je, že to bude možná druhé auto v rodině, že to bude auto, kterým budete dojíždět do zaměstnání a během toho, kdy pracujete, si dobijete v dobíjecí stanici v té firmě to auto a můžete odjet. Ne že odjedete 500 km nebo 360 - tady vidím pana hejtmana, jsme ze stejného kraje - my elektromobilem nebudeme jezdit po D1, my pojedeme vlakem, že, ale to je realistický přístup.
A já navrhuji, paní ministryně, jménem našeho klubu tři změny v zákoně o dani z příjmů. První je převést elektromobily, resp. osobní vozidla s motorem poháněným - s hybridním (nesrozumitelné) automobilem z druhé do první odpisové skupiny, to znamená zkrátit odpisy z pěti na tři roky. Druhý návrh je zkrátit odpisovou dobu u dobíjecích stanic na deset let a třetí je, dneska, když zaměstnavatel poskytne zaměstnanci firemní vozidlo k soukromým účelům na základě smlouvy, tak ten zaměstnanec platí každý měsíc, za každý započatý měsíc, kdy tu službu využívá, 1 % z pořizovací ceny jako příjem a to platí jako daň z příjmu (nesrozumitelné) ze závislé činnosti, abych byl přesný.
Já tady navrhuji jménem našeho klubu, abychom to u elektromobilů snížili na 0,5 %. Mimochodem toto opatření v minulých týdnech schválil Bundestag. Sousedé v Německu měli taky 1 % a u hybridů a elektromobilů je to nula. Proč to vlastně navrhujeme? Myslím si, že tím jsou často motivováni kvalitní zaměstnanci, manažeři. A pokud bude platit 1 % ze 400 tis. za Octavii nebo 800 tis. za elektromobil, tak co si vybere? Já myslím, že si logicky vybere to první. Pokud ten daňový odvod bude stejný, tak tím můžeme motivovat zaměstnavatele k tomu, aby pomohli plnit cíle, které stojí před našimi automobilkami.
Věřím, že ty návrhy mohou získat podporu, že jsou realistické přesně v duchu toho, co říkal pan premiér, nejsou nijak revoluční, nejsou to žádné dotace. Je to jenom zvýšení motivace. Jestli (Nesrozumitelné.) z pěti na tři roky, může to jenom pomoci investiční aktivitě. Bude záležet na těch podnikatelích, zaměstnavatelích, ale i veřejné správě, zda tu šanci využije nebo ne. Je bezesporu správné tyto typy vozidel používat ve veřejné dopravě, ale to nestačí. Ani k naplnění těch cílů. Takže to je pozměňovací návrh, který je uveden ve sněmovním dokumentu pod číslem 3460 a já se k němu v této chvíli oficiálně hlásím. Možná si i poslanec Juříček pak pořídí elektromobil, když k tomu bude motivován správně ekologicky. (Pikal: Prosím oslovujte ostatní poslance mým prostřednictvím.) Pane místopředsedo, já jsem nikoho neoslovil. Já jsem použil větu v českém jazyce. Možná si pan poslanec něco koupí. Můžete mi říct, kde v této větě je oslovení? (Pikal: Není.) Děkuji. Pane místopředsedo, vaším prostřednictvím, děkuji vám. (Lehké pobavení v sále.) Myslím, že musíme vyžadovat přesnost a přísnost. Buďme přísní i na pana místopředsedu, už je tam skoro dva roky. Kdyby tam byl dva dny, tak to spolknu, tu svoji připomínku.
Snažím se pomoci těmito návrhy nebo my se snažíme pomoci těmito návrhy našemu průmyslu. Já říkám: My jsme to nerozhodli. A možná to i pan poslanec zná ze své praxe. Nám to přijde jako rozumný návrh, jak motivovat firmy a zaměstnavatele, aby tento typ vozidel pořizovali. Protože když nebude infrastruktura, když to bude spíš drahé, tak kdo na to nakonec doplatí? Naše podniky. Říkám, Německo se už rozhodlo. Německo to i zaplatí. Asi jste zaznamenali jejich klimatický balíček, 50 mld. euro na tři roky? Myslím, že tento týden to schválili, že k tomu byla tisková konference.
