je mi velkou ctí, že mohu promluvit na úvod Vašeho 34. sněmu zde, v krásné hanácké metropoli, Olomouci. Děkuji Vám za pozvání.
České hospodářství, podnikatelský sektor, ale také celá česká společnost čelí v posledních dvou letech mimořádně nepříznivým okolnostem. V okamžiku, kdy jsme všichni vyhlíželi oživení po dvou covidových letech spojených s opakovanými lockdowny, jejichž účinnost se dnes jeví jako sporná, přišel 24. únor a s ním brutální vpád ruských armád na Ukrajinu. V úterý uběhlo od vypuknutí války na Ukrajině čtvrt roku.
Společně s mnohými z Vás jsme po odeznění covidu očekávali návrat k ekonomickému růstu, který by nám umožnil vypořádat se covidovou zátěží v podobě zděděného vysokého zadlužení a rozpočtovými výdaji nastavenými směrem k dalšímu prohlubování schodků. Nečekali jsme, že toto naše úsilí o nutnou konsolidaci veřejných financí bude vystaveno zkoušce válečného konfliktu odehrávajícího se několik stovek kilometrů od našich východních hranic. Taková je však realita dnešních dní, která má samozřejmě mnohem více negativních důsledků, a musíme se s ní vypořádat. Musíte se s ní vypořádat vy, podnikatelé a musí se s ní vypořádat nová koaliční vláda. Jako ekonom vím, že rolí vlády a politiky obecně by mělo být v klidných dobách zejména to, abychom Vám podnikatelům neházeli klacky pod nohy. To bylo vždy mé primární východisko ve vztahu ke státním zásahům a roli vlády a státu v ekonomice. Dnes k tomu ale musí přibýt i aktivní úsilí o nápravu chyb v celé řadě oblastí hospodářské politiky.
Je potřeba si totiž přiznat, že válka na Ukrajině za mnohými problémy, které naši ekonomiku dnes sužují, nestojí, pouze je akcelerovala. Naše ekonomika čelí bezprecedentní energetické krizi, která ale nezačala v okamžiku, kdy ruské tanky překročily ukrajinské hranice. Ta začala již mnohem dříve. Je výsledkem státních zásahů do energetického trhu s cílem radikálně omezit emise skleníkových plynů a příliš rychle dekarbonizovat evropské ekonomiky. Zvýšení ceny energií je toho logicky předem jasným důsledkem. To víte jistě stejně dobře jako já. Řešením nejsou dotace ani žádné další nové panevropské přerozdělování, ty nic nevyřeší, protože neřeší příčinu. Řešení musíme hledat na začátku, v podstatě. Je jím tlak na alespoň přehodnocení mnohých ambiciózních cílů, které byly stanoveny ve skleněných kancelářích daleko od vašich továren a firem a zcela bez ohledu na vaše a naše zájmy.
K dílčímu usměrnění těchto cílů ale již dochází, příkladem budiž zahrnutí jaderné energetiky mezi bezemisní zdroje. To bylo ještě nedávno pro některé státy prakticky nemyslitelné. Dnes je to realitou a je to jeden z úspěchů nové vlády. Tímto racionalizačním směrem musíme pokračovat dál. Pomáháme napadené Ukrajině, ale bez dodávek ruských energetických surovin se zatím neobejdeme. Taková je bohužel realita. Bylo by chybou nalhávat si, že tomu tak není. Zároveň ale musíme udělat maximum, abychom se závislosti na Rusku rychle zbavili.
Dalším problémem je inflace, hovoří se o ní denně. Což jen naznačuje, jak hluboko je již ukotvená v našich očekáváních. Mluvím navíc o dvouciferné inflaci, o nejvyšší inflaci od skoku cen, ke kterému došlo v devadesátých letech v souvislosti s ekonomickou transformací. I současnou vysokou míru inflace způsobila špatná hospodářská politika, resp. příliš uvolněná měnová a fiskální politika. S inflací se nesmíme smířit. Je to projev ekonomické nerovnováhy, který škodí a se kterým nelze zabezpečit zdravý ekonomický růst. V tomto smyslu má ČNB ve zvyšování úrokových sazeb moji podporu. Zvykli jsme si na nestandardně nízké úrokové sazby, které nemohly být novým „normálem“. Zvládnutí inflace bude vyžadovat a vyžaduje mimořádně pevnou a principiální fiskální a měnovou politiku. Tu měnovou má v rukou ČNB. Věřím, že se ČNB bude dařit co nejlépe naplňovat zejména ten svůj nejdůležitější zákonný cíl – cenovou stabilitu. Druhá část odpovědnosti leží v rukou vlády. Výdaje, které se v posledních letech zcela odpoutaly od ekonomické reality, za naší dnešní inflací z velké části stojí. Produkcí nepodložené příjmy (na dluh) jiný ventil než všeobecný růst cenové hladiny nalézt nemohly, tím víc v situaci postcovidového rozpojení dodavatelsko odběratelských řetězců, tedy ve stavu jisté kontrakce globální agregátní nabídky (a dílčí deglobalizace, doufejme jen dočasné). Mimochodem stále častější používání pojmu deglobalizace, a to i šéfy největších světových korporací, má pro ČR obrovská rizika. Pokud by to znamenalo další pokles mezinárodního obchodu na světovém HDP, jak se to děje už od krize 2008, bude to pro nás – jako velmi otevřenou, na exportu závislou ekonomiku – velký problém.
Snažíme se, a tady hovořím jako zástupce vládní většiny, jak jen to naše dnešní situace umožňuje, k těmto obřím schodkům přidávat co nejméně. Jak možná mnozí z Vás tuší, jsme za to dennodenně ostře kritizování opozicí, která by chtěla i se současnou inflací dál utrácet a dál provozovat svou expanzivní rozpočtovou politiku. Vážení přátelé, žádný jednoduchý recept na dnešní ekonomické problémy neexistuje. Mix naší hospodářské politiky by však měl sledovat a umožňovat následující: zastavení inflace, návrat ekonomického růstu, konsolidaci rozpočtů a zachování elementární sociálního smíru. Uprostřed množiny bodů tohoto čtyřúhelníku se dnes pohybujeme a žádná jednoduchá úloha to není.
Nesmíme zapomínat ani na dílčí, ale důležitá témata. Musíme změnit a zkvalitnit vzdělávání, zatraktivnit zkrácené pracovní úvazky, sdílená pracovní místa, abychom alespoň trochu zchladili pracovní trh. Musí se nám podařit prosadit nový stavební zákon a rozjet stavebnictví, jinak se s cenami nemovitostí nic nestane. Musíme postoupit v digitalizaci státu. Musíme zjednodušit složitý daňový systém. Je toho hodně! Úplně nejdůležitější je ale vrátit podnikateli a podnikání v ČR prestiž. Podnikatel už nesmí být sprostý podezřelý. Jste to vy podnikatelé, kdo posouváte naši zemi dopředu. Já si toho vážím a děkuji za to! V nadcházejícím složitém ekonomickém období Vám přeji, abyste jím prošli s co nejmenšími šrámy. Ať se vám daří co nejlépe. Potřebujeme Vás!
