Ve své dosud neskonalé naivitě stále věřím, že výběrová řízení jsou formou, jak do jakékoliv pracovní pozice dostat skutečného odborníka.

Věděl jsem samozřejmě z médií případy, kdy tomu bylo jaksi jinak, i ve státní správě, v organizacích a institucích krajů, ale to neotřáslo mou vírou, že jsou to jen výjimky, nikoliv mateřská znaménka současné práce s lidmi, současné míry korupce.

Ať již nazveme práci s lidmi kádrovou politikou, nověji personální politikou, nebo zcela nově moderně human resource (HR), cíl by měl být stejný – na straně jedné mít schopné zaměstnance, pečovat o jejich další růst, udržovat si databázi možných spolupracovníků, na straně druhé mít zaměstnance spokojené a důstojně ohodnocené, spojené s firmou jakousi korporační identitou.

A do této koncepce by neměli spadat jen zaměstnanci nebo uchazeči o hlavní pracovní poměr, ale třeba i brigádníci. Mnohé firmy přes léto využívají i kvalifikované práce studentů, aby nahradily výpadky svých zaměstnanců na dovolených. Při správné práci s lidmi bych upřednostňoval oborově spřízněné studenty, se kterými lze navázat i dlouhodobější, pro obě strany výhodnou spolupráci. Student získá zázemí, možnost spolupracovat i s renomovanými odborníky z praxe, firma či organizace zase možnost upevnit vztah s vzdělávacími institucemi, získat další kontakty a rozšířit si i své portfolio.

Posuzovat zájemce prioritně dle měřítek typu  „je to člověk z okruhu toho či onoho politika“, „je to člen rodiny již zde zaměstnaného“,  "má někoho důležitého v rodině" mi však jako koncepční práce s lidmi nepřipadá.