Paní ministryně, představte si, 50 mld. a oni mají přebytkový rozpočet. Fakt. Přebytkový rozpočet. A my ne. My toho nejsme schopni, a tam nedáváme nic, což je dobře, jo? Ale máme přebytkové rozpočty, protože ti starostové, kteří mají moc velké platy, (Nesrozumitelné) mají dobře, to se taky počítá do těch rozpočtů, a tím dělají tu bilanci. To je pravda a je to dobře. A taky hejtmani a kraje přispívají k plusu ve veřejných financích. Jsou na tom stejně, to znamená výborně na rozdíl od státu. To je prostě pravda. Ale já nekritizuji veřejné finance jako celek, ale tu část, která patří státu, kterou zastupujeme my, protože horní komora neschvaluje rozpočet, jenom dolní komora. Tam se nám to prostě nedaří. A já si myslím, že kdybychom se trošku snažili, že by se nám to mohlo dařit. To jsme trošku odbočili.
Kdyby ten 40 miliardový rozpočet - schodek, omlouvám se, schodek, jak je navržený, měl strukturu, že na dopravu nepůjde 80 mld. ale 120 mld., tak bychom ho podpořili, protože to je investice, to je částka nebo oblast, které si umím představit, že stát investuje v budoucnosti a tudíž v tom konkrétním roce je v deficitu. Já už jsem vám říkal na rozpočtovém výboru nebo v prvním čtení: udělejte si ten čas, zkuste si pohovořit s šéfy těch hlavních investorských organizací.
Podle mých informací jste dostala dopis z Ministerstva dopravy, že sebrali odvahu, nakonec vám ho poslali a chtějí peníze navíc, protože ... Kolik si myslíte, že se příští rok zahájí akcí, nových akcí na silnicích a dálnicích podle návrhu rozpočtu, který přijde do pěti dnů do Poslanecké sněmovny? Já to číslo znám, ono není těžké. Nula. Ani jedna nová akce se nezahájí. Takže jestli se někdo z vás těší, že u vás v kraji se začne stavět nová stavba, nezačne, pokud s tím rozpočtem něco neuděláme. A už vidím, jak skončí naše návrhy. Jsem realista, takže dokonce bude problém udržet financování už nasmlouvaných akcí. Takže trošku jsme odbočili k tomu, tak neformálně tady s paní ministryní debatujeme, k tomu schodku. Tam to bohužel není, ale to si nechme na debatu o státním rozpočtu.
Takže ten pozměňovací návrh, a tady skutečně žádám paní ministryni a členy vládní koalice, aby to posoudili nepoliticky, ale věcně, je to konzultováno s lidmi, kteří pracují v automobilovém průmyslu. Myslím, že to má jejich podporu. Slyšel jsem vyjádření Ministerstva průmyslu, které je proti. Já nerozumím, proč je proti. Buď s tím neuděláme nic, (Nesrozumitelné.) chybné, dotace - to se shodujeme - jsou horší cesta, to mně připadá věc, která může (Nesrozumitelné.) Za dva roky se k tomu můžeme vrátit a zjistit, zda to mělo ten motivační efekt a nějakým skokovým způsobem se začal zvyšovat počet prodaných osobních vozidel s hybridním či elektrickým motorem nebo ne. Já to samozřejmě nevím, jestli to povede k té vyšší motivaci. Ale mohlo by to napomoci (Nesrozumitelné.) odpisům eliminovat ten omezující faktor vysoké vstupní ceny a díky motivaci stavět dobíjecí stanice i ten faktor nedostatečné infrastruktury pro dobíjení. A tu infrastrukturu potřebujeme ve městech, potřebujeme ji v podnicích, nepotřebujeme ji kolem dálnic. Taky nevíme, jak bychom tam tu potřebnou energii na tu dálnici dostali. Takže tohle bych poprosil, abyste nebrali politicky, ale věcně a věřím, že tento návrh má šanci, protože pomáhá zejména automobilovému průmyslu a jeho dodavatelům. A není to tak neobvyklé opatření. Jak jsem říkal, v Německu ho přijali a (Nesrozumitelné.) všechny země. V některých zemích jsou i kratší odpisové doby než ty tři roky. Mně by přišlo nejlepší dva roky jako doba odpisů, jenomže to je složité zavádět novou odpisovou kategorii, to si myslím, že je lepší použít ty stávající, jenom to o jednu přehodit, pět nebo tři není tolik, ale mohlo by to zvýšit motivaci.
