To, co mi vadí, je fenomén ekoterorismu. Tedy to, že se pod pláštěm ochrany životního prostředí ukrývají aktivisté, kteří nedělají nic jiného, než že tunelují veřejné rozpočty. Vytváří nebo minimálně zveličují problémy, aby vytvořili politický tlak na financování aktivit, které mají tyto problémy zkoumat nebo eliminovat.
Dělají to však čistě sami pro sebe, aby tak vytvořili kšefty svým organizacím, rodinným příslušníkům nebo kamarádům. Je to prapodivný byznys, ve kterém si jeho protagonisté hrají na nedotknutelné svatoušky. A právě takovým praktikám chci udělat přítrž. Možná pak alespoň zbude více peněz na řešení skutečných ekologických problémů.
Když vidím, že v příštím roce se má z dotačního operačního programu životní prostředí rozdat 8,3 miliardy korun, tak si určitě budu chtít posvítit na to, co z těchto peněz skončí v kapsách „ekologických teroristů“ a co skutečně pomůže například zlepšit životní prostředí u nás.