Březen není jen měsícem knihy nebo internetu, ale i měsícem smutných výročí – okupací, agresí a dalších souvisejících událostí. Známé je výročí okupace zbytku Československa nacistickým Německem 15. března 1939. A připomínají se i novodobá výročí - jako významný den je v kalendáři uveden Vstup České republiky do agresivního reliktu studené války, do vojenského paktu NATO.
Poněkud méně však již v kalendáři zazní, že několik dnů po vstupu do tohoto paktu se naše republika stala součástí sil útočníka při agresi sil NATO a USA proti Jugoslávii 24. března 1999. Vojenské síly tehdy 78 dnů a nocí ničily a zabíjely i pomocí kazetových bomb a ochuzeného uranu převážně civilní cíle, bez povolení Radou bezpečnosti OSN.
O několik let později, již po „vítězství demokracie“ - 17. až 18. března 2004, pak následovala „Křišťálová noc“, kdy bylo za přítomnosti tisíců vojáků NATO a dalších sil vyhnáno 4000 Srbů a Romů ze svých zničených a vypálených domovů, mnoho z nich bylo zabito nebo vážně zraněno.
Rok předtím, 6. března 2003 se na protest proti jinému válečnému dobrodružství s účastí naší země, tentokráte v Iráku upálil na pražském Václavském náměstí Zdeněk Adamec z Humpolce, později ho následoval na Karlovarské třídě v Plzni také jednadvacetiletý vysokoškolák, dobrovolný záchranář Roman Mášl z Prachatic.
Podobných březnových výročí bychom jistě našli celou řadu. A bohužel nejen v březnu.
Ani v jednadvacátém století neskončily konflikty, které si vyžádaly tisíce a tisíce nevinných obětí. Pod záminkou „demokracie“ a „lidských práv“ probíhaly i v novém tisíciletí otevřené agrese, vojenská či polovojenská tažení, otevřená i skrytá vměšování do suverenity celých států nebo dokonce oranžové či jinak barevné „revoluce“; v zájmu kapitálu bojovaly a bojují zbraně jednoduché i sofistikované, tužky novinářů i „lidskoprávních bojovníků“, celé umělé struktury „občanské společnosti“ a dobře placené PR agentury. Za pomocí eura či dolarů se bojuje o moc, kontrolu nad nerostnými surovinami či jejich transportem, o nová odbytiště.
Aktuálně jsme svědky vícestranného mocenského střetu na Ukrajině, kde najdeme každou z těchto zmiňovaných metod. A i skoro stejné síly jako v předchozích konfliktech – na jeviště vstupuje opět v podobě obhájce demokracie a lidských práv světový četník USA, vojenský pakt NATO, EU se svou často nejednotnou zahraniční politikou a jako další hráči se představují hodná Ukrajina „na cestě k demokracii“ a „zlé“ Rusko s velmocenskými ambicemi ve „svém“ prostoru…
Začíná nám měsíc březen. V roce 2014. A opět slyšíme stejné hlasy a stejná slova jako před deseti či dvaceti lety. Nevzpomínejme jen na stará nebo novější výročí. Přemýšlejme a vezměme si z nich ponaučení. Udělejme vše proto, aby do března další výročí, dalšího případného válečného konfliktu nepřibylo.