Teď se vyjádřím ke svému druhému pozměňovacímu návrhu, a ten je ve sněmovním dokumentu číslo 3459, a ten se týká zdanění tabáku. My dlouhodobě zastáváme názor, že v oblasti této spotřební daně je dobré mít víceleté daňové plány tak, aby ten sektor a ten trh se na to mohl připravit, a aby se také dal predikovat solidním způsobem příjem do státního rozpočtu.
Když to zjednoduším a trošku zaokrouhlím, tak tento návrh řeší pouze rok 2020 a zhruba 12 korun na krabičku s tím, že to má platit od 1. března příštího roku a k tomu je (Nesrozumitelné.) nějaký výnos ze státního rozpočtu, který je podle mého názoru příliš optimistický. Ale o tom se přít nechci. Dneska už je velký rozdíl mezi cenou krabičky v Polsku, na Slovensku a v České republice. Pokud projde to skokové navýšení, tak si myslím, že ten rozdíl se zvýší a konzumenti - zákazníci se chovají ekonomicky, a když to mají pět km někam, kde ta krabička je o kus levnější, tak ty náklady na pořízení jsou pořád výhodné.
Na druhé straně je pravda to, co říká paní ministryně ve své důvodové zprávě, že v roce 2018, že ta částečně harmonizovaná daň Česká republika přestala plnit závazky, respektive ty parametry, které té harmonizované dani před ní stojí a ke zvýšení se přistoupit musí. Náš návrh, paní ministryně, představuje podle našeho názoru lepší variantu, řeší příští čtyři roky, nejenom rok 2020. Navržená účinnost je od 1. února, ne od prvního března. To zvýšení ceny první rok je o něco nižší, zhruba 9,70 či 9,80, to znamená, když to zaokrouhlím, deset korun proti 12 plus další roky se přidává pět, čtyři, čtyři koruny. Myslím si, že je to realistické, že to zvyšuje přínos do státního rozpočtu předvídatelným způsobem, snižuje to riziko výpadku trhu, v tom příhraničí těch velkých přesahů a nákupů přes hranice a současně to zvyšuje cenu krabičky, takže to může mít i odrazující efekt, o kterém ministři vlády velmi často mluví.
Takže nenavrhujeme status quo, nenavrhujeme žádné symbolické zvýšení. Myslíme si, že je to návrh k debatě a k podpoře, že je dobře jak pro ten trh, pro eliminaci rizika pašovaných cigaret, přeshraničních nákupů a tím pádem snížení výnosů, a věřím, že odhady toho výnosu jsou poměrně přesné. Samozřejmě nejpřesnější odhady má Ministerstvo financí, to se nijak nepřu, ale opozice prostě nemá k dispozici tak odborný aparát. Ale zjednodušeně je to 9, 5, 4, 4, tzn. pro rok 2020 je to 9 korun na krabičku proti stávajícímu stavu nebo 10 korun, pro rok 2021 15 korun za krabičku, když to sečtu, pro rok 2022 19 korun a pro rok 2023 je to už dohromady 23 korun na krabičku. Takže podle mě je to citelné, nicméně skokové a předvídatelné. Věřím, že se k tomu návrhu opět postavíte pragmaticky a že o tom povedeme debatu. Není to žádná ochrana tabákové lobby, je to spíš návrh, který by měl směřovat ke stabilitě výnosů této spotřební daně do státního rozpočtu. A řeknu asi něco z toho hazardu. Je to škodlivé, myslím, že to nikdo nezpochybňuje, máme velmi přísný protikuřácký zákon, ale je to legální. A když je to legální a je to legální v zemích kolem nás, tak si musíme vytvořit taková pravidla, aby ty daně končily v našem rozpočtu, a nekončily v rozpočtu sousedních zemí, abychom současně snížili riziko těch pašovaných cigaret. Četl jsem v odborných statích, že procento pašovaných cigaret, nebo nelegálních, nekolkovaných, se zjišťuje sběrem zahozených prázdných krabiček. (Ministryně něco poznamenává mimo mikrofon od stolku zpravodajů.) Já vím, že to dělají, ale nedovedu si představit reálně, jak tu práci dělají. Určitě bych ji dělat nechtěl a nemám informaci, kolik těch krabiček posbírají a jak identifikují procento. Nicméně je to číslo, se kterým pracují všechny země. Je to nějaká metoda, která se osvědčila, která je zavedená. Teď nevím, pane místopředsedo, jestli jsem to řekl, ale pro jistotu se přihlásím ke sněmovnímu dokumentu 3459, který tento pozměňující návrh obsahuje.
