V Klementinu se uskutečnila bilanční schůzka premiéra Bohuslava Sobotky s ministrem kultury Danielem Hermanem a dle výstupů převažoval při hodnocení ministra pochvalný tón. Nesouhlasím.

Slibovaného 1% státního rozpočtu pro kulturu (bez výdajů na církve) se dosáhnout nepodařilo, došlo jen k drobnému navýšení dotačních prostředků a k větší podpoře kinematografie. Stejně tak se další 4 roky paběrkovalo v hledání modelu dlouhodobé a koncepční podpory kulturních akcí, festivalů, souborů.

Podařilo se sice navýšit v rámci obecného navyšování platů vládou podprůměrné platy v kultuře, ale již ministra nezajímali zaměstnanci krajských, městských a obecních kulturních institucí, jejichž zřizovatelé na navýšení mezd prostředky systémově nedostali.

Přestože se pokračovalo v několika investicích do vybraných svatostánků kultury, mnohé akce se neskutečně táhnou a i situace v řadě národních institucí je tristní - bouří se zaměstnanci Národního divadla, nezvykle se bouří i knihovníci.

Základní legislativní normy do života uvedeny také nebyly, od klíčového zákona o kultuře, přes zákon o veřejnoprávních institucích v kultuře až po památkový zákon.

Hodně práce se v kultuře udělalo, to jistě, ale za ni bych spíše děkoval pracovníkům v živé a neživé kultuře a jejich podporovatelům, a to i z řad „srdcařů“ na Ministerstvu kultury.

Takže pane ministře, nevím, jestli jste plnil to, co jste slíbil na své židli u svých milých krajanů v Norimberku, ale za plnění úkolů ministerských Vás rozhodně chválit nemohu…