Já budu nepoměrně kratší. Já zopakuji tři hlavní důvody, proč si myslím, že bychom daňový řád v té novelizované podobě neměli schvalovat. Předtím uvedu takový ten zastřešující důvod. Já jsem bytostně přesvědčen, že tím, kdo posunuje Českou republiku dopředu, ten, kdo rozvíjí Českou republiku, ti, díky kterým bohatneme a můžeme i přerozdělovat a financovat veřejné statky, tak je podnikatelské prostředí podnikatele, kteří na vlastní riziko podnikají, dávají práci, umožňují bohatnou České republice a posouvají celou zemi dopředu.
Na základě této úvahy se dívám na tento zákon a ptám se, jestli ta novela zákona pomůže tomuto sektoru podnikatelů ještě snadněji rozvíjet Českou republiku, ještě snadněji nechat bohatnout ostatní občany České republiky, ještě dál posunovat Českou republiku směrem dopředu. Když zhodnotím to, co ta novela zákona obsahuje, tak na straně toho, kde se komplikuje našim podnikatelům prostředí, kde se jim komplikuje život, kde se přidávají regulace, tak je toho rozhodně více, než na straně usnadňující nebo zlepšující daňové prostředí.
Pro mě na té straně nákladů, na té straně regulací, na té straně komplikací pro daňové naše podnikatele, jsou tři zásadní věci. Tou první je už tady často zmiňované prodloužení lhůty pro vracení nadměrného odpočtu DPH z třiceti na čtyřicet pět dní. Opravdu je pravdou, že tímto budou poskytovat naši podnikatelé státu bezúročný kontokorent na úkor jejich vlastního financování. Vůbec tomu nerozumím, proč v době, kdy máme schváleno kontrolní hlášení, kdy se Finanční správa chlubí tím, jak dokáže efektivněji vybírat daně než v minulosti, kdy i to kontrolní hlášení znamenalo pro naše podnikatele nárůst nákladů, tak proč v takové chvíli chce Finanční správa zvýšit tuto lhůtu z třiceti na čtyřicet pět dní.
Já předpokládám, že elektronické nástroje, digitalizaci dělá stát proto, aby se jednotlivé lhůty snižovaly, aby i placení daní i oblast daňová byla v tomto způsobu, digitalizací, více flexibilní, rychlejší a lhůty nutné proto, aby stát zadržoval peníze, které mu nepatří, peníze, které patří podnikatelům, které by mohly sloužit na rozvoj jejich firem a jejich podnikání, tak aby si stát nenechával příliš dlouhou dobu. Logika věci spolu s digitalizací, spolu s kontrolním hlášením, by vedla k tomu, že se tato lhůta má postupně snižovat, nikoliv mít třicet dní, ale dvacet, patnáct. Místo toho ministryně financí přichází s prodloužením lhůty na čtyřicet pět dní. To samozřejmě bude mít dopad na likviditu firem, na cash flow firem. A nejenom těch firem, kterých se to dotkne, kterým bude stát zadržovat nadměrný odpočet čtyřicet pět dní, ale samozřejmě to dopadne nebo může to dopadnout i na firmy, které s tímto subjektem obchodují. Ve chvíli, kdy ta firma nebude mít dostatečnou likviditu, tak může zadržovat některé platby svým dodavatelům. Čili může se prodloužit splatnost faktur a takovýmto způsobem prostřednictvím nabalování na sněhovou kouli se ten problém s cash flow a s horší likviditou může šířit nejenom směrem k té firmě, které se ten zadržený odpočet bude týkat, ale pro firmy další, které s touto firmou obchodují.
My s paní ministryní tady často mluvíme o žebříčku doing business, a jak je u nás daňový systém komplikovaný a složitý, a že nás to sráží v té daňové oblasti v tom celkovém žebříčku. Doing business a postavení České republiky směrem dolů jak u stavebního řízení, tak právě u daní, a jestli nám něco vytýkají autoři tohoto žebříčku nebo jako jeden důvod proč jsme v té daňové oblasti na té podprůměrné příčce, tak je právě i to, že si stát zadržuje odpočty, nadměrné odpočty příliš dlouhou dobu. Místo abychom na to reagovali tím, že tu dobu budeme zkracovat, tak si Ministerstvo financí tady chce vytvořit prostor a dobu ještě delší. Nerozumím tomu a je to podle mého názoru hloupost. A neměli bychom tento bod v navržené novele podpořit.
Další tou věcí, která míří proti podnikatelům, je zrušení toleranční pětidenní lhůty, kdy podnikatelé mohou beztrestně nebo bez sankcí podat opožděné daňové přiznání. Tato toleranční lhůta se vypouští. Rovněž je to samozřejmě krok nepřátelský vůči podnikatelům, krok nepřátelský vůči podnikatelskému prostředí. Je to úsměvné, když si uvědomíme, že je to stát, který v řadě oblastí není schopen plnit své vlastní lhůty, který některá rozhodnutí uskuteční se zpožděním, které je v rozporu se zákonem, i v rozporu často se zdravým rozumem. A ten stát, který se nechová bezvadně nejenom k daňovým poplatníkům, ale občanům v celé řadě agend, které má na starosti, tak tady chce vzít daňovému poplatníkovi toleranční lhůtu pěti dnů, kdy zapomene, onemocní, opomene podat daňové přiznání, tak se mu zkrátí i ta pětidenní lhůta, kdy může toto své pochybení napravit.
A tím třetím pro mě krokem proti podnikatelskému prostředí, proti podnikatelům je snížení úroků na straně státu ve chvíli, kdy drží neprávem peníze daňového poplatníka, tak se má snížit úrok, který stát vyplatí poté zpětně tomu daňovému poplatníku, kterému zadržoval peníze, které státu nepatří, a které opět ten podnikatel mohl používat na rozvoj své firmy, na rozvoj svého podnikání. Čili vrátím se úplně na začátek, když se podíváme na to, jestli daňový řád pomáhá podnikatelskému prostředí, liberalizuje prostředí, otevírá ho, usnadňuje podnikatelům život, nebo jestli více ten život podnikatelům komplikuje a přináší další zbytečné náklady a regulace pro ty podnikatele, tak musíme dospět k tomu, že platí to druhé, že to je zákon namířen proti podnikání, namířen proti podnikatelům, a jako takový bychom ho neměli podpořit.
Já mám připraveno nebo podpořím samozřejmě celou řadu pozměňujících návrhů, které tyto tři body řeší. Já sám jsem přišel se třemi pozměňujícími návrhy, které představím v podrobné rozpravě.
Děkuji vám za pozornost.