O domovních kotelnách tady mluvili kolegové. Pokud Sněmovna potvrdí doporučení rozpočtového výboru, tak je to vyřešeno. Rozpočtový výbor - nevím, jestli to dneska na mikrofon někdo říkal - bylo nás tam 21, 20 členů rozpočtového výboru to podpořilo. To byli zástupci všech politických stran, takže předpokládám, že ten problém je vyřešen, že podržíme ten názor na plénu a nemusíme se v debatě k tomu vracet a vzájemně přesvědčovat. Už jsme se vzájemně všichni přesvědčili, že to není rozumný nápad.
Ještě jsme se nepřesvědčili, že je rozumný nápad zvýšit o 100 % poplatek na katastru. My to považujeme za neudržitelné, nesprávné, chybné a budeme se vás snažit přesvědčovat, aby to tak nebylo. My jsme ten pozměňovací návrh nedali, protože ho podal někdo z našich kolegů, tak opět říkám, že nebudeme suplovat.
Mí kolegové představili řadu pozměňovacích návrhů, ještě se k nim někteří přihlásí, které do daňového balíčku zavádějí věci, které tam nejsou, jako promarněná příležitost. A chtěl bych, abychom pár vět a pár minut věnovali úvaze o té inflaci a o těch vzrůstajících průměrných platech. Paní ministryně to zná, ale jak říkala paní ministryně Maláčová, už je tady, jsem ji chválil, podtrhuji její ranní větu - opakování je matka moudrosti, takže to zopakuji. Když vláda chce zvýšit spotřební daň z alkoholu, tak kromě té škodlivosti používá argument, že už se to dlouho nezvedlo, že byla inflace za ty roky, že rostla průměrná mzda, což je všechno pravda, byla inflace, rostla průměrná mzda, tudíž relativně ta láhev alkoholu je procentuálně nižší částka než před lety - levnější, tím pádem dostupnější. Tudíž je třeba to zvednout. Když se stejnou argumentací kolegové, pan poslanec Skopeček a pan poslanec Ferjenčík, minule to podali společně, dneska myslím každý zvlášť, ale oba měli stejný nápad, nechci nikoho z nich upřednostňovat, použili stejnou argumentaci u základní odpočitatelné položky, tak najednou to neplatí. Nebyla asi inflace, nezvyšovaly se mzdy, tudíž není potřeba zvýšit základní odčitatelnou položku. A to je opatření, které jde proti těm nižším příjmovým skupinám, protože pro ně je to relativně důležitější, zvýšit základní odčitatelnou položku. Těm to skutečně pomůže, že si toho i všimnou. Ty nejvyšší příjmové skupiny si toho asi nevšimnou, jestli mají o 6 tisíc nižší daň. Ale ty nízkopříjmové skupiny si toho všimnou. Levicová vláda je proti. Já tomu úplně nerozumím, ale popírá své argumenty. Buď ta inflace a průměrná mzda rostla a obojí je pravda, použiju to ke zvýšení daní, ale ke zvýšení odpočitatelné položky už ne. A vysvětlení je jednoduché. Ona to není levná věc. Když to řekneme poctivě, kolegové to počítali, to není částka v jednotkách miliard. Ale když paní ministryně tak velmi často a velmi ráda používá slovo spravedlivá daň - to bychom mohli udělat někdy seminář na téma, co to je spravedlivá daň - tak zvýšit spotřební daň je spravedlivé, protože máte víc peněz, ale zvýšit základní položku je nespravedlivé, protože byste mohli mít ještě víc peněz. Já tomu fakt nerozumím. Tady je jasně vidět, že ta argumentace pokulhává. Pokud by byla argumentace u spotřební daně - chceme víc peněz, tak je to pravda, těžko se proti tomu hledá argument, návrh směřuje k tomu, aby stát dostal víc peněz. A když se k tomu používají podpůrné argumenty typu inflace a zvyšující se průměrná mzda, tak to pak narazí na srovnání s jinými položkami.
Opět vám předkládáme k hlasování a k rozhodnutí návrh na zvýšení povinné hranice pro registraci k DPH. Žádná novinka, my vám s tím nedáme pokoj, dokud to neprosadíme. Už slyším ten protiargument - to musíme vyjednat v Bruselu. To je pravda, tak to vyjednejte. My vás v tom podpoříme. Naši europoslanci vás v tom podpoří. Jsme připraveni přijmout silné usnesení Poslanecké sněmovny - my podporujeme naši vládu, my chceme, abyste nám tu výjimku dali, protože my nejlépe víme, jaká má být minimální hranice při povinné registraci k DPH. A jsou země, kde to mají ve srovnatelné částce, kde to mají vyjednané, nebyli bychom první v rámci už sedmadvacítky, když ne osmadvacítky, kteří by si to vyjednali.
Takže když to shrneme. Chci pochválit vládu, že správným způsobem nazvala tento zákon. Já bych ho spíš ještě trošku přejmenoval, já bych napsal, že jde o zvyšování daní, ale i to za účelem zvýšení příjmů je dostatečně jasné, každý, kdo rozumí češtině, pochopí, že se jedná o zvyšování daní. Za to chci vládu pochválit, protože to neskrývá a nemaskuje jinými názvy. A to myslím opravdu bez ironie. Už jsem v první rozpravě, v prvním čtení říkal, že pokud by se to týkalo úpravy daně z nemovitostí, v této oblasti bych taky vládu a paní ministryni pochválil, to jsou rozumné návrhy, které bezesporu podpoříme.
Takže pokud stojíte i o podporu opozice, tak to řešení není příliš složité. Stačí vyhodit nesmyslné zdanění pojišťoven, rozumně se domluvit na spotřební dani z tabáku, rozumně se domluvit na sazbách z hazardu, vyhodit nesmyslné navržení zdanění výher, kotelny už jsme vyhodili, to máme za sebou, opustit nápad na zvýšení poplatku katastrálnímu úřadu z tisíce na dva tisíce korun, a máte tak 170 hlasů v Poslanecké sněmovně a skoro jistotu, že to Senát nevrátí a ani nezamítne. Není to tak složité, nebude to bolet. Stačí trochu politické vůle, politické vůle ke kompromisu a může to projít k datu účinnosti velmi hladce. Pokud to tak nebude, tak nás čeká ještě lítý souboj o jednotlivé paragrafy a jednotlivé sazby, a abychom pokračovali v názvu, který si vybrala paní ministryně, tak budeme bojovat o sazby v sazbovém balíčku. Děkuji za pozornost, moc mě to mrzí, měl jsem toho na srdci mnohem méně - mnohem více, omlouvám se, mnohem více, ale díky tomu, že překvapivě jednám i odpoledne, tak už musím jít na jiná jednání v Poslanecké sněmovně, tak možná ve třetím čtení se k tomu podrobněji vrátíme. Děkuji za pozornost